- 2.10.2025
Neuskutečněný úder generála Luži v září 1938
Velitelství pozemních sil nese čestné jméno armádního generála Vojtěcha Borise Luži a uplynul právě rok od chvíle, kdy byl na Velitelství pozemních sil Armády České republiky slavnostně odhalen památník této vojenské osobnosti. Jméno tohoto statečného vojáka, legionáře, velitele a představitele protinacistického odboje, nese od loňského roku i naše velitelství.
Armádní generál Vojtěch Boris Luža (*26. března 1891, Uherský Brod – †2. října 1944, Hřiště u Přibyslavi) se nesmazatelně zapsal do dějin československé armády i celé republiky. Byl sokolem, legionářem a významnou osobností meziválečné armády. V čele Válečné školy v Praze ovlivnil generace důstojníků a v kritických dnech roku 1938 velel II. armádě, která měla chránit severní Moravu. Připomeňme si dnes jeho rozhodnost v období bezprostředního ohrožení Československa v září 1938.
Na 22. září henleinovci naplánovali v československém pohraničí druhou vlnu povstání, při které měly jednotky SdFK „osvobodit“ pohraniční výběžky a území před liniemi čs. opevnění, zejména na severozápadě Čech. Již v noci z 21. na 22. září byly z hranic hlášeny četné incidenty. Kritická situace nastala v Ašském výběžku – došlo k přerušení spojení a tamní družstva Stráže obrany státu i příslušníky policejní expozitury německá přesila odzbrojila a odvlekla na území třetí říše. Podobně došlo k obsazení řady pohraničních obcí na Kraslicku. Cheb se Čechoslovákům podařilo udržet jen díky protiútoku silné vojenské asistence.
Dopoledne 22. září bylo hlášeno zvýšené napětí v pohraničních obcích ve Šluknovském, Frýdlantském, Broumovském, Javornickém a Osoblažském výběžku. Docházelo k vyvěšování nacistických symbolů, ke srocování obyvatel, na německé straně hranic byly zaznamenány přesuny nákladních vozidel. Znepokojení velitelé Stráže obrany státu i četnictva obdrželi instrukce od centrálních úřadů setrvat na místě, při provokacích nezakročovat a zbraně použít jen v případě nejnutnější sebeobrany. Pak ale došlo k obsazení poštovních úřadů přerušení spojení s vnitrozemím a kolem 13. hodiny vypuklo ve výběžcích otevřené povstání.
Šumperský prapor Stráže obrany státu měl toho dne tři mrtvé a celou řadu zajatých a sousední bruntálský prapor ztratil šest mužů v boji a rovněž nemalý počet padl do zajetí. Situace u obou praporů Stráže obrany státu v ranních hodinách 23. září 1938 nebyla nejlepší, protože na stanovených pozicích v Osoblažském a Javornickém výběžku po nástupu povstalců nezůstalo ani jedno družstvo a linie obrany se posunula na čáru na Pomezí před Frývaldovem, silnice Dolní Grunt, Heřmanovice, Holčovice a Hynčice. Odtud pak na úroveň lesů kolem Města Albrechtic, Žáry a Linhartovy, kde navazovala na hranici s Německem. Na jakýkoliv protiútok postrádaly oba prapory záložní jednotky a zejména pak obrněná vozidla a dělostřelectvo, které by prorazilo útočníky vybudované překážky na přístupových komunikacích. Část družstev se pak probila a ustoupila do Bruntálu a Frývaldova.
Ačkoliv postup povstalců neohrozil přímo hlavní obranné postavení československé armády, ale byla ztracena naprostá většina zvláštních zařízení na komunikacích v krnovském a frývaldovském okrese, které měly zpomalit nástup motorizovaných jednotek Wehrmachtu. Dostatečnými prostředky na protiútok nedisponoval ani pěší pluk 34, ani pěší pluk 6 nebo hraničářský prapor 7, které byly hlavně předurčeny pro obranu opevnění.
Po posouzení situace během dopoledních hodin 23. září 1938 bylo rozhodnuto Zemských vojenským velitelstvím v Brně, že bude proveden úder jak v Osoblažském, tak i v Javornickém výběžku, jehož cílem bude vytlačit povstalce zpátky za hranice a obnovit suverenitu v této oblasti. Zemské vojenské velitelství Brno mělo kromě několika pěších praporů k dispozici jedinou jednotku, kterou mohlo nasadit se souhlasem Hlavního štábu do protiútoku a tou byla 2. motorizovaná brigáda, podřízená 2. rychlé divizi. Původně náležela k záloze Hlavního velitelství a od 13. září se soustředila v prostoru Olomouc – Litovel.
O povstání na Javornickém výběžku informoval velitelství IV. sboru i frývaldovský hraničářský prapor 7 již v ranních hodinách 23. září 1938, k němuž se povstalci přiblížili na několik pouhých kilometrů. Rovněž i v této souvislosti byl odeslán telegram z velitelství IV. sboru na Hlavní štáb, 3. oddělení se žádostí o použití části motorizované brigády 2. rychlé divize k likvidování povstání v Javornickém a Osoblažském výběžku. Odpověď dorazila za několik okamžiků a zněla v tomto smyslu, že pro likvidaci povstání se může použít nejvýše jeden moto prapor, který lze zesílit obrněnými vozy a tanky, pokud budou k dispozici.
Vzhledem k rozsahu zabraného území Javornického a Osoblažského výběžku bylo nejrychlejším způsobem vyřešení vzniklého povstání, použití vybraných jednotek 2. motorizované brigády, která se skládala z hraničářského praporu 10 a 30, které byly zcela motorizované, praporem lehkých tanků 3 a dělostřeleckým oddílem 86.
Divizní generál Vojtěch Luža, který v těch dnech byl velitelem Zemského vojenského velitelství v Brně mimo již přiděleného motorizovaného praporu, požádal telegraficky Hlavní štáb o přidělení dělostřelectva na připravovaný zásah v kritických pohraničních výběžcích obsazený povstalci.
„Chci přiděliti jednu baterii kromě moto praporu na potlačení nepokojů ve výběžku Javorník a Osoblaha, neboť na komunikacích na Mikulovice a Frýdberg likvidovati. Nedostanu-li to, je nebezpečí, že se povstalci opevní ve vesnicích a prapor zůstane upoután, neboť tančíky jsou po celé frontě IV. sboru, soustředění je nesnadné. Odpověď prosím ihned, nedostanu-li ji, dám rozkaz baterii k odchodu“.
Během krátké doby Hlavní štáb vydal souhlas k použití dělostřelectva na zamýšlený úder proti zátarasům na komunikacích na přístupu k Městu Albrechtice v Osoblažském výběžku, Frýdbergu a přístupu do Javornického výběžku. Vojenský zásah proti povstalcům se začal připravovat a místem pro soustředění vyčleněných jednotek byl vybrán Bruntál, kam měl dorazit uvolněný moto prapor, kterým byl hraničářský prapor 10 a jedna baterie děl z dělostřeleckého oddílu 86.
Dochovaná kronika hraničářského praporu bohužel neobsahuje jakékoliv podrobnosti o připravovaném útoku na povstalci obsazené výběžky, ale vzhledem k tehdy daným komunikacím a prostředkům, které byly pro tuto akci vyčleněny, lze záměr úderu alespoň odhadnout. V případě Osoblažského výběžku se část motorizovaného praporu, kterému by byly přiděleny dvě děla, měl vydat po silnici z Bruntálu do Krnova a odtud pak přímo na Město Albrechtice, kde se očekával dělostřelecký úder na zatarasenou komunikaci a odtud pak dále na Bartultovice nebo v případě nutnosti, na Osoblahu.
V případě úderu proti Javornickému výběžku by se druhá část motorizovaného praporu s přidělenými děly musela vydat přes domašovské údolí do Frývaldova a odtud přes Zikhartice na Frýdberg, a dále do Javorníku nebo Mikulovic. Vzhledem k tomu, že obě útočící jednotky byly plně motorizované a měly podporu dělostřelectva, oproti povstalcům, kteří disponovali jenom lehkými zbraněmi, lze předpokládat, že záměr zlikvidovat povstání v obou výběžcích by se skutečně mohlo podle záměru generála Luži zrealizovat do večera téhož dne. Ale povstalce od těžké porážky zachránilo, aniž by si to uvědomovali, vyhlášení všeobecné mobilizace československé armády v podvečerních hodinách 23. září 1938. V jejím důsledku bylo rozhodnuto o upuštění připravovaného vojenského zásahu a vrácení vyčleněných jednotek zpět do svazku 2. rychlé divize, které již byly v Bruntále.
Ještě v noci z 23. na 24. září informuje generál Luža Hlavní štáb, že následný den zlikviduje povstalce ve výběžcích za předpokladu, že již hranice nepřekročily německé jednotky Wehrmachtu. Ale krátce nato přichází rozkaz: „2. rychlou divizí zaujmout sestavu „O“, likvidaci Osoblažského a Javornického výběžku neprovádět.“
Vzhledem k nebezpečí průlomu obrany na jižní Moravě, kde chybělo těžké opevnění, byla 2. rychlá divize rozmístěna v těchto prostorech za účelem zpevnění obrany a tím bylo vyhodnoceno dobývání Javornického a Osoblažského výběžku v dané situaci za nepodstatné. Suverenita československého státu v této oblasti do Mnichovské konference už nebyla obnovena a zločiny spáchané v Liptani, kde zahynulo šest příslušníků Stráže obrany státu tudíž nemohly být ihned vyšetřovány a průběh tohoto incidentu zůstává dodnes zcela neobjasněn.
Generál Vojtěch Boris Luža zůstal bojovníkem až do posledních dnů svého života. Za druhé světové války se stal jednou z ústředních osobností domácího odboje – usiloval o sjednocení různých odbojových skupin a udržoval kontakty s londýnskou exilovou vládou. Jeho činnost neušla pozornosti gestapa, a proto se musel neustále skrývat. Osudným se mu stal večer 2. října 1944 v hostinci v obci Hřiště u Přibyslavi, kde se spolu se svým pobočníkem Josefem Korešem setkal s příslušníky protektorátního četnictva. Ti však jednali ve spolupráci s gestapem a pokusili se oba zatknout. Generál Luža se odmítl vzdát a došlo k potyčce, při níž byl spolu s Korešem zastřelen. Zemřel tak se zbraní v ruce, jako jediný československý generál druhé světové války, věrný přísaze a ideálům, za které celý život bojoval.
kpt. Ing. Martin Vaňourek
foto: Nadace bratří Lužů
