Rozhovor s velitelem pozemních sil AČR brigádním generálem Josefem Trojánkem

Přinášíme vám rozhovor s velitelem pozemních sil AČR, brigádním generálem Josefem Trojánkem. Otázky kladl tiskový a informační důstojník Velitelství pozemních sil, major Richard Maňásek.

V tomto otevřeném rozhovoru jsme měli příležitost diskutovat s brigádním generálem Josefem Trojánkem o jeho vizích a plánech pro pozemní síly Armády České republiky. Dotkli jsme se klíčových témat, jako je práce s personálem, modernizace techniky, výcvik a důležitost transparentní komunikace a podpory samostatnosti podřízených velitelů. Jaké kroky považuje za nezbytné pro další rozvoj pozemních sil? A co by vzkázal vojákům, kteří ho dosud neměli možnost osobně poznat?

Přečtěte si celý rozhovor, ve kterém generál Trojánek otevřeně sdílí své postoje a plány.

1. Pane generále, při svém úvodním projevu jste zmínil důležitost osobního představení a otevřené komunikace s podřízenými veliteli. Co byste rád vzkázal vojákům, kteří vás dosud neměli možnost osobně poznat?

Jednoznačně to, že pocházím ze stejného prostředí jako oni – tedy z taktické úrovně. Celou svou kariéru jsem působil především jako velitel jednotky. Samozřejmě, vzhledem k délce služby, jsem zastával i několik štábních funkcí, ale vždy se na věci dívám optikou velitele jednotky. Troufnu si říci, že důkladně znám vojenské prostředí, a tedy i většinu problémů, s nimiž se jednotky potýkají, protože jsem jim v minulosti čelil také. V tom jsme na jedné lodi.

2. Vaše přirovnání pozemních sil k významným společnostem komerční sféry bylo pro mnohé nečekané. Co vás vedlo k tomuto srovnání a jaké prvky z komerčního sektoru považujete za inspirativní pro vojenské prostředí?

V minulosti byla AČR vždy považována za efektivně fungující organizaci, zvláště v oblasti velení a řízení. Nicméně komerční prostředí se rychle adaptovalo na poptávku trhu a vzhledem k dynamice tržního prostředí musí být maximálně flexibilní. Musí jednoduše generovat zisk. Často uvádím jako příklad společnost Škoda Auto, která zvládá vývoj, výrobu, distribuci, prodej i servis, koordinuje dodavatelské řetězce, nabírá personál pro výrobu i vývoj a efektivně řídí životní cyklus produktů. I my bychom se měli poučit od úspěšných organizací, protože to není ostuda, ale příležitost k růstu. Důležité je, že jsem toto přirovnání uvedl v kontextu obecné definice organizace – tedy jako formální skupiny lidí se společnými cíli a motivacemi, určitou výkonností a jasným vymezením vůči okolí. To platí i pro pozemní síly, které musejí mít společný cíl, motivaci a výkonné, schopné lidi – a ty naštěstí stále máme.

3. Zmínil jste, že vaší ambicí není revoluční změna, ale promyšlená evoluce. Co považujete za klíčové prvky této evoluce a jaké konkrétní kroky plánujete v nejbližší době?

Jak jsem zmínil, pocházím z taktické úrovně, a proto je mojí prioritou především odstranit nebo zefektivnit některé procesy na nejnižší úrovni, aby se usnadnila práce velitelů. To je zcela nezbytný první krok. Není přijatelné, aby velitelé v dnešní době zpracovávali dokumenty pouze proto, že se musí zpracovávat – a co je ještě horší, často se jedná o stejné dokumenty, které jsem kdysi zpracovával i já na začátku své služby v AČR. Jediný rozdíl je v tom, že tehdy jsem je psal na psacím stroji, zatímco dnes mají k dispozici počítačovou techniku. Konkrétně se zaměříme na aktualizaci plánů operační přípravy, zefektivnění personální práce pro stabilizaci personálu, změnu systému tělesné a střelecké přípravy, redukci administrativy při velení a řízení, posílení útvarových učebně výcvikových základen a vylepšení vybavení jednotlivce. První fází však zůstává vytvoření podmínek pro implementaci těchto změn. To bych rád zdůraznil.

4. Věnoval jste velkou pozornost roli velitelů a jejich schopnostem vést jednotky nejen na základě autority, ale také charakteru a zkušeností. Jaké vlastnosti podle vás definují ideálního velitele pozemních sil v dnešním dynamickém prostředí?

Nevím, zda existuje univerzální definice ideálního velitele, ale pro mě je velitel jednotky ten, kdo je schopen komplexně řídit jednotku s využitím své přirozené autority, charakteru, vzdělání, vědomostí a zkušeností. Musí disponovat dostatečnou mírou samostatnosti, iniciativy a nebojí se přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí. Klíčová je také jasná vize, konkrétní cíle a odhodlání je naplnit. Na jedné straně musí prokazovat rozhodnost, na druhé empatii a cit pro správné rozhodování – to vše platí i pro velitele pozemních sil. Velitel by měl být pro své vojáky osobním vzorem, efektivně delegovat pravomoci, klást vysoké nároky na plnění úkolů a zároveň dbát na spravedlnost a rovnost v rámci jednotky. Měl by mít komplexní přístup, vidět věci v kontextu a měl by stmelovat své vojáky. A jak říká jeden z mých přátel měl by být pro své vojáky čitelný.

5. Zmínil jste potřebu transparentní komunikace mezi veliteli a podřízenými jednotkami. Jaké konkrétní kroky plánujete k posílení této komunikace na všech úrovních velení?

Často říkám, že největším problémem komunikace je iluze, že již proběhla. V 21. století máme dostatek komunikačních nástrojů, problém tedy není v jejich dostupnosti, ale v jejich využívání. Já se snažím, aby všechny informace, které mám já, měli také moji podřízení velitelé. Kladu důraz na osobní jednání, ale musím přiznat, že původní záměr v tomto ohledu zatím pokulhává, protože největší komoditou, které se nám v současnosti nedostává, je čas. Věřím však, že i to se v budoucnu změní – tedy musí změnit.

6. Podporujete myšlenku samostatnosti podřízených velitelů při plnění úkolů. Jak zajistíte rovnováhu mezi samostatností a udržením jednotného velení a disciplíny v rámci pozemních sil?

Je to jednoduché. Já stanovuji směr a oni cestu, jak dorazit do cíle. V některých případech ještě upřesňuji prostředky, kterými toho dosáhnou. To je princip moderního velení a řízení. Pokud uvedu příklad – zmínil jsem střeleckou přípravu. Z mé úrovně stanovíme standardy, kterých chceme dosáhnout, k tomu vytvoříme podmínky a zajistíme metodiku, ale samotná realizace je již na podřízených velitelích. Samostatnost spočívá v tom, že implementují tyto standardy na své úrovni na sto procent bez nutnosti neustálé kontroly. To není otázka disciplíny, takto by měla AČR fungovat. Současně je však vítán jakýkoli konstruktivní návrh a nová myšlenka.

7. Identifikoval jste čtyři klíčové pilíře: práci s personálem, techniku a její provozuschopnost, hospodaření s finančními prostředky a operační přípravu. Který z těchto pilířů považujete za největší výzvu a proč?

V současnosti jednoznačně práci s personálem. Postupem času jsme se svázali množstvím nařízení, která sice každé jednotlivě mohou dávat smysl, ale jako celek mohou být někdy až kontraproduktivní. Musíme posílit obraz AČR jako důvěryhodného zaměstnavatele, který lidem poskytuje jistotu v dlouhodobém horizontu. Pokud chce voják sloužit, je naší odpovědností nastavit systém tak, aby mohl. Také musíme být schopni tato témata jasně komunikovat. Ne se striktně držet pravidel poplatných době před deseti nebo pěti lety. Klíčem k úspěchu je schopnost pružně reagovat na měnící se podmínky trhu práce.

8. Zmínil jste důležitost udržení zkušených profesionálů a zefektivnění náboru. Jaké konkrétní kroky plánujete k motivaci současných vojáků a přilákání nových rekrutů?

V oblasti motivace jsme již učinili první kroky – provedli jsme analýzu a předložili návrhy, které mohou přispět ke stabilizaci stávajícího personálu. Tyto návrhy byly předány odpovědným orgánům, které mají vůli a nástroje k jejich realizaci. Situace je však akutní a není čas na odklady. Rychlé řešení spočívá v odstranění nedostatků na naší úrovni, posílení soudržnosti jednotek a budování organizační kultury, která podporuje soudržnost a loajalitu vojáků. Klíčové je vytvořit takové prostředí, ve kterém budou vojáci chtít sloužit, a to často i bez ohledu na finanční ohodnocení. V tomto směru nám však začíná ujíždět vlak. Měl jsem tu čest velet jednotkám, které tento přístup ztělesňovaly, a stále věřím, že máme mezi sebou opravdové „srdcaře“. Nicméně zde je třeba zdůraznit, že situace je vážná a vyžaduje okamžitou pozornost. To je však jen jedna část problému. Druhou, neméně důležitou, představují systémová opatření, která je nutné neodkladně přijmout a implementovat. Vojáci musí jednoznačně vnímat, že jejich problémy jsou i našimi problémy a že se aktivně řeší. Jakýkoliv jiný přístup – a zde si pomohu vojenskou terminologií – je cestou do pekla. Pokud jde o posílení rekrutace, tuto otázku si v AČR klade téměř každý. Podle mého názoru musíme být pro nové rekruty především atraktivním zaměstnavatelem – nejen nabízenými podmínkami služby, ale i celkovým vnímáním prestiže vojenského povolání. Umíme nabídnout zajímavou a smysluplnou práci, proto je naší prioritou zaměřit se na zlepšení podmínek, které ji doprovázejí.

9. V oblasti techniky jste poukázal na potřebu rychlého zavádění nových zbraní a systémů. Jaké nové technologie nebo systémy plánujete prioritně implementovat v nejbližších letech?

Portfolio modernizace je široké. Již máme nové ruční zbraně, 7. mechanizovaná brigáda bude přezbrojena na nové pásové bojové vozidlo CV-90 a tankový prapor postupně zavádí tanky Leopard 2A4. U 4. brigády rychlého nasazení byl zahájen proces výběru náhrady za bojová vozidla Pandur. Dělostřelectvo přechází na nová děla a 53. pluk průzkumu a elektronického boje zavedl mobilní rušič STARCOM, pasivní sledovací systém DPET a mohl bych pokračovat. Kromě těžké techniky je však klíčové i základní vybavení vojáků. Doufám, že se nám podaří v krátké době vybavit jednotky novými balistickými přilbami, neprůstřelnými vestami a moderními tlumoky, na které vojáci čekají dlouhé roky. Zavedení nových výstrojních součástek představuje další pozitivní krok směrem k modernizaci a zlepšení podmínek pro vojáky. Plně vybavený voják je základní stavební kámen armády – to je malý krok pro AČR, ale velký krok pro pozemní síly.

10. Ve výcviku kladete důraz na realistické scénáře reflektující moderní hrozby. Můžete přiblížit, jak konkrétně plánujete propojit teorii s praxí a co považujete za klíčové při modernizaci výcviku?

Nejde ani tak o modernizaci, jako spíše o návrat k základům. Modernizace v obecném slova smyslu znamená zvyšování kvality. V našich podmínkách jde především o fyzicky připraveného vojáka s odpovídajícím vybavením, schopného efektivní střelby a ovládajícího základní taktické postupy. Nejprve musíme zajistit dosažení těchto základních standardů, teprve poté můžeme implementovat nové zbraňové systémy a nové operační a taktické postupy.

Důležité je zaměřit se na to, co funguje a kde máme mezery. Například ve střelecké přípravě jsme si zvykli na určitý stereotyp – umíme organizovat střelby, ale zapomněli jsme vojáky skutečně učit střílet. Musíme se soustředit na to, aby každý voják byl schopen efektivní střelby v reálných podmínkách. K tomu potřebujeme nejen kvalitní výcvik, ale také odpovídající materiální vybavení. Až dosáhneme těchto standardů, můžeme se posunout dále a adaptovat se na nejnovější poznatky z moderních konfliktů, například z Ukrajiny nebo Blízkého východu.

11. Zdůrazňujete význam fyzické kondice a střeleckých dovedností jako základních charakteristik vojáka. Jakým způsobem plánujete zlepšit podmínky pro fyzickou a střeleckou přípravu v rámci pozemních sil?

Pevně doufám, že se nám podaří vytvořit odpovídající podmínky a dokončit budování či dovybavení sportovišť, zejména posiloven v místech dislokace jednotek. Uvidíme, zda se nám podaří implementovat do podmínek pozemních sil program Human Performance, který úspěšně implementují speciální síly. Oceňuji jejich ochotu sdílet zkušenosti. Zlepšení fyzické kondice však nezáleží jen na dostupnosti vybavení, ale i na přístupu vojáků a jejich velitelů. Je třeba si upřímně přiznat, co skutečně potřebujeme a co jsme pro rozvoj fyzické připravenosti ochotni udělat. Ani nejmodernější vybavení nebude mít efekt, pokud ho nebudeme aktivně využívat. Co se týče střelecké přípravy, plánujeme zavedení nového systému, který reflektuje moderní trendy a zaměřuje se na praktické dovednosti. Tento systém byl úspěšně ověřen v upravené podobě u 4. brigády rychlého nasazení. Benefitem je možnost využití na omezeném prostoru s vysokou variabilitou. Připravujeme také digitalizaci evidence výsledků střelecké přípravy, aby odpovídala standardům 21. století. Do modernizace střelecké přípravy budeme v budoucnu významně investovat.

12. Zmiňujete potřebu posílení individuální odpovědnosti vojáků. Jakým způsobem chcete podpořit rozvoj této odpovědnosti, aniž by došlo ke ztrátě týmové soudržnosti?

Individuální odpovědnost a týmová soudržnost si vzájemně neodporují, naopak se doplňují. Každý voják by měl chápat, že jeho individuální výkon přispívá k celkovému úspěchu jednotky. Jak říká jedno známé rčení: „Neptej se, co může jednotka udělat pro tebe, ale co můžeš udělat pro jednotku.“ A dělej to co nejlépe.

13. Pozemní síly tvoří více než polovinu armády a hrají klíčovou roli při definování operačních požadavků. Jak plánujete zajistit, aby byly potřeby pozemních sil zohledněny i na nejvyšších strategických úrovních v rámci celé armády?

Vše je o argumentech a jejich relevantnosti. Naším problémem někdy bývá systém sdílené zodpovědnosti a přijímání klíčových rozhodnutí bez hlubší analýzy. Pozemní síly tvoří 63 % AČR, což znamená, že máme dostatek zkušených a vzdělaných lidí, kteří jsou schopni argumentovat a přinášet nové myšlenky. Definovali jsme problematické oblasti prostřednictvím dotazníkového šetření, jehož výsledky reflektují názory 128 vojáků tvořících klíčový velitelský sbor. To jsou silné argumenty. Naše požadavky musíme opírat o provedenou analýzu, průzkum a kooperativní diskuzi. Nejde jen o to něco chtít, ale být schopni jasně vysvětlit, proč je to nutné. Někdy je třeba jednat rychle, ale jindy je zase nezbytné nechat si dostatek času na kvalitní rozhodnutí. Jak řekl Albert Einstein: „Kdybych měl k dispozici hodinu na zvládnutí problému, na kterém by závisel můj život, strávil bych 40 minut jeho studiem, 15 minut jeho analýzou a 5 minut jeho řešením.“ S tímto tvrzením bych se plně ztotožnil. Osobně bych si přál, aby se nám podařilo vybudovat pozici rovnocenného a respektovaného partnera.

14. V souvislosti s členstvím v NATO jste zdůraznil potřebu být spolehlivým partnerem. Jaké jsou podle vás klíčové aspekty spolupráce s aliančními partnery a jakou roli v tomto kontextu hrají české pozemní síly?

Pozemní síly vyčleňují dvě brigádní úkolová uskupení v rámci NATO Force Modelu. Pokud dosáhnou plné operační připravenosti a vysoké úrovně interoperability se spojeneckými jednotkami, budou nejen odrazem naší profesionality, ale také spolehlivým a důvěryhodným partnerem pro naše alianční spojence. To lze v mírových podmínkách nejlépe demonstrovat prostřednictvím široké škály mezinárodních cvičení. Pro mě osobně jsou klíčovými faktory důvěryhodnost a transparentnost. Pokud mi někdo důvěřuje, má přehled o mých schopnostech a možnostech tak ví, že jednám otevřeně a přímo. To považuji za klíčové. 

15. Při svém projevu jste zdůraznil, že vaše vedení bude založeno na osobním příkladu. Jaké životní nebo profesní zkušenosti vás nejvíce ovlivnily ve vašem přístupu k velení?

Upřímně řečeno, na počátku mé kariéry nebyla AČR mou jasnou prioritou. Nikdy jsem neplánoval být profesionálním vojákem, byla to spíše souhra okolností. I po nástupu do praxe jsem vnímal svou službu v AČR spíše jako dočasnou záležitost než jako celoživotní dráhu.  Poté jsem však dostal příležitost zúčastnit se první zahraniční operace AČR v Bosně a Hercegovině s jednotkami IFOR, což zásadně ovlivnilo můj pohled. Spíše než změnu názoru to vnímám jako uvědomění si, že služba v AČR může mít skutečný smysl. Tento pocit se následně ještě více prohloubil během nasazení v Kosovu a především v Afghánistánu. Přestože konečný výsledek mohl být různě vnímán, jsem přesvědčen, že v daný moment a na daném místě měly tyto operace i naše činnost svůj smysl. Zahraniční mise pro mě tedy bezpochyby sehrály klíčovou roli. Měl jsem také velké štěstí na velitele, a to nejen na úrovni roty, ale i později na stupních praporu a brigády, stejně jako na kolegy a podřízené. Možná to zní jako klišé, ale i přes náročné začátky byla spolupráce ve většině případů na výborné úrovni. Dokonce s některými lidmi, se kterými jsme na počátku měli zásadní neshody a vzájemná spolupráce se zdála nemožná, jsme dodnes přátelé. To považuji za velký dar.

16. Jaké hodnoty podle vás nejlépe vystihují pozemní síly a jak chcete tyto hodnoty dále rozvíjet v rámci svého velení?

Nevím, jaké hodnoty nejlépe vystihují pozemní síly, ale vím, jak bych je chtěl vidět já. Pokud bych měl tyto zásady shrnout do základních rysů, patří sem především hierarchie a disciplína, taktické znalosti a dovednosti, schopnost plánovat a realizovat vojenské operace na různých úrovních velení, technická odbornost v oblasti ovládání a údržby moderní vojenské techniky a vybavení, důkladná operační příprava, adaptabilita a flexibilita. Klíčová je také schopnost spolupráce s aliančními partnery a v neposlední řadě pevné etické hodnoty, jako jsou čest, odvaha a loajalita. A pokud se ptáte, jak tyto hodnoty rozvíjet, odpověď je jednoduchá – tvrdou prací. Všichni si uvědomujeme, kde máme rezervy, a nyní stojíme před otázkou, zda budeme hledat výmluvy, proč něco nejde, což je bohužel typicky český přístup, nebo se zaměříme na hledání způsobů, jak to uskutečnit. Nadále chci spoléhat na lidi, kteří mají vůli něco změnit, a jsem přesvědčen, že jich je stále dost.

17. Pokud byste měl stručně shrnout svou vizi pro pozemní síly během svého působení ve funkci, jak by zněla?

Mým cílem je vytvořit z pozemních sil rovnocenného a důvěryhodného partnera na operační i strategické úrovni. Zároveň usilujeme o to, aby pozemní síly měly možnost aktivně definovat operační požadavky a podílet se na klíčových rozhodnutích ovlivňujících jejich fungování. Klíčové je také získání dostatečné pravomoci k řízení vlastních vnitřních procesů a systémů s cílem maximálně zefektivnit jejich činnost. Zbytek už záleží na nás.