- 1.4.2025
Vrchní praporčík pozemních sil je nejvyšším příslušníkem stříbrného hodnostního sboru ve struktuře pozemních sil a jako takový hraje klíčovou roli nejen v oblasti výcviku, vedení a motivace vojáků, ale také při nastavování hodnot, standardů a profesionality napříč jednotkami. Do této náročné role na Velitelství pozemních sil dne 1.4.2025 nastoupil št. prap. Michal Baka, zkušený voják, který má za sebou téměř dvacetiletou praxi u 4. brigády rychlého nasazení. V následujícím rozhovoru se s námi podělil o své pocity při nástupu do funkce, vize a priority, které chce prosazovat, i o to, co si s sebou přináší z dlouholeté praxe.
S jakými pocity vstupujete do své nové role vrchního praporčíka Velitelství pozemních sil?
Krátce řečeno – s úctou, pokorou, respektem a odhodláním. Jsou to možná očekávané pocity, ale bylo by pošetilé do této funkce vstupovat s pýchou nebo sebestředností. Funkce vrchního praporčíka Velitelství pozemních sil je o úctě ke všem příslušníkům jednotek – a to nejen o jednostranné úctě, ale o vzájemném respektu, jak vertikálně, tak horizontálně. Tedy mezi mnou a vojáky. Pokora je důležitá ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé, pokud má člověk být příkladem, musí neustále pracovat na sobě, nastavovat standardy a chápat, že pouze vzdělaný a operačně připravený profesionál může být skutečnou oporou pro svého velícího generála. Bez pokory, která nastavuje zrcadlo vlastním schopnostem, nelze být tím, kdo inspiruje ostatní. Zadruhé, pokora souvisí s respektem – a ten je elementárním základem mé funkce. Respektovat druhé a být respektovaný. Odtud pramení i mé odhodlání. Do funkce jsem nevstupoval lehkovážně. Vím, že doba není jednoduchá a čeká mě řada výzev. Pokud bych v sobě neměl odhodlání jim čelit a víru v to, že systém lze zlepšit a posunout dál, tuto funkci bych nepřijal.
Jaké jsou Vaše hlavní priority a vize pro nadcházející období?
Moje hlavní priorita je jednoznačná – jsem přímo odpovědný za individuální přípravu a rozvoj všech praporčíků, poddůstojníků a mužstva pozemních sil. Kolektivní výsledek je vždy postaven na síle jednotlivců. Tato priorita zahrnuje celou škálu oblastí: od budování schopností, přes nastavování standardů až po formování plně profesionální složky s vysokými morálními hodnotami. Moje vize je zaměřena na to nejpodstatnější, co voják potřebuje – jeho mysl. Vnitřní nastavení, které mu pomáhá překonávat překážky, překonávat sám sebe a nevzdávat se. Rád říkám, že naučit se vystřelit je snadné, ale naučit se střílet – to je celoživotní proces. Chci zefektivnit procesy přípravy, vzdělávání a personální práce napříč jednotkami. Vím, že vše nejde změnit hned a všude, ale mám vizi, pokoru a odhodlání o ni bojovat.
Jak podle Vás vypadá ideální vrchní praporčík Velitelství pozemních sil? Jak vidíte svou roli?
Musí to být člověk, který má silný a profesionální vztah se svým velitelem. Musí být vzdělaný, zdravě sebevědomý, cílevědomý, schopen samostatně řešit složité úkoly a nebát se přicházet s progresivními návrhy. Takový praporčík musí umět komunikovat s lidmi napříč všemi úrovněmi, hájit hodnoty stříbrného sboru, ale také umět poukázat na situace, které se s těmito hodnotami neslučují. Ve výzvách musí vidět příležitosti a mít přirozenou touhu se neustále posouvat. Moje role je být oporou a ochráncem záměru velitele, brigádního generála Trojánka. Využít své zkušenosti, dovednosti a důvěru k tomu, aby se Pozemní síly rozvíjely správným směrem. Současně jsem zodpovědný za přípravu mužstva, poddůstojníků a praporčíků a za prosazování jejich oprávněných zájmů. Chci udržovat rovnováhu mezi požadavky na vojáky, jejich úkoly a jejich schopnostmi – i s ohledem na jejich osobní a rodinný život. Vím, jak náročná je současná situace. Proto věřím, že vojáci potřebují činy, ne slova.
Co mohou od Vašeho vedení očekávat praporčíci a poddůstojníci? Jakou podporu jim chcete nabídnout?
Zařadil bych sem i vojáky v hodnostním sboru mužstva, protože i k nim chci mluvit. Mohou ode mě očekávat přímost, férový přístup, určité nároky na dovednosti i fyzickou připravenost – což považuji za nedílnou součást profesionálního vojáka. Mojí prioritou je posouvat věci kupředu, zejména s ohledem na připravenost každého jednotlivce. Co se týče podpory, nejde jen o mě samotného, ale o celý systém vrchních a vedoucích praporčíků pozemních sil. Vždy budu usilovat o rovný a spravedlivý přístup ke každému, což ale neznamená, že budu „yes man“. Armádní prostředí má svá specifika a každá mince má dvě strany. Mojí ambicí je být oporou stříbrného sboru, získat jejich důvěru a budovat vzájemný respekt – a to je o tvrdé práci, naslouchání a pochopení. Chci nabídnout zastání, důvěru, respekt, ale také podporu v seberozvoji a aktivní přístup ke zlepšování.
Máte za sebou dlouhou službu u 4. brigády rychlého nasazení. Ovlivní tato zkušenost Váš přístup k vedení? Plánujete „dělat všechno podle brnky“, nebo se chcete otevřít i jiným přístupům?
Je pravda, že jsem u 4. brigády rychlého nasazení strávil téměř 20 let. Vím, jakou reputaci brigáda má a jakými legendami je opředená. Co jsem se tam ale především naučil, je, že sebereflexe, seberozvoj, kritické i kreativní myšlení jsou základními nástroji pro to, aby jednotka fungovala a byla akceschopná. Rozhodně nechci dělat vše „podle brnky“. Chci vést lidi kriticky a kreativně, posouvat systém progresivním způsobem. Díky službě u 4. brigády jsem měl možnost spolupracovat s příslušníky elitních jednotek – od 601. skupiny speciálních sil, přes Centrum podpory speciálních sil, útvar rychlého nasazení Policie ČR, až po ODA zelených baretů US Army a Cizineckou legii Francie. Právě díky těmto zkušenostem vím, že šablonovitost a uzavřenost nejsou cestou vpřed. Ano, vděčím všem svým velitelům i příslušníkům 4. brigády za to, kým jsem jako voják. Ale to neznamená, že se budu dívat jen jedním směrem. Pozemní síly musí fungovat jako kompaktní celek. Kriticky zhodnotit sebe sama a společně, vlastní kreativitou, hledat lepší cesty – to je podle mě správný směr.
Co si z působení u 4. brigády rychlého nasazení přinášíte do nové funkce? Které zkušenosti považujete za nejcennější?
Jednoznačně vnímání hodnoty týmu. Ve vojenském prostředí je všechno o kolektivu. Síla týmu – esprit de corps – je to, co bych chtěl do své nové funkce přenést. Týmová práce a společné plnění úkolů jsou základem. Pokud jde o zkušenosti, každá z nich, i ta negativní, má svou hodnotu. Ty nejcennější jsem získal při zahraničních operacích, kurzech a v práci s výjimečnými veliteli – brigádními generály Trojánkem, Štěpánkem a Líbalem. Jejich vedení mě naučilo chápat širší kontext armády a jak být jako praporčík skutečnou oporou svému generálovi. Zvláštní místo v mém životě má ale i můj otec. Jeho rada: „Buď vždycky člověkem, který se ráno může podívat do zrcadla,“ mi jako osmnáctiletému nedávala smysl. Dnes vím, že čím vyšší funkci člověk zastává, tím náročnějším situacím čelí. A je zásadní neztratit sám sebe, svůj charakter a morální hodnoty – i když děláte nepopulární rozhodnutí.
Na jaké konkrétní oblasti výcviku a přípravy pozemních sil se chcete zaměřit nejvíce? Kde vidíte prostor pro zlepšení?
Jednoznačně na výcvik a jeho progres. Největší důraz kladu na to, že nejcennější zbraní bojovníka je jeho mysl. Pokud budeme mít v uniformě lidi, kteří chápou, že fyzická připravenost je osobní odpovědností, a že moderní zbraně a technika vyžadují neustálé zdokonalování, bude to obrovský přínos. Srovnáme-li dnešní bojiště s obdobím před deseti lety, je jasné, jak obrovský pokrok nastal. Globální válka proti terorismu ukázala, že voják musí být připraven „tady a teď“. Jak se říká – dnešní rekord je zítřejší norma. Tohoto lze dosáhnout jen tehdy, když máme správně nastavenou hlavu. Práce s motivací, která se pak promítá do všech druhů přípravy, je pro mě alfou a omegou.
Jak chcete motivovat a podporovat mladé vojáky, aby nejen zůstali v armádě, ale i kariérně rostli?
Nejlepší motivací je vlastní příklad, férovost a správná komunikace. Já osobně jsem šel do armády s jedinou motivací – být voják. O kariéře jsem nepřemýšlel. Ta přišla později, když jsem měl kolem sebe profesionály, pozitivní hodnoty a chuť být lepší. Chci podporovat zdravé kolektivy, morálku a profesionální hodnoty. Pokud vytvoříme prostředí, kde mladí vojáci budou cítit smysl, spravedlnost a možnost růstu, nebudou mít důvod odcházet.
Spolupráce se zahraničními partnery a spojenci je stále důležitější. Jaké kroky plánujete pro posílení této spolupráce?
Interoperabilita je dnes skloňovaným pojmem stále častěji – a právem. Mezinárodní spolupráce je zásadní, ale zároveň závislá na politickém rozhodnutí, konkrétně na schválení Parlamentem ČR. Nechci tedy vytvářet nereálné vize. To, co však mohu ovlivnit, je moje snaha maximálně podporovat účast našich vojáků v mezinárodních cvičeních, operacích a strukturách. Chci, aby se český voják pohyboval v prostředí, které ho profesně obohacuje a zároveň zvyšuje schopnost spolupráce v aliančním kontextu. Budu podporovat vše, co přispěje k hlubší a efektivnější spolupráci se spojenci.
Jak podle Vás dnešní dynamické bezpečnostní prostředí mění roli pozemních sil? Jak se musí vojáci přizpůsobit?
Adaptabilita musí být naší přirozenou vlastností. Žijeme ve světě rychlých změn – technologických, taktických i strategických. To klade na vojáky vysoké nároky: musí umět kriticky myslet, být kreativní, mít silnou sebereflexi a především správně nastavenou mysl. Dnešní voják je senzor – samostatná jednotka, která musí být schopna vyhodnotit situaci, rozhodnout se a nést za své rozhodnutí odpovědnost. Moderní technologie, jako přístroje nočního vidění, termovize či pokročilá datová komunikace, nejsou výsadou, ale běžnou výbavou. Kdo chápe jejich princip a využití, zvyšuje nejen svou vlastní šanci na přežití, ale i schopnost celku dosáhnout úspěchu. Roli pozemních sil nevnímám jako měnící se – mění se pouze prostředky a metody, jakými vedeme boj. Stále jsme základem ozbrojených sil a budeme tím pilířem, který zajišťuje vítězství na zemi.
Není tajemstvím, že se s velitelem Pozemních sil, generálem Trojánkem, znáte dlouhé roky. Jaký máte vztah a jak se podle Vás tato spolupráce promítne do Vašeho působení ve funkci?
Náš vztah je profesionální, zdravě nastavený, založený na důvěře, respektu a mé loajalitě k jeho osobě a funkci. Myslím si, že je to přesně ten druh vztahu, který by měl mezi velitelem a jeho vrchním praporčíkem fungovat. Pokud bych neplnil svou roli a očekávání, která ode mě velitel má, neváhal by využít veškeré prostředky, aby mi to dal najevo a vyvodil důsledky. Pan generál měří všem stejně, bez ohledu na osobní známost. Na druhou stranu to, že se známe dlouho a dobře rozumíme stylu práce i uvažování toho druhého, je obrovskou výhodou. Neztrácíme čas na nastavování procesů, ale můžeme se hned pustit do práce. Věřím, že to pozitivně ovlivní celé velení Pozemních sil.
Co byste rád, aby si Vaši podřízení vojáci spojovali s Vaším jménem a stylem vedení? Jaký odkaz byste chtěl zanechat?
Použiji své osobní motto: „Set the standards, be a Pro.“ Chci, aby si mě vojáci pamatovali jako profesionála, který nepožadoval nic, co by sám neuměl nebo nebyl ochoten dělat. Věřím, že voják má být připravený tady a teď, musí být ochoten dát do všeho maximum a mít v sobě touhu neustále se posouvat. Mým cílem je být příkladem – nejen slovy, ale především svými činy.
Závěrečný komentář
Michal Baka přichází do nové funkce s respektem ke struktuře, pokorou k lidem a s jasnou vizí rozvoje celého hodnostního sboru. Jeho schopnost vést příkladem, otevřenost novým přístupům i důraz na morální integritu představují hodnoty, které mohou být stabilním pilířem Pozemních sil. S vrchním praporčíkem Bakou získává Velitelství pozemních sil nejen zkušeného profesionála, ale také autentického lídra, který bude formovat budoucnost s důrazem na činy, nikoli slova.
