Lotyšsko

Čeští vojáci působí v Lotyšsku od roku 2018 jako součást alianční předsunuté přítomnosti. Za tu dobu se v prostoru Adaži vystřídaly minometné, ženijní, zatarasovací, ochranné i specialistické jednotky. Český příspěvek se postupně proměňoval podle potřeb mnohonárodního uskupení, ale jeho hlavní smysl zůstává stejný: posilovat obranu východního křídla NATO a potvrzovat připravenost spojenců bránit území Aliance.

Alianční předsunutá přítomnost v Pobaltí vznikla jako jeden z hlavních výstupů summitu NATO ve Varšavě v roce 2016. Jejím cílem bylo posílit obranu východního křídla Aliance a dát jasně najevo, že bezpečnost pobaltských států je společnou odpovědností všech spojenců. V Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku proto vznikla mnohonárodní bojová uskupení v síle posíleného praporu. V Lotyšsku je alianční uskupení dlouhodobě vedeno Kanadou.

Jednotky Armády České republiky se do této mise zapojily v červnu 2018. První česká jednotka odjela do Pobaltí 14. června 2018. Vojáci se nejprve přesunuli vlakovým transportem do Polska a odtud pokračovali po vlastní ose na lotyšskou základnu Adaži. Tím začala česká účast v misi, která dnes patří mezi nejdéle trvající příspěvky Armády České republiky k posílení alianční obrany na východním křídle NATO.

Od minometů k ženijním schopnostem

Základ prvního českého úkolového uskupení tvořili vojáci 71. mechanizovaného praporu z Hranic. Česká jednotka přinesla do mnohonárodního bojového uskupení především schopnost minometné podpory. Jejím úkolem bylo začlenit se do alianční sestavy, podporovat manévrové jednotky a účastnit se společného výcviku s partnery z dalších členských států NATO.

V lednu 2019 vystřídalo první rotaci 2. úkolové uskupení, jehož jádro tvořili opět vojáci hranického praporu. Třetí úkolové uskupení vytvořené na bázi 72. mechanizovaného praporu z Přáslavic převzalo operační úkol v červenci 2019. Česká přítomnost v Lotyšsku tak od počátku stála především na jednotkách Pozemních sil a na schopnosti mechanizovaných útvarů poskytovat podporu mnohonárodnímu bojovému uskupení.

Čtvrté úkolové uskupení plnilo operační úkol od února do července 2020. Páté úkolové uskupení působilo v Lotyšsku od srpna 2020 do ledna 2021 a šesté úkolové uskupení od února do července 2021. V této fázi se český příspěvek postupně přesouval od čistě palebné podpory k ženijním schopnostem, které jsou pro obranu pobaltského prostoru mimořádně důležité.

Od druhé poloviny roku 2021 začali v Lotyšsku působit pontonisté z 15. ženijního pluku z Bechyně. V lednu 2022 je vystřídalo 8. úkolové uskupení Armády České republiky, opět tvořené převážně pontonisty z Bechyně. Jejich úkolem bylo poskytovat ženijní podporu, zapojovat se do společných cvičení a předvádět schopnosti posílené pontonové čety v rámci mezinárodního bojového uskupení pod kanadským velením. Česká pontonová četa tím rozšířila schopnosti mise zejména v oblasti překonávání vodních překážek a podpory mobility spojeneckých sil.

Na 8. úkolové uskupení navázalo 9. úkolové uskupení, které plnilo operační úkol od srpna 2022 do ledna 2023. Také tato rotace byla postavena na ženijní bázi a pokračovala v rozvoji schopností, které jsou v pobaltském prostoru klíčové. Schopnost překonávat překážky, podporovat přesuny vlastních jednotek a zároveň omezovat pohyb protivníka patří mezi základní předpoklady úspěšné obrany.

V polovině ledna 2023 zahájilo v Lotyšsku činnost další české úkolové uskupení, jehož jádro tvořili příslušníci posílené zatarasovací čety 15. ženijního pluku. Česká jednotka působila v sestavě španělské ženijní roty a přinesla mnohonárodnímu uskupení schopnost zřizovat výbušné zátarasy. Hlavním prostředkem této rotace byly minové vrhače MV-3, které umožňují rychle vytvářet minová pole na dálku a tím zpomalit, odklonit nebo narušit postup protivníka.

V červenci 2023 navázalo 2. úkolové uskupení, opět tvořené převážně ženisty z 15. ženijního pluku. Téměř sedm desítek českých vojáků pokračovalo jako součást mnohonárodního bojového uskupení pod vedením Kanady. Jejich úkolem bylo dále rozvíjet schopnost zřizovat minové zátarasy na dálku, spolupracovat se spojenci a přinášet do alianční sestavy specifickou ženijní odbornost.

Nová etapa: ochrana sil, elektronický boj a návrat ženistů

Začátkem roku 2024 se český příspěvek v Lotyšsku proměnil. Do mise nastoupilo 1. úkolové uskupení AČR Force Protection. Tvořili jej příslušníci čety ochrany z 22. základny vrtulníkového letectva z Náměště nad Oslavou a specialisté z 53. pluku průzkumu a elektronického boje, konkrétně z 532. praporu elektronického boje z Opavy. Jednotka čítala přibližně pět desítek osob a její součástí byli také vojáci aktivní zálohy.

Úkolem této rotace byla ochrana vybraných prvků mnohonárodního uskupení, zejména prvků protivzdušné obrany a elektronického boje. Čeští vojáci v Lotyšsku nacvičovali ochranu spojeneckých schopností, přesuny, reakci na hrozby i činnost v náročném prostředí. Jednotka úspěšně prošla certifikací na cvičení Crystal Arrow, které prověřilo její schopnost plnit standardy NATO v podmínkách mnohonárodního výcviku.

Od července 2024 do ledna 2025 působilo v Lotyšsku 2. úkolové uskupení AČR Force Protection. Jeho jádro tvořili vojáci 25. protiletadlového raketového pluku ze Strakonic a specialisté z 53. pluku průzkumu a elektronického boje, respektive 532. praporu elektronického boje z Opavy. Jednotka čítala přibližně šest desítek osob a zahrnovala také dva vojáky aktivní zálohy. Klíčovou schopností byl prvek elektronického boje, ochranu jednotky zabezpečovala lehká obrněná vozidla IVECO LMV vybavená zbraňovými stanicemi PROTECTOR M151 a těžkými kulomety M2HB-QCB.

V roce 2025 pokračovala Armáda České republiky v Lotyšsku dalším rozvojem specialistických schopností. V polovině ledna 2025 zahájilo činnost 3. úkolové uskupení, jehož jádro tvořili příslušníci 53. pluku průzkumu a elektronického boje v sestavě kanadské roty ISR. Hlavním prostředkem jednotky byl prvek elektronického sledování, který poskytoval nadřízeným prvkům situační přehled v elektromagnetickém spektru. Od července 2025 zde působilo 4. úkolové uskupení se stejnými schopnostmi. Součástí nasazení byly také přibližně dvě desítky vojáků aktivní zálohy.

Od ledna 2026 se do Lotyšska po dvou letech vrátili čeští ženisté. Operační úkol převzalo 5. úkolové uskupení Armády České republiky, jehož jádro tvoří příslušníci 153. ženijního praporu z Olomouce, který spadá pod 15. ženijní pluk v Bechyni. Jednotka čítá přibližně pět desítek vojáků a působí v rámci mnohonárodní brigády v Lotyšsku. Jejím hlavním úkolem je poskytovat ženijní podporu v oblasti podpory mobility, vojenského pátrání, ženijního budování a podpory udržení bojeschopnosti vojsk.

Čeští ženisté v Lotyšsku disponují technikou a schopnostmi, které jsou důležité pro postup vlastních sil, budování obranných a ochranných staveb, průzkum tras a čištění cest. Do prostoru nasazení si přivezli mimo jiné specializovanou ženijní techniku, například rypadlový nakladač JCB 4CX nebo vozidla Tatra FORCE 6x6. Jejich příprava před výjezdem trvala přibližně půl roku a zahrnovala odborné ženijní dovednosti i vševojskovou přípravu.

Současné působení českých ženistů už probíhá v prostředí, kde se původní alianční předsunutá přítomnost postupně transformuje z bojových uskupení na úroveň mnohonárodních brigádních uskupení. NATO tím reaguje na změněné bezpečnostní prostředí po ruské agresi proti Ukrajině a posiluje schopnost bránit své území od prvních okamžiků případné krize. Český příspěvek v Lotyšsku je proto nejen pokračováním dlouhodobé mise, ale také součástí širší proměny alianční obrany na severovýchodním křídle.

Lotyšsko je pro české vojáky důležitou školou interoperability. V prostoru Adaži se pravidelně setkávají s vojáky dalších aliančních zemí, cvičí podle společných postupů, ověřují schopnost velení a řízení v mnohonárodním prostředí a přinášejí do sestavy konkrétní schopnosti, které spojenci potřebují. V minulosti to byla minometná podpora, pontonové schopnosti, minové zátarasy a ochrana sil. Dnes jsou to ženijní práce, podpora mobility, budování obrany, vojenské pátrání a schopnost působit v prostoru, kde se rozhoduje o bezpečnosti celého východního křídla NATO.

Česká přítomnost v Lotyšsku od roku 2018 ukazuje, že kolektivní obrana není abstraktní pojem. Je to každodenní práce vojáků v prostoru nasazení, společný výcvik, sladění postupů a ochota nést díl odpovědnosti za bezpečnost spojenců. Právě v tom spočívá hlavní význam českého působení v Lotyšsku. Nejde pouze o jednotlivé rotace, techniku nebo počty vojáků. Jde o dlouhodobý a viditelný závazek České republiky vůči spojencům, bezpečnosti Pobaltí a obraně území NATO.

Autor: mjr. Richard Maňásek