Lehký kulomet jako páteř družstva: od zákopů první světové války k modernímu bojišti

Voják AČR s lehkým kulometem během výcviku
  • 14.1.2026
  • Richard Maňásek
  • Zbyněk Reitspies

Kulomety patří mezi zbraně, které zásadně proměnily podobu moderního bojiště. Stejně jako dnes bezpilotní prostředky ovlivňují způsob vedení boje, nástup automatických zbraní s vysokou kadencí přinutil už během první světové války velitele uvažovat o boji zcela novým způsobem. První kulomety byly však těžké, rozměrné a obtížně přemístitelné. Vyžadovaly početnou obsluhu a jejich nasazení bylo zpravidla omezeno na statické pozice, odkud poskytovaly palebnou podporu bez větší možnosti manévru.

Zásadní změna přišla až ve druhé světové válce s masovým rozšířením lehkých kulometů. Tyto zbraně už dokázal nést jednotlivec nebo malý tým, což výrazně zvýšilo pohyblivost pěchoty. I když jejich výkon nedosahoval úrovně těžkých kulometů, výměnou získaly jednotky schopnost vést účinnou palbu přímo v pohybu. Lehký kulomet se tak stal organickou součástí pěšího družstva a hlavním zdrojem jeho palebné síly. Právě kolem něj se začala odvíjet taktika boje malých jednotek, kdy kulomet kryl manévr ostatních vojáků a umožňoval udržet iniciativu i v nepříznivých podmínkách.

Po druhé světové válce pokračoval vývoj směrem k dalšímu snižování hmotnosti, lepší ergonomii a vyšší spolehlivosti. Československá lidová armáda zavedla do výzbroje lehký kulomet vz. 59, který byl na svou dobu velmi kvalitní zbraní. Používal náboj 7,62×54 mm R, tedy munici s vyšším výkonem, než jaký nabízely tehdejší útočné pušky vz. 58. To přinášelo výhodu v dosahu a účinku palby, zároveň však kladlo větší nároky na hmotnost nesené munice i logistické zabezpečení. Přesto vz. 59 dlouhá léta plnil roli hlavní automatické zbraně družstva a patřil k pilířům jeho bojeschopnosti.

V osmdesátých letech 20. století začaly armády vyspělých států přecházet na munici ráže 5,56×45 mm. Ta je sice méně výkonná než tradiční puškové ráže, ale umožňuje vojákům nést výrazně větší zásobu nábojů. V moderním boji má tato skutečnost zásadní význam, protože zvyšuje vytrvalost jednotky, prodlužuje dobu, po kterou je schopna vést palbu, a snižuje závislost na okamžitém doplňování munice. V českém prostředí byl tento vývoj zpomalen politickými změnami po rozpadu sovětského bloku, kdy přezbrojení armády přestalo být prioritou a modernizace výzbroje postupovala pomaleji než v některých aliančních státech.

Na skutečně moderní lehký kulomet si Armáda České republiky musela počkat, výsledkem je však zbraň plně odpovídající současným nárokům bojiště. FN Minimi se stal standardní automatickou zbraní družstva a patří mezi nejrozšířenější lehké kulomety na světě. Ve výzbroji US Army je veden pod označením M249 SAW. Zkratka SAW znamená Squad Automatic Weapon, tedy automatická zbraň družstva, přičemž anglické slovo „saw“ zároveň znamená pila. Tento dvojsmysl přesně vystihuje charakter zbraně, která vysokou kadencí a souvislou palbou dokáže doslova „řezat“ bojiště.

Navzdory hmotnosti pohybující se okolo deseti kilogramů včetně munice překvapuje Minimi velmi dobrou přesností a ovladatelností. Konstrukce umožňuje rychlou výměnu hlavně, použití pásové i zásobníkové munice a integraci moderních optických a zaměřovacích prostředků. Díky tomu je zbraň schopna poskytovat nejen intenzivní potlačující palbu, ale i přesnou podporu v rámci manévru družstva.

Lehký kulomet dnes nepředstavuje pouze jeden z prostředků pěchoty, ale její skutečnou páteř. Kolem jeho schopností se formuje taktika malých jednotek a způsob vedení boje v moderním konfliktu. Stejně jako kulomety před více než sto lety zásadně změnily charakter válčení, i dnes zůstává schopnost vést vytrvalou a přesnou palbu jedním z klíčových faktorů úspěchu. FN Minimi v tomto ohledu poskytuje pěším jednotkám Armády České republiky spolehlivý nástroj, který zajišťuje palebnou převahu v rámci aliančních operací i při obraně vlastního území.