- 9.4.2026
Dne 1. dubna uplynul přesně rok od chvíle, kdy se štábní praporčík Michal Baka ujal funkce vrchního praporčíka Velitelství pozemních sil. V rozhovoru hodnotí, co se během prvních dvanácti měsíců podařilo posunout, kde zůstává prostor pro další práci a jakou roli podle něj hrají praporčíci a poddůstojníci při budování moderních a připravených Pozemních sil.
První rok ve funkci vrchního praporčíka Velitelství pozemních sil vnímá štábní praporčík Michal Baka jako období konkrétních změn, které se promítají do výcviku, přípravy jednotlivce i celkového nastavení sboru. Za jeden z nejdůležitějších kroků označuje zavedení jednotného standardu střelecké přípravy, který se podle něj stal pevným bodem pro další zvyšování kvality výcviku a bojové připravenosti napříč Pozemními silami.
Právě sjednocení přístupu ke střelecké přípravě považuje za zásadní nejen z hlediska samotného výcviku, ale také z pohledu bezpečnosti, objektivního vyhodnocování výsledků a srovnatelnosti mezi jednotlivými útvary. Podle něj jde o změnu, která nevznikla sama od sebe, ale je výsledkem společného úsilí velitelů, praporčíků, velitelů čet i instruktorů. Současné bojiště podle něj vyžaduje vysokou míru adaptability, a právě proto musí mít každý voják pevně zvládnuté základy i schopnost reagovat na nové podmínky.
„Jednotný přístup nám umožňuje nejen objektivně porovnávat výsledky mezi jednotkami, ale především garantovat, že každý voják získá schopnosti potřebné pro působení v současném bojovém prostředí,“ říká vrchní praporčík Velitelství pozemních sil.
Připravenost vojáka začíná u jednotlivce
Vedle střelecké přípravy se během uplynulého roku pozornost soustředila také na postupné zlepšování vybavení a individuální výstroje vojáků. Podle Michala Baky jde o důležitou součást celkového systému, který má přímý vliv nejen na bezpečnost, ale i na komfort vojáka při plnění úkolů. Stejně důležitý je však podle něj i samotný člověk, jeho fyzická kondice, psychická odolnost a schopnost fungovat pod tlakem.
Právě proto se v posledním období výcvik více zaměřuje na individuální rozvoj. Pozemní síly podle něj zavádějí programy inspirované speciálními silami, které rozvíjejí sílu, vytrvalost, odolnost, mobilitu i prevenci úrazů. S tím souvisí také větší důraz na mentální zdraví, psychickou odolnost a zvládání stresových situací. Podle vrchního praporčíka totiž nestačí budovat připravenost jen prostřednictvím techniky nebo jednotlivých výcvikových epizod. Rozhodující je propojení kvalitního výcviku, odpovídajícího materiálního zabezpečení a dlouhodobé práce s jednotlivcem.
Do funkce nastupoval s cílem sjednotit úroveň přípravy vojáků a posunout ji na vyšší úroveň. Za důležitý výsledek proto považuje nejen zavedení střeleckého standardu, ale také otevření širší debaty o efektivitě jednotlivce na bojišti a o tom, jak upravit vzdělávací a výcvikové programy tak, aby více odpovídaly současným požadavkům. Některé oblasti jsou však podle něj teprve na začátku a bude nutné je dále rozvíjet.
To se týká zejména komplexních výcvikových a vzdělávacích programů pro vojáky i velitele družstev. Ty musí podle něj pokrývat široké spektrum dovedností od základních vojenských postupů přes technické znalosti až po leadership. Schopnost vést tým, motivovat podřízené a obstát v náročných situacích dnes podle něj patří ke klíčovým předpokladům pro úspěch. Zároveň je nutné průběžně upravovat vzdělávací moduly tak, aby reagovaly na nové technologie i vývoj moderního bojiště.
Praporčíci a poddůstojníci jako opora velení
Při hodnocení stavu praporčického a poddůstojnického sboru u Pozemních sil mluví štábní praporčík Michal Baka jednoznačně. Vnímá jej jako sílu, která výrazně přispívá k inovacím, adaptabilitě i zavádění nových výcvikových standardů do praxe. Praporčíci a poddůstojníci podle něj hrají klíčovou roli při nastavování metodiky výcviku, zvyšování efektivity i bezpečnosti a současně představují důležitou vazbu mezi velením a vojáky.
Za jeden z pozitivních trendů uplynulého roku označuje i to, že role praporčíků a poddůstojníků jako opory velení a hlasu vojáků dále zesílila. Významnější je podle něj jejich zapojení do nových výcvikových programů, ale i jejich vliv na každodenní fungování jednotek, podporu fyzické kondice, mentálního nastavení vojáků a celkové kultury služby. Současně však upozorňuje, že motivace a profesní růst tohoto sboru je nutné dlouhodobě podporovat. Důležité je oceňování kvalitní práce, zapojení do plánování rozvoje i prostor pro další vzdělávání.
Podle vrchního praporčíka musí moderní armáda umět správně vyvažovat využívání nových technologií s poctivým zvládnutím základních vojenských dovedností. Pozemní síly podle něj v tomto směru jdou správným směrem, ale modernizace nesmí nikdy oslabit tradiční schopnosti, na nichž stojí odolnost a připravenost jednotlivce i jednotky.
V dalším období se chce soustředit zejména na dokončení programu Soldier Lethality, další rozšíření výcvikových a vzdělávacích aktivit, podporu profesního růstu velitelů družstev a posilování individuální fyzické i mentální připravenosti. Právě v tom vidí cestu k maximální efektivitě a připravenosti jednotek Pozemních sil.
Také představa o podobě kvalitního praporčického sboru budoucnosti je podle něj zřejmá. Musí být odborně silný, flexibilní, otevřený novým technologiím i metodikám a zároveň schopný být přirozenou autoritou, oporou velitelům i inspirací pro ostatní.
Na závěr svého hodnocení prvního roku ve funkci adresoval vojákům, poddůstojníkům a praporčíkům Pozemních sil jasné poděkování. Ocenil jejich každodenní nasazení, profesionalitu i kvalitní práci, na které stojí síla celého uskupení. Připomněl také, že služba vojáka z povolání znamená nepřetržité zvyšování vlastních schopností, ochotu učit se novým věcem a aktivně přispívat ke zlepšování celého systému. Právě společné úsilí, otevřenost ke změnám a ochota posouvat věci dopředu jsou podle něj předpokladem, aby Pozemní síly obstály i ve výzvách současného a budoucího bojiště.
Autor: mjr. Richard Maňásek
