- 31.5.2026
Článek 5 Severoatlantické smlouvy není pro Českou republiku vzdálenou právní formulí. Je to jeden z hlavních pilířů její bezpečnosti. NATO na svém oficiálním webu připomíná, že kolektivní obrana je nejzákladnějším principem Aliance a že ozbrojený útok proti jednomu spojenci je považován za útok proti všem. Současně zdůrazňuje, že NATO chrání spojence proti hrozbám ze všech směrů v rámci takzvaného 360stupňového přístupu ke kolektivní obraně. Pro Českou republiku to znamená zásadní jistotu: v případě ozbrojeného napadení nestojí sama, ale jako součást společenství, které je založeno na vzájemné pomoci, důvěře a připravenosti jednat.
Tato jistota ale není jednostranná. Stejně jako Česká republika získává bezpečnostní garanci, nese zároveň odpovědnost aktivně přispívat ke společné obraně. Právě v tom spočívá skutečná síla článku 5. Není to slib bez obsahu, ale závazek, který platí pro všechny spojence stejně. NATO dlouhodobě staví svou důvěryhodnost na tom, že kolektivní obrana není pouze reakcí na krizi, ale každodenní prací v oblasti odstrašení, obrany, výcviku a připravenosti. I proto Aliance uvádí, že ačkoliv byl článek 5 aktivován pouze jednou, tvoří základ širších aktivit NATO v oblasti deterrence and defence, včetně pravidelných vojenských cvičení a nasazení stálých vojenských sil.
Bezpečnostní garance znamená i konkrétní odpovědnost
Pro Pozemní síly Armády České republiky má tento princip zcela konkrétní podobu. Kolektivní obrana se neprojevuje jen v politických dokumentech, ale v každodenní službě vojáků, ve výcviku, v budování schopností, v modernizaci i ve schopnosti spolupracovat se spojenci. NATO opakovaně zdůrazňuje, že jeho největší odpovědností je chránit a bránit území a obyvatelstvo spojenců a že odstrašení a obrana stojí v samotném srdci Aliance. To znamená, že důvěryhodnost článku 5 nezačíná až v okamžiku krize, ale vzniká dlouhodobě – v připravenosti sil, ve schopnosti rychle reagovat a v ochotě nést svůj díl odpovědnosti za bezpečnost společného prostoru.
Právě zde se role Pozemních sil stává klíčovou. Jsou nositelem schopností, které dávají kolektivní obraně reálný obsah. Každé cvičení, každé sladění postupů se spojenci a každé posílení připravenosti přispívá k tomu, aby byl článek 5 věrohodný. NATO navíc v posledních letech dále posilovalo svůj systém připravenosti a organizaci sil, mimo jiné prostřednictvím Readiness Action Plan, vysoké pohotovosti VJTF a nově i NATO Force Model, který slouží k organizaci a aktivaci národních a mnohonárodních sil ve prospěch společné obrany. Pro české vojáky to není abstraktní rámec, ale prostředí, ve kterém se připravují na možné budoucí nasazení.
Česká republika je členem NATO od roku 1999 a i v aktuálních oficiálních vyjádřeních Aliance je označována za spojence, který bere své členství vážně a aktivně přispívá ke kolektivní obraně. NATO letos v dubnu výslovně uvedlo, že české jednotky působí v rámci Forward Land Forces na Slovensku, v Lotyšsku a Litvě a že Česká republika přispívá také do mise KFOR a do alianční ochrany vzdušného prostoru. To je důležitý signál i z pohledu strategické komunikace: článek 5 není pro Českou republiku jen bezpečnostní zárukou, ale i závazkem, který se promítá do konkrétní služby českých vojáků doma i v zahraničí.
Článek 5 začíná už dnes, ne až v okamžiku ohrožení
Pro českou veřejnost je důležité rozumět jedné podstatné věci. Článek 5 neznamená jen to, co by se stalo v případě útoku. Jeho význam spočívá i v tom, že pomáhá takové situaci předcházet. Tím, že Aliance udržuje vysokou úroveň připravenosti, pravidelně cvičí a dává najevo jednotu, posiluje odstrašení. Potenciální protivník musí počítat s tím, že by nečelil jednomu státu, ale celé Alianci. Pro Českou republiku je to zásadní bezpečnostní výhoda. Pro Pozemní síly je to zároveň každodenní úkol: být připraven, být důvěryhodný a být součástí systému, který chrání nejen vlastní území, ale i stabilitu celého euroatlantického prostoru.
Článek 5 tak pro Českou republiku znamená dvojí závazek. Na jedné straně jistotu, že v případě ohrožení nebude sama. Na druhé straně povinnost tuto jistotu pomáhat vytvářet pro ostatní. A právě v tom spočívá i role Pozemních sil: nečekat na krizi, ale svou připraveností, profesionalitou a schopnostmi každý den potvrzovat, že kolektivní obrana není fráze. Je to konkrétní systém, který stojí na lidech, na výcviku a na odhodlání bránit spojence stejně, jako oni brání nás.
