- 9.5.2023
Při poskytování první pomoci nerozhoduje pouze rychlost, ale také správné pořadí kroků. Zraněný může mít několik poranění najednou, ale ne všechna ho ohrožují stejně rychle. Právě proto se v urgentní medicíně, záchranářství i vojenském prostředí používají jednoduchá schémata, která pomáhají zachránci udržet přehled i ve stresu. Jedním z nich je postup C-ABCDE.
Jeho princip je jednoduchý: nejdříve se řeší to, co může člověka zabít nejrychleji. V praxi to znamená, že u těžkého úrazu nemusí být prvním krokem dýchání, ale zastavení masivního krvácení. Teprve poté následuje kontrola dýchacích cest, dýchání, krevního oběhu, vědomí a celkového stavu zraněného. Podobný systematický přístup doporučují i resuscitační a zdravotnické metodiky, které zdůrazňují včasné přivolání pomoci, řešení život ohrožujících stavů a opakované přehodnocování stavu pacienta.
Nejdřív to, co zabíjí nejrychleji
Úvodní písmeno C znamená Catastrophic hemorrhage, tedy katastrofické nebo masivní krvácení. U těžkých úrazů, dopravních nehod, pracovních poranění nebo bojových zranění může ztráta krve během krátké doby vést k selhání krevního oběhu. Pokud krev rychle opouští tělo, organismus ztrácí schopnost dopravit kyslík do mozku a životně důležitých orgánů. Proto je zastavení masivního krvácení absolutní prioritou. V taktickém zdravotnickém postupu TCCC je masivní krvácení uvedeno jako první krok algoritmu MARCH a je označováno za hlavní potenciálně přežitelnou příčinu smrti v místě poranění.
Zachránce proto musí zraněného rychle zkontrolovat pohledem i pohmatem. Nestačí vidět pouze to, co je na první pohled zjevné. Krev může být pod tělem, pod oděvem, v tříslech, v podpaží, na zadní straně končetin nebo v místech, která jsou ve stresu snadno přehlédnutelná. Masivní krvácení může prozradit rychle se zvětšující kaluž krve, prosakující oděv, prudké vytékání krve nebo krvácení z končetiny, které nelze zastavit běžným zakrytím rány. V takové situaci je nutné okamžitě použít přímý tlak, tlakový obvaz, hemostatický prostředek nebo škrtidlo, pokud je k dispozici a zachránce ho umí správně použít.
Po zvládnutí masivního krvácení následuje A – Airway, tedy kontrola dýchacích cest. Vzduch je pro organismus kriticky důležitý, ale do plic se dostane pouze tehdy, pokud jsou dýchací cesty průchodné. Pokud zraněný mluví, je to dobré znamení. Znamená to, že vzduch přes dýchací cesty prochází. Pokud ale nereaguje, chrčí, lapá po dechu, má v ústech krev, zvratky nebo jiné překážky, je nutné dýchací cesty uvolnit. U úrazů se zároveň myslí na možné poranění krční páteře. Ochrana krku je důležitá, nesmí ale zabránit tomu nejpodstatnějšímu: zajištění průchodnosti dýchacích cest.
Dalším krokem je B – Breathing, tedy samotné dýchání. Volné dýchací cesty ještě neznamenají, že zraněný dýchá dostatečně. Zachránce sleduje pohyb hrudníku, poslouchá dech, vnímá proud vydechovaného vzduchu a hodnotí, zda je dýchání pravidelné, dostatečné a normální. Občasné lapavé nádechy nejsou normální dýchání. Pokud zraněný nereaguje a nedýchá normálně, je nutné volat zdravotnickou záchrannou službu a zahájit resuscitaci podle pokynů operátora.
Poté přichází druhé C – Circulation, tedy krevní oběh. Plíce mohou přivést kyslík do krve, ale teprve srdce a cévy ho dopraví k mozku, srdci, svalům a dalším tkáním. Zachránce proto sleduje známky šoku a selhávání oběhu. Patří mezi ně bledost, studený pot, slabost, zmatenost, zrychlené dýchání, rychlé zhoršování stavu nebo porucha vědomí. Důležitá je také opakovaná kontrola krvácení. První pomoc není jednorázové zhodnocení situace, ale neustálé přehodnocování stavu zraněného.
Písmeno D – Disability znamená rychlé posouzení vědomí a základního neurologického stavu. K tomu se často používá jednoduchá škála AVPU. Zraněný může být bdělý a komunikovat, reagovat pouze na oslovení, reagovat jen na bolestivý podnět nebo nereagovat vůbec. Každá změna vědomí je varovným signálem. Člověk, který před chvílí odpovídal a najednou je zmatený, spavý nebo nereaguje, se může dostávat do závažného stavu. Může jít o důsledek šoku, nedostatku kyslíku, poranění hlavy, velké ztráty krve nebo jiného život ohrožujícího problému.
Posledním krokem je E – Exposure / Environment, tedy celkové vyšetření zraněného a ochrana před prostředím. V této fázi se kontroluje celé tělo, hledají se další poranění, skrytá krvácení, popáleniny, zlomeniny nebo známky zhoršování stavu. Současně je nutné zraněného chránit před chladem, větrem, mokrem nebo dlouhým ležením na studené zemi. Podchlazení může u těžce zraněného člověka vznikat i tehdy, kdy okolní teplota nepůsobí extrémně. Zvláště u krvácejícího nebo šokového pacienta může chlad výrazně zhoršit celkový stav. TCCC proto vedle ošetření poranění zdůrazňuje také prevenci hypotermie a opakované přehodnocování dříve provedených úkonů.
Odbornost, která začíná výcvikem
Schéma C-ABCDE může na první pohled působit jednoduše. Ve skutečnosti ale ukazuje, jak důležitá je při první pomoci odbornost, výcvik a schopnost rozhodovat se pod tlakem. Vojenský zdravotník, záchranář, instruktor první pomoci i vycvičený voják musí v krizové situaci rychle poznat, co je skutečně největší hrozbou. Nesmí se nechat strhnout chaosem, množstvím zranění ani emocemi okolí. Musí postupovat systematicky, klidně a podle priorit.
Právě v tom je síla podobných postupů. Nejsou určeny k tomu, aby z člověka udělaly zdravotníka po přečtení jednoho článku. Jsou mapou, která pomáhá pochopit logiku záchrany života. Nejdříve zastavit masivní krvácení. Potom zajistit, aby se vzduch dostal do plic. Ověřit, zda zraněný dýchá. Sledovat krevní oběh. Kontrolovat vědomí. A nakonec zraněného chránit, znovu vyšetřovat a připravit na předání odborné pomoci.
V armádním prostředí má tento přístup mimořádný význam. Vojáci se mohou dostat do situací, kde záchrana života nezačíná až příjezdem zdravotnického týmu, ale už v prvních minutách přímo na místě události. Právě tehdy rozhoduje znalost základních postupů, dostupnost vybavení, sehranost týmu a schopnost jednat. Vojenský zdravotník v takové chvíli není pouze ten, kdo ošetřuje. Je také odborník, který učí ostatní, nastavuje standardy, vede výcvik a pomáhá celé jednotce připravit se na situace, ve kterých není čas tápat.
C-ABCDE proto není jen zdravotnická zkratka. Je to způsob uvažování. Učí zachránce nehledat nejviditelnější problém, ale ten nejnebezpečnější. Učí ho postupovat od bezprostředního ohrožení života k dalším krokům. A připomíná, že první pomoc není improvizace, ale dovednost, která se musí cvičit stejně jako jakákoli jiná odborná činnost.
Základní pravidlo přitom zůstává stále stejné: zachránce musí myslet i na vlastní bezpečnost, co nejdříve přivolat odbornou pomoc a používat jen takové postupy a vybavení, které ovládá. Správně provedená první pomoc může rozhodnout o přežití zraněného. Správné pořadí kroků může rozhodnout o tom, zda se pomoc stihne včas.
