- 10.6.2026
Ráno 10. června 1942 nevstávaly Lidice do obyčejného dne. Malá obec nedaleko Kladna byla v noci obklíčena německými bezpečnostními složkami. Lidé byli vyhnáni ze svých domovů, rodiny rozděleny a vesnice, která do té doby žila běžným životem, se během několika hodin stala místem jedné z nejkrutějších tragédií českých dějin.
Nacisté chtěli Lidice potrestat jako odvetu za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Atentát provedli 27. května 1942 českoslovenští parašutisté vyslaní z Velké Británie. Heydrich na následky zranění zemřel 4. června a okupační režim poté rozpoutal v Protektorátu Čechy a Morava rozsáhlý teror. Zatýkání, popravy a výslechy měly zlomit odpor české společnosti a zastrašit každého, kdo by mohl pomýšlet na pomoc odboji.
Lidice se staly obětí vykonstruovaného podezření. Gestapo spojilo obec s atentátem na základě neprokázané stopy a skutečnosti, že dva muži původem z Lidic sloužili v československé zahraniční armádě. Žádné skutečné spojení obyvatel Lidic s atentátníky však prokázáno nebylo. Přesto padlo rozhodnutí, že obec bude zničena.
Noc, která rozdělila rodiny
V noci z 9. na 10. června 1942 vstoupili nacisté do Lidic s jasným cílem. Obyvatele shromáždili a rozdělili. Muži byli odděleni od žen a dětí. To, co mohlo v prvních chvílích působit jako další razie nebo výslech, se brzy změnilo v tragédii, která neměla obdoby.
Muži a chlapci starší patnácti let byli odvedeni na zahradu Horákova statku. Tam byli postupně popravováni zastřelením. Dne 10. června 1942 bylo přímo v Lidicích zavražděno 173 mužů. Nešlo o soud, nešlo o vyšetření viny. Byl to kolektivní trest, předem rozhodnutý rozkaz a demonstrace moci okupačního režimu.
Ženy a děti byly odvezeny do Kladna. V tělocvičně kladenského gymnázia spolu strávily poslední chvíle, aniž by většina z nich tušila, že se jejich rodiny už nikdy nesejdou. Poté byly matky od svých dětí násilně odděleny. Pro mnoho lidických žen to byl okamžik, který je poznamenal na celý život.
Osudy mužů, žen a dětí
Lidičtí muži byli popraveni přímo ve své obci. Další lidé spojení s Lidicemi byli zavražděni později. Nacistická odveta se netýkala pouze těch, kteří byli v osudné noci doma. Dopadala i na ty, kteří byli s obcí spojeni původem, rodinou nebo jménem.
Lidické ženy byly deportovány do koncentračního tábora Ravensbrück. Čekaly je nelidské podmínky, nucená práce, hlad, nemoci i každodenní strach. Některé válku nepřežily. Ty, které se po osvobození vrátily, se vracely do krajiny, kde jejich domovy už nestály. Mnohé z nich ztratily manžele, otce, bratry i děti.
Nejbolestnější částí lidické tragédie je osud dětí. Po oddělení od matek byly roztříděny. Jen několik z nich bylo vybráno k takzvanému poněmčení, tedy k převýchově v německém prostředí. Většina lidických dětí byla zavražděna. Z celkového počtu 105 lidických dětí se jich 88 nevrátilo. Jejich příběh se stal jedním z nejsilnějších symbolů nevinných obětí nacistického teroru.
Nacisté tím nezasáhli pouze jednotlivé životy. Zničili celé rodiny, přerušili generace a pokusili se vymazat budoucnost obce.
Obec, která měla zmizet
Po popravách a deportacích začala likvidace samotných Lidic. Domy byly zapáleny a následně bourány. Trosky byly odstraňovány, hřbitov zničen, stromy káceny a terén upravován tak, aby po vesnici nezůstala viditelná stopa. Nacisté nechtěli zničit pouze obyvatele. Chtěli vymazat i místo, kde žili.
Lidice měly být výstrahou. Zprávou, že odpor bude potrestán bez ohledu na skutečnou vinu. Zprávou, že nacistický režim je připraven trestat celé rodiny i celé obce. Jenže záměr vymazat Lidice z paměti se nepodařil.
Jméno Lidice se rozšířilo do světa. Stalo se symbolem brutality okupačního režimu, utrpení civilního obyvatelstva a kolektivní viny. Obec, kterou chtěli nacisté odstranit z mapy, se stala jedním z nejznámějších připomenutí toho, kam vede nenávist, teror a pohrdání lidským životem.
Dnes Lidice připomínají nejen konkrétní oběti jedné červnové noci. Připomínají odvahu československého odboje, cenu boje za svobodu i povinnost nezapomenout na ty, kteří byli zavražděni nikoli za své činy, ale proto, že se stali obětí nacistické msty.
Autor: mjr. Richard Maňásek
