- 18.6.2026
Dne 18. června si připomínáme výročí posledního boje sedmi československých parašutistů, kteří se po atentátu na Reinharda Heydricha ukrývali v pravoslavném chrámu svatých Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Proti přibližně osmi stovkám příslušníků SS a gestapa stálo sedm mužů. Jejich boj nemohl skončit vojenským vítězstvím. Přesto měl hluboký smysl. Byl výrazem odvahy, vojenské cti a rozhodnutí nevzdat se ani ve chvíli, kdy už nezbývala žádná naděje na únik.
Ráno 18. června 1942 patří k nejsilnějším okamžikům československých vojenských dějin. V chrámu svatých Cyrila a Metoděje se ukrývali Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Josef Bublík, Josef Valčík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc. Muži, kteří byli vysláni z Velké Británie do okupované vlasti, aby splnili mimořádně nebezpečné bojové úkoly. Někteří z nich stáli přímo za útokem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, jiní byli příslušníky dalších výsadkových skupin.
Po zradě Karla Čurdy a následném brutálním vyšetřování se nacistům podařilo odhalit místo jejich úkrytu. Nad ránem 18. června byl chrám v Resslově ulici obklíčen. Začala akce, jejímž cílem bylo parašutisty zajmout nebo zlikvidovat.
Proti sedmi mužům nastoupila mnohonásobná přesila.
Boj, který nemohl skončit vítězstvím
První fáze boje se odehrála v prostoru chrámu. Trojice parašutistů — Adolf Opálka, Jan Kubiš a Josef Bublík — kladla útočníkům odpor z kůru. Přestože byli obránci vyzbrojeni pouze osobními zbraněmi a stáli proti přesile vybavené samopaly, granáty a dalšími prostředky, dokázali první útoky zadržet.
Byl to nerovný boj od samého začátku. Nacisté měli početní převahu, těžší výzbroj, prostor obklíčený ze všech stran a jistotu, že obránci nemají kam ustoupit. Parašutisté naopak věděli, že z chrámu pravděpodobně neodejdou živí. Přesto bojovali dál.
Adolf Opálka padl v boji. Josef Bublík a Jan Kubiš byli těžce zraněni a v bezvědomí se dostali do rukou nacistů. Oba později zemřeli na následky zranění.
Tím však odpor neskončil.
Peklo v kryptě
Druhá fáze boje se přesunula do krypty, kde se ukrývali Jozef Gabčík, Josef Valčík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc. Nacisté se je pokoušeli zlomit všemi dostupnými prostředky. Do podzemí vhazovali granáty, stříleli, používali kouř, oslepovali obránce světlomety a snažili se kryptu zatopit vodou.
Muži v kryptě byli odříznuti od světa. Neměli možnost úniku, docházela jim munice a museli čelit fyzickému i psychickému tlaku, který si dnes lze jen těžko představit. Přesto se odmítli vzdát. Jejich odpor trval hodiny a proměnil kryptu chrámu v místo posledního vzdoru československých vojáků proti nacistické moci.
Ve chvíli, kdy bylo jasné, že další obrana už není možná a že by živé zajetí znamenalo výslechy, mučení a možné ohrožení dalších lidí zapojených do odboje, rozhodli se poslední čtyři parašutisté ukončit svůj život vlastní rukou. Nebyla to rezignace. Bylo to poslední rozhodnutí vojáků, kteří nechtěli padnout živí do rukou nepřítele.
Čin, který vrátil Československu čest
Atentát na Reinharda Heydricha a následný boj parašutistů v Resslově ulici patří mezi nejvýznamnější činy evropského odboje za druhé světové války. Nešlo pouze o vojenskou operaci proti jednomu z nejmocnějších představitelů nacistického režimu. Šlo také o jasný signál, že Československo nepřestalo bojovat.
Parašutisté věděli, že za jejich čin přijde krutá odplata. Nacistický teror dopadl na jejich spolupracovníky, rodiny i celé obce. Lidice, Ležáky a stovky popravených civilistů zůstávají tragickou připomínkou ceny, kterou český odboj zaplatil. Právě proto je nutné o těchto událostech mluvit s úctou, přesností a vědomím, že odvaha těchto mužů nestála ve vzduchoprázdnu. Opírala se o síť lidí, kteří riskovali všechno.
Sedm parašutistů v chrámu svatých Cyrila a Metoděje nebojovalo proto, že by mohli zvítězit v běžném vojenském smyslu. Bojovali proto, že odmítli kapitulovat. Bojovali o každou minutu svobody, o čest vojáka, o mlčení, které mohlo chránit další lidi, a o důkaz, že okupovaný národ se nesmířil se svým zotročením.
Jejich poslední boj je dodnes symbolem odvahy, věrnosti přísaze a ochoty nést odpovědnost až do krajnosti.
Dnešní Armáda České republiky na jejich odkaz navazuje nejen při pietních aktech, ale především tím, že připomíná hodnoty, na kterých vojenská služba stojí: věrnost, odvahu, odpovědnost, čest a připravenost sloužit vlasti i ve chvílích, kdy to není pohodlné ani bezpečné.
Sedm mužů v Resslově ulici neodešlo jako poražení. Odešli jako vojáci, kteří splnili svou povinnost do poslední chvíle.
Nikdy nezapomeneme.
Autor: mjr. Richard Maňásek
