- 22.6.2026
Praporčík Jan Ostrý je vojenský zdravotník, který v armádě slouží od roku 2011. Původně si jako zdravotnický záchranář představoval spíše práci v civilním prostředí. Armáda mu ale nabídla něco, co u běžné zdravotnické profese hledal jen obtížně – spojení odborné práce, služby, odpovědnosti a reálného smyslu.
Od svého nástupu prošel několika útvary i pozicemi. Dnes patří mezi vojenské zdravotníky, kteří zajišťují bezpečí vojáků při výcviku i návštěvníků velkých armádních akcí. Jednou z nich byla i letošní Bahna, Den pozemního vojska, kde se podílel na zdravotnickém zabezpečení akce navštěvované desítkami tisíc lidí.
„To, co mě na profesi vojenského zdravotníka drží dodnes, je odpovědnost. Ať už jde o výcvik, nasazení v terénu nebo zajištění akcí pro veřejnost, jako jsou Bahna, vždy musíte být připraveni zasáhnout bez ohledu na okolnosti,“ říká praporčík Jan Ostrý.
Podle něj je právě připravenost jedním z hlavních rozdílů mezi běžnou představou o zdravotnické práci a realitou vojenského zdravotnictví. „V tom je tahle práce výjimečná – nikdy přesně nevíte, co přijde, ale víte, že v tu chvíli musíte být oporou,“ doplňuje.
Z civilního zdravotnického prostředí do armády
Cesta vojenského zdravotníka nezačíná jen odbornou zdravotnickou přípravou. Každý, kdo vstupuje do Armády České republiky, musí nejprve absolvovat kurz základní přípravy ve Vyškově. Ten je společným základem pro všechny vojáky bez ohledu na jejich budoucí odbornost.
Právě zde se člověk učí sloužit jako voják. Získává základní návyky, učí se pracovat v kolektivu, plnit úkoly v podmínkách typických pro armádní prostředí a přijímat odpovědnost nejen za sebe, ale i za ostatní.
„Kurz základní přípravy je naprostým základem pro všechny vojáky bez ohledu na odbornost. Člověk tam získá vojenské návyky, naučí se pracovat v kolektivu a plnit úkoly v podmínkách, které jsou pro armádu specifické,“ vysvětluje praporčík Ostrý.
Na základní přípravu pak navazují další kariérové a odborné kurzy. V jeho případě šlo mimo jiné o přípravu ve Vyškově a na Vojenské lékařské fakultě Univerzity obrany v Hradci Králové. Právě odborné kurzy určené vojenským zdravotníkům považuje za zásadní pro skutečnou praxi v terénu.
Mezi takové kurzy patří například urgentní péče v poli, operační zdravotnické plánování nebo neodkladná péče u bojových poranění. Nejde ale jen o jednorázovou kvalifikaci. Odborná připravenost se musí udržovat dlouhodobě.
Medicína, výcvik a civilní praxe
Práce vojenského zdravotníka stojí na kombinaci několika světů. Na jedné straně je odborná zdravotnická péče, na druhé vojenský výcvik a schopnost působit v terénu. K tomu se přidává pravidelná civilní praxe.
Nedílnou součástí odborné přípravy jsou stáže ve zdravotnických zařízeních nebo u zdravotnické záchranné služby. Díky nim si vojenští zdravotníci udržují praktické dovednosti, kontakt s civilní medicínou a přehled o nových trendech a postupech ve zdravotnictví.
„Tahle kombinace vojenského výcviku, odborných kurzů a civilní praxe je podle mě nejzásadnější pro to, aby mohl vojenský zdravotník svou práci vykonávat kvalitně a s jistotou,“ říká Jan Ostrý.
Právě propojení armádního a civilního prostředí je podle něj pro vojenského zdravotníka zásadní. Základ odborných zdravotnických dovedností je v mnoha ohledech podobný jako u civilního zdravotníka nebo záchranáře. Rozdíl je především v prostředí, ve kterém se tyto dovednosti používají.
Civilní zdravotník zpravidla pracuje v relativně stabilních podmínkách, s dostupnou technikou, jasným zázemím a návazností na zdravotnický systém. Vojenský zdravotník se ale musí připravovat i na situace, kdy bude odbornou péči poskytovat v terénu, za ztížených podmínek, s omezeným vybavením a pod výrazným tlakem.
„Neřešíme jen samotné ošetření, ale i taktiku, bezpečnost, pohyb v terénu a spolupráci s jednotkou. Zdravotník je často zároveň vojákem, který musí být schopen plnit další úkoly, a přitom poskytovat odbornou život zachraňující péči,“ popisuje praporčík Ostrý.
Klid, rozhodnost a schopnost improvizace
Jednou z nejdůležitějších schopností vojenského zdravotníka je podle Jana Ostrého klid. Nejde jen o odborné znalosti nebo technické dovednosti. V krizové situaci rozhoduje také psychická odolnost, schopnost rychle vyhodnotit situaci a přijmout správné rozhodnutí.
„Naprostými klíčovými vlastnostmi jsou schopnost zachovat klid, nepanikařit a dokázat se rychle rozhodnout,“ říká.
Vojenský zdravotník musí vědět, co má dělat, ale zároveň si umět poradit s tím, co má právě k dispozici. Ne vždy jsou podmínky ideální. Ne vždy je po ruce kompletní vybavení. A ne vždy je možné postupovat v prostředí, které zdravotník zná z běžné civilní praxe.
„Právě schopnost improvizace, práce pod tlakem a zodpovědnost patří mezi to nejdůležitější,“ dodává praporčík Ostrý.
Tato schopnost se nebuduje jen v učebnách. Vzniká postupně – výcvikem, službou, stáží, praktickými zkušenostmi a opakovaným kontaktem se situacemi, kdy se člověk musí rozhodovat rychle, ale současně přesně.
Každodenní práce není jen čekání na zásah
Mimo velké akce pro veřejnost je práce vojenského zdravotníka velmi pestrá. Na útvaru plní úkoly podle potřeb velitele, podílí se na zdravotnickém zabezpečení výcviku, školí ostatní vojáky v oblasti první pomoci a zdravotní přípravy a je připraven zasáhnout při mimořádných událostech.
Součástí služby je také neustálé udržování odborné erudice. To znamená odborné kurzy, pravidelné stáže a průběžné doplňování znalostí. Vojenský zdravotník si nemůže říct, že se jednou naučil svou profesi a tím to skončilo.
„Vojenský zdravotník není profese, kterou se člověk naučí a má hotovo. Je to dlouhodobá cesta, která kombinuje vojenský život, odbornou zdravotnickou práci a odpovědnost za druhé lidi,“ říká Jan Ostrý.
Při výcviku nebo nasazení v zahraničí se nároky ještě zvyšují. Zdravotník musí být schopen dlouhodobě pracovat v náročných podmínkách a často bez zázemí, na které je zvyklý v běžné službě. Musí být součástí jednotky, rozumět jejím úkolům a zároveň být připraven pomoci tam, kde je potřeba.
Bahna jako zkouška připravenosti
Velké akce pro veřejnost, jako jsou Bahna, ukazují jinou část práce vojenského zdravotníka. Nejde o bojové prostředí ani klasický výcvik, přesto se jedná o náročnou službu, která vyžaduje soustředění, dobrou organizaci a schopnost rychle reagovat. Na jednom místě se během dne pohybovaly desetitisíce lidí a program zahrnoval statické i dynamické ukázky techniky, střelbu a silné zvukové efekty.
Na letošním ročníku se na zdravotnickém zabezpečení podílelo více než třicet armádních zdravotnických profesionálů. Primární odpovědnost nesly Pozemní síly Armády České republiky, odbornou podporu poskytovala také Agentura vojenského zdravotnictví. Zdravotnické týmy byly rozmístěny na strategických místech po celém areálu a připraveny zasáhnout při běžných zdravotních obtížích i závažnějších situacích.
„Cílem bylo, aby návštěvníci měli zdravotníky doslova na dosah a aby se po celou dobu akce cítili bezpečně,“ vysvětluje praporčík Ostrý.
Den zdravotníků začal už v brzkých ranních hodinách. Ještě před zahájením programu bylo potřeba zkontrolovat spojení, zopakovat si postupy a ověřit, že celý systém pracuje tak, jak má. Zpočátku se mohlo zdát, že se nic neděje. Ve skutečnosti ale šlo o období nepřetržité pohotovosti.
„Hned ráno bylo důležité si se zdravotnickými posádkami zopakovat postupy pro případné zásahy, zkontrolovat spojení a ujistit se, že celý systém pracuje tak, jak má,“ popisuje.
Výrazný vliv na průběh zdravotnického zabezpečení mělo počasí. Bahna se konají v červnu a vysoké teploty, dlouhý pobyt na slunci a mnoho hodin strávených v areálu se přirozeně promítaly i do práce zdravotnických týmů. Nejčastěji řešily kolapsové stavy, mdloby, únavu, vyčerpání nebo dehydrataci.
Pro vojenské zdravotníky tak Bahna nebyla jen jednou z veřejných akcí, ale praktickou prověrkou připravenosti, souhry a schopnosti udržet přehled v prostředí, kde se během několika hodin může změnit tempo i charakter zásahů.
Když se něco stalo, rozhodovala sehranost
Pokud se kdekoliv v areálu něco stalo, zdravotnická hlídka se snažila být u postiženého v co nejkratším čase. Každou osádku tvořili odborně připravení zdravotníci, kteří dokázali vyhodnotit závažnost zdravotního stavu a určit další postup.
V mnoha případech bylo možné návštěvníka ošetřit přímo na místě. Někdy bylo nutné pacienta delší dobu sledovat a posoudit další vývoj jeho stavu. U závažnějších případů byl k dispozici lékař, který rozhodoval o dalším postupu včetně případného transportu do zdravotnického zařízení.
„V těchto situacích přicházela ke slovu velmi úzká spolupráce s civilními složkami. Předání pacienta pak probíhalo na určeném předávacím místě,“ říká Jan Ostrý.
V rozsáhlém areálu s velkým počtem návštěvníků byl důležitý i samotný přesun pacienta. Pomocí mohl být například doprovod Policie České republiky na čtyřkolce, která se dokázala v prostoru akce pohybovat rychleji a usnadnit odsun pacienta z areálu.
„Právě sehraná spolupráce všech složek byla klíčová pro to, aby se pacientovi dostalo potřebné pomoci co nejdříve a v bezpečných podmínkách,“ doplňuje.
Odpovědnost, která dává smysl
Když praporčík Jan Ostrý mluví o své práci, vrací se stále k jednomu slovu: odpovědnost. Vojenský zdravotník podle něj není jen člověk s odbornými znalostmi. Je to voják, který musí být připravený pomoci v okamžiku, kdy se ostatní dostávají do nejtěžší situace.
„Pro mě to znamená být připravený převzít odpovědnost ve chvíli, kdy je to nejvíc potřeba. V takových situacích rozhodují zkušenosti, klid a schopnost spolupracovat s ostatními,“ říká.
Právě to je podle něj důvod, proč u této profese zůstal. Není jednoduchá, vyžaduje neustálé vzdělávání, odolnost i ochotu pracovat pod tlakem. Zároveň ale nabízí něco, co se v mnoha jiných profesích hledá těžko – jasný smysl.
„Je to náročná role, ale zároveň dává obrovský smysl. Víte, že vaše práce může mít přímý dopad na zdraví a život druhých,“ uzavírá praporčík Jan Ostrý.
Zdravotnické odbornosti patří dlouhodobě mezi velmi žádané profese napříč resortem obrany. Cesta do armády může vést přes vojenské školství, Univerzitu obrany nebo přímý nábor již kvalifikovaných odborníků z civilního sektoru. Zájemci najdou potřebné informace na portálu doarmady.cz.
