- 3.7.2026
Rotmistr Jiří Mráz z 13. dělostřeleckého pluku není člověk velkých slov. Víc než řeči za něj mluví roky služby, tvrdý trénink, zkušenosti z ringu a práce instruktora speciální tělesné přípravy. Jeho příběh je o disciplíně, pokoře, odolnosti a schopnosti být platný pro ostatní.
U 13. dělostřeleckého pluku slouží od 1. ledna 2004. Dnes působí jako zástupce velitele čety ochrany baterie řízení palby. V praxi to znamená odpovědnost za strážní a dopravní družstvo, zabezpečení hlavního místa velení, organizaci jeho výstavby, ochranu polního skladu munice i vojenské techniky. Podílí se také na taktickém a střeleckém výcviku.
K armádě ho přivedla kombinace životní zkušenosti, fyzické připravenosti a potřeby dělat práci, která má jasný smysl. Už před nástupem do profesionální služby měl za sebou základní vojenskou službu a od začátku věděl, že chce být dobrým vojákem. „Chtěl jsem být přínosem pro ostatní vojáky. Mne samotného to naplňuje,“ říká.
Právě fyzická připravenost, psychická odolnost a schopnost zvládat tlak se v jeho životě dlouhodobě potkávají v jedné zásadní oblasti – v boxu.
Disciplína z ringu, odolnost z výcviku
Boxu se věnuje od roku 1997. Začínal v Chomutově, odkud pochází, a postupně prošel rukama několika trenérů, kteří ho formovali sportovně i lidsky. Box pro něj nebyl jen další sport. Chtěl kontaktní disciplínu, která člověka prověří naplno a dá mu něco i do života. Později si v Příbrami udělal trenérské zkoušky a působil také jako záložní trenér tamního klubu The Champions.
Má za sebou bohatou zápasovou kariéru. Boxoval v extralize za několik klubů včetně Chomutova, Mostu, Ústí nad Labem, Děčína, Liberce nebo Samsonu České Budějovice. Rád vzpomíná také na mezinárodní turnaje, mistrovství České republiky i Velkou cenu Julia Tormy v Komárně, kde obsadil druhé místo. Celkem má odboxováno 159 zápasů a zhruba dvě třetiny z nich dokázal vyhrát.
Přesto o sobě nemluví jako o člověku, který už všechno umí. Naopak. Sám říká, že dnes už víc používá hlavu, zatímco dřív řadu věcí „rval“ hlavně silou a fyzičkou. Čím víc trénuje, tím víc si uvědomuje, že je stále co zlepšovat. Box mu dal vytrvalost, houževnatost, sílu, rychlost i tvrdost. Ale také disciplínu, úctu k soupeři, sebekontrolu a schopnost držet emoce pod kontrolou.
Právě proto vidí silné propojení mezi ringem a vojenskou službou. V obou světech rozhoduje připravenost, odolnost a schopnost fungovat pod tlakem. Boxer se musí naučit poslouchat trenéra, zvládnout náročnou přípravu, budovat fyzickou kondici, pracovat s technikou, taktikou i vlastní hlavou. Podobné vlastnosti potřebuje i dobrý voják: kázeň, výdrž, klid, schopnost učit se a vůli pokračovat i ve chvíli, kdy už tělo říká dost.
Vedle boxu působí také jako instruktor speciální tělesné přípravy. Věnuje se sebeobraně, boji zblízka a výcviku přežití. Vojáky učí praktické dovednosti, které mohou v náročných podmínkách rozhodovat: orientaci v terénu, získávání vody, rozdělávání ohně, stavbu přístřešků, využití přírodních zdrojů, překonávání překážek i zvládání nečekaných zdravotních situací.
Sám říká, že instruktorem práce teprve začíná. Stále se učí, trénuje a hledá nové způsoby, jak propojit fyzickou připravenost, boj zblízka a schopnost přežít v náročných podmínkách. Nejde mu o efekt. Jde mu o funkčnost. O dovednosti, které mají v reálné situaci smysl.
Tvrdost, odpovědnost a příklad pro mladší vojáky
Příběh Jiřího Mráze stojí na tvrdém výcviku, sportu a dlouhodobé službě. Nejde ale jen o fyzickou sílu. Důležitější je schopnost vydržet, neztratit hlavu a být spolehlivý ve chvíli, kdy na tom záleží. V tom se podle něj potkává box, armáda i výcvik přežití.
Stejně důležitou součástí připravenosti je pro vojáka také schopnost poskytnout první pomoc. Nejde o dovednost vyhrazenou pouze zdravotníkům. Každý voják se může dostat do situace, kdy bude muset rychle vyhodnotit stav člověka, zachovat klid a udělat správný úkon ve správný čas. Mráz to poznal i ve vlastním životě. Za jeden z momentů, na které je opravdu hrdý, považuje chvíli, kdy zachránil svého syna před udušením. Den předtím probíral s tehdejším zdravotníkem Heimlichův manévr. O den později tuto znalost skutečně použil. Teorie se během několika vteřin proměnila v čin, který rozhodoval o životě.
Za jednu z nejtěžších částí vojenské služby považuje odloučení od rodiny. Neříká to jako stížnost, ale jako realitu, která ke službě patří. Voják musí zvládat výcvik, úkoly i delší nepřítomnost doma. A rodina často nese důsledky služby spolu s ním. I to podle něj patří k odpovědnosti, kterou uniforma přináší.
Mimo službu odpočívá jednoduše. Když je tělo unavené, nechá ho vypnout. Jindy vezme do ruky kytaru, jde do lesa nebo tráví čas ve skleníku. Právě tam se věnuje jedné ze svých dlouholetých vášní – pěstování chilli papriček. Začal s tím už v mládí a kamarádi mu kvůli tomu říkají „Chilli master“. Nezůstal jen u běžného pěstování. Papričky také kříží a postupně si vypěstoval vlastní odrůdy, kterým s nadsázkou říká „Mrazákovy odrůdy“. I v tom je vidět jeho povaha: trpělivost, důslednost a chuť dělat věci po svém. Není to útěk od služby. Spíš způsob, jak si udržet hlavu v pořádku a zůstat dlouhodobě funkční.
Dnes chce být především příkladem pro mladší vojáky a přínosem pro svůj útvar. Jeho cesta ukazuje, že armáda není jen o technice, hodnostech a rozkazech. Je hlavně o lidech, kteří na sobě dlouhodobě pracují, unesou odpovědnost a dokážou své zkušenosti předávat dál.
Rotmistr Jiří Mráz je jedním z nich. Voják, který spojuje vytrvalost, disciplínu a zkušenost s ochotou předávat to, co se sám naučil. Ne slovy, ale vlastním příkladem.
„Armáda mi dala příležitost dělat dobře to, co mě baví a čím žiju,“ říká.
Autor: mjr. Richard Maňásek, zveřejněno na CZ DEFENCE
