Když protivník vytáhne nůž, není čas přemýšlet. Rozhodují vteřiny a pohyby nadrilované do posledního detailu.

V boji může přijít okamžik, kdy vojákovi dojdou náboje, zbraň selže nebo se protivník dostane příliš blízko. Prostor pro rozhodování se v takové chvíli zkracuje na několik vteřin. O výsledku už nerozhoduje palebná převaha, ale rychlá reakce, fyzická připravenost a pohyby opakované během výcviku tolikrát, že je voják dokáže použít téměř automaticky.

Také proto se příslušníci bojových jednotek pravidelně věnují sebeobraně a boji zblízka. Učí se reagovat na napadení beze zbraně, údery, kopy, pokusy o škrcení, páčení končetin, stržení na zem i útoky vedené různými předměty. Nebezpečnou zbraní se totiž v rukou útočníka nemusí stát pouze nůž. Může jí být také tyč, polní lopatka, klacek nebo jiný předmět, který je možné použít k úderu, bodnutí či způsobení vážného zranění.

Cílem výcviku není předvádět naučené techniky, ale dokázat zastavit bezprostřední hrozbu, převzít kontrolu nad situací a ochránit sebe, své spolubojovníky nebo další osoby. Voják se přitom musí umět rozhodnout, zda může konfliktu předejít, bezpečně ustoupit, nebo už nezbývá jiná možnost než útok rychle a důrazně zastavit.

Od úderů a škrcení až po boj na zemi

Výcvik sebeobrany začíná zvládnutím základních pohybových návyků. Vojáci se učí správně stát, pohybovat se, udržovat stabilitu a chránit citlivá místa. Následuje obrana proti úderům a kopům, pokusům o škrcení, držení nebo páčení. Důležitá není pouze samotná technika, ale také schopnost včas rozpoznat hrozbu, reagovat na směr útoku a neztratit přehled o okolí.

Samostatnou oblast představuje obrana proti předmětům, které mohou být použity jako zbraně. Kromě nože se může jednat například o tyč, polní lopatku, klacek nebo jiný pevný předmět. Každý z těchto útoků má jinou dynamiku, dosah i možné následky. Voják proto musí umět přizpůsobit svou reakci konkrétní situaci, chránit životně důležité části těla a co nejrychleji zabránit pokračování útoku.

Výcvik počítá i s tím, že se člověk během střetu ocitne na zemi. Samotný pád může způsobit zranění a vojáka vyřadit z dalšího boje ještě dříve, než se střet naplno rozvine. Vojáci se proto učí, jak padat dopředu, dozadu nebo do strany tak, aby zmírnili následky nárazu, chránili hlavu a mohli co nejrychleji pokračovat v činnosti.

Na správné pády navazuje boj na zemi. Voják se musí umět bránit i v nevýhodné poloze, zabránit protivníkovi v získání úplné kontroly a vytvořit si prostor pro další jednání. Cílem je podle situace protivníka kontrolovat, odpoutat se od něj nebo se co nejrychleji vrátit na nohy. Zůstat dlouho na zemi může být v bojovém prostředí mimořádně nebezpečné, protože voják nemusí čelit pouze jednomu protivníkovi.

Útok nožem patří k nejnebezpečnějším situacím

Zvláštní pozornost věnují vojáci obraně proti útoku nožem. Na krátkou vzdálenost může útočník překonat prostor mezi sebou a obráncem velmi rychle. Každé zaváhání proto může mít vážné následky.

Obrana v takové situaci musí být rychlá, důrazná a zaměřená na okamžité zastavení útoku. Voják se učí vyhnout přímému směru napadení, chránit nejzranitelnější části těla, získat kontrolu nad ozbrojenou rukou protivníka a vytvořit si podmínky pro další jednání.

Ne každý konflikt musí skončit smrtí protivníka. Pokud však někdo zaútočí nožem nebo jiným nebezpečným předmětem, musí počítat s tím, že účinná obrana může být tvrdá a může vést například k poranění nebo zlomenině končetiny, kterou útok vedl. V takové chvíli nejde o trest ani odplatu. Jde o zastavení bezprostředního ohrožení života a zdraví.

Výcvik zároveň vojákům připomíná, že proti ozbrojenému útoku neexistuje zcela bezpečný postup. Ani správně provedená obrana nezaručuje, že člověk vyvázne bez zranění. Důležité je proto nejen zvládnutí samotných technik, ale také schopnost včas rozpoznat hrozbu, udržovat bezpečnou vzdálenost a pokud je to možné, konfliktu se vyhnout.

Rozhodují pohyby nadrilované pod tlakem

Při skutečném napadení není čas složitě přemýšlet, kterou techniku použít. Voják musí správně vyhodnotit směr útoku, vzdálenost, prostor kolem sebe i možnosti dalšího jednání. Výcvik proto stojí především na opakování jednoduchých a účinných postupů, práci pod tlakem a schopnosti pokračovat i ve chvíli, kdy je člověk unavený, překvapený nebo ve stresu.

Boj zblízka není založený pouze na fyzické síle. Důležitá je rychlost, správné načasování, stabilita, práce s těžištěm a schopnost využít pohyb nebo chybu protivníka. Naučené postupy musí být použitelné také proti fyzicky silnějšímu člověku a v podmínkách, které mají k bezpečí tělocvičny daleko.

Vojáci proto necvičí pouze izolované pohyby s předem známým průběhem. Postupně se dostávají do složitějších situací, ve kterých musí reagovat na aktivní odpor, nečekaný útok, změnu polohy nebo více podnětů současně. Výcvik může probíhat v ochranných prostředcích, v taktické výstroji nebo po předchozí fyzické zátěži. Smyslem je přiblížit podmínky tomu, co může vojáka čekat při skutečném nasazení.

Důležitou součástí je také pokračování po prvním úspěšném zákroku. Odvrácením jednoho útoku situace nemusí skončit. Protivník může pokračovat, změnit způsob napadení, sáhnout po dalším předmětu nebo se pokusit znovu získat výhodu. Voják se proto učí nejen první útok zachytit, ale také převzít iniciativu, kontrolovat další pohyb protivníka a průběžně sledovat své okolí.

Řízený souboj prověří techniku i rozhodování

Součástí výcviku je také řízený souboj. Ten umožňuje vojákům využít naučené schopnosti proti aktivně se bránícímu soupeři, který nereaguje podle předem připraveného scénáře. Právě tehdy se ukazuje, zda voják dokáže techniku použít ve správném okamžiku, zachovat klid a přizpůsobit se rychle se měnící situaci.

Řízený souboj probíhá podle stanovených pravidel a s využitím odpovídajících ochranných prostředků. Jeho cílem není soupeře zranit, ale bezpečně prověřit fyzickou připravenost, odolnost, rozhodování pod tlakem a schopnost pokračovat i po neúspěšném pokusu nebo zásahu.

Během souboje voják zjišťuje, jak rychle se dostavuje únava, jak stres ovlivňuje přesnost pohybu a jak obtížné je zachovat správnou techniku proti člověku, který aktivně útočí a hledá vlastní příležitost. Zároveň se učí kontrolovat intenzitu svého jednání a respektovat hranice výcviku.

Právě řízený odpor odlišuje praktický bojový výcvik od pouhého nácviku pohybových sestav. Technika, která funguje pouze proti spolupracujícímu partnerovi, nemusí obstát ve skutečném střetu. Voják proto potřebuje získat zkušenost také s tlakem soupeře, fyzickým kontaktem, ztrátou rovnováhy a nutností rychle změnit původní plán.

Dovednost využitelná i mimo službu

Natrénované schopnosti se vojákovi nemusí hodit pouze na bojišti. K vyhrocené situaci může dojít také mimo službu – na veřejném místě, během cesty nebo při ochraně blízkých. Voják má díky výcviku větší šanci rozpoznat nebezpečí, zachovat klid a správně se rozhodnout.

To však neznamená, že by měl každý konflikt řešit silou. Naopak. Důležitou součástí vojenské připravenosti je sebekontrola a schopnost násilí nepoužít, pokud to není nezbytné. Voják musí umět rozlišit mezi slovní hádkou, kterou lze ukončit odchodem nebo uklidněním situace, a bezprostředním útokem, při němž je nutné jednat.

Násilí zůstává až poslední možností. Pokud však útočník bezprostředně ohrožuje život nebo zdraví a není možné bezpečně ustoupit, musí být obránce připraven zasáhnout rychle a účinně. Právě spojení rozhodnosti, sebekontroly a odpovědnosti odlišuje vycvičeného vojáka od člověka, který jedná pouze pod vlivem emocí.

Schopnost bojovat zblízka má své místo také při ochraně spolubojovníka, kontrole nebezpečné osoby nebo při působení v omezeném prostoru, kde nelze bezpečně využít střelnou zbraň. V každé situaci však musí voják volit takový postup, který odpovídá skutečné míře ohrožení.

Připravený se zbraní i bez ní

Moderní voják má k dispozici osobní zbraň, ochranné prostředky i další vybavení. Výcvik ale musí počítat také s okamžikem, kdy nic z toho nebude možné použít. Protivník se může dostat na dosah ruky během několika vteřin a voják musí být připraven reagovat i bez technické převahy.

U bojových jednotek se proto sebeobrana a boj zblízka cvičí intenzivně. Nejde o vedlejší sportovní disciplínu ani o atraktivní doplněk výcviku. Jde o soubor schopností, který zahrnuje obranu proti neozbrojenému i ozbrojenému napadení, zvládnutí pádů, boj na zemi, kontrolu protivníka i prověření dovedností během řízeného souboje.

V krajní situaci mohou právě tyto schopnosti rozhodnout o přežití vojáka, jeho spolubojovníků nebo dalších osob. Cílem je mít vojáky, kteří dokážou jednat se zbraní, ale v případě potřeby se ubrání také holýma rukama. Vědí, kdy sílu použít, jak útok zastavit a kdy naopak konflikt dál nevyhrocovat.

Protože skutečná připravenost nespočívá pouze v tom, že voják umí bojovat. Spočívá také v tom, že dokáže správně rozhodnout, kdy bojovat musí.

Autor: mjr. Richard Maňásek