DVC: Co vás čeká na DVC

Dobrovolné vojenské cvičení není letní tábor ani několik týdnů sportovních aktivit v uniformě. Od okamžiku nástupu se účastníci stávají vojáky v činné službě, přebírají vojenskou výstroj, podřizují se stanovenému režimu a začínají se učit základní dovednosti potřebné pro službu v Armádě České republiky.

Výcvik postupuje od jednoduchých činností k náročnějším úkolům v terénu. Účastníci se nejprve učí správně reagovat na povely, bezpečně zacházet se zbraní, starat se o svěřenou výstroj a fungovat jako součást vojenské jednotky. Postupně se přidávají střelby, taktika, první pomoc, orientace v terénu, ženijní a spojovací příprava nebo ochrana proti zbraním hromadného ničení. Získané znalosti a dovednosti nakonec propojí při komplexním polním výcviku.

Jak dlouho DVC trvá

Letní dobrovolné vojenské cvičení zpravidla zahrnuje několik týdnů nepřetržitého vojenského výcviku. U jednotlivých projektů se může přesná délka, členění programu i způsob čerpání volna lišit. Některé formy základní přípravy mohou být organizovány také v samostatných navazujících blocích.

Rozhodující jsou proto vždy termíny uvedené v povolávacím rozkazu a pokyny krajského vojenského velitelství nebo útvaru, ke kterému je účastník zařazen. V případě letního DVC pro středoškoláky je obvyklé počítat přibližně se čtyřmi týdny nepřetržitého výcviku zakončeného vojenskou přísahou.

Kdo vám bude velet

Po nástupu už účastníci nevystupují jako návštěvníci vojenského útvaru. Jsou vojáky v činné službě, pro které platí vojenské předpisy, stanovená hierarchie a povinnost plnit rozkazy nadřízených.

Každý účastník je zařazen do výcvikové jednotky a má určeného přímého nadřízeného. Konkrétní organizační struktura se může podle počtu účastníků a podmínek útvaru lišit. Zpravidla jsou však účastníci rozděleni do menších týmů, družstev a čet, které mají své velitele a přidělené instruktory.

Velitelé organizují činnost jednotky, vydávají rozkazy, určují denní režim a odpovídají za průběh výcviku. Instruktor není pouze člověk, který předvede jednotlivou činnost. Sleduje, zda účastníci postupují správně a bezpečně, opravuje chyby, hodnotí jejich práci a vyžaduje dodržování stanovených pravidel. Rozkaz nebo povel není návrhem k diskusi, ale úkolem, který musí voják správně pochopit a splnit.

Kdo jsou instruktoři

Výcvik vedou profesionální vojáci útvaru, který konkrétní běh DVC zabezpečuje. Často jde o zkušené poddůstojníky, praporčíky a další vojáky, kteří se věnují přípravě jednotlivců a jednotek také během běžného výcvikového roku.

Podle tématu se do přípravy zapojují také odborní instruktoři a specialisté. Střeleckou přípravu vedou vojáci odpovědní za bezpečné zacházení se zbraněmi a organizaci střeleb, zdravotnickou přípravu zabezpečují vojenští zdravotníci nebo vyškolení instruktoři a další specialisté se věnují například spojovací, ženijní, topografické nebo chemické přípravě.

Jednotlivé útvary mohou mít odlišné složení instruktorského týmu i vlastní způsob organizace výcviku. Cíl je ale stejný: naučit účastníky předepsané postupy, vytvořit správné vojenské návyky a připravit je na bezpečné plnění úkolů v týmu. Výcvik vojáků v záloze běžně vedou vojáci z povolání, kteří předávají zkušenosti ze své odbornosti i každodenní služby.

Jak vypadá denní režim

Na DVC se většina dne řídí předem stanoveným časovým plánem. Přesný režim závisí na konkrétním útvaru, výcvikovém prostoru, počasí a naplánovaných zaměstnáních. Nelze proto očekávat, že každý den bude vypadat stejně.

Budíček bývá časně ráno, často přibližně mezi pátou a půl šestou. Následuje osobní hygiena, úprava lůžka a ubytovacího prostoru, příprava výstroje, případně ranní rozcvička. Účastníci poté nastupují ke kontrole a seznámení s programem dne.

Po snídani začíná výcvik. Některá zaměstnání probíhají v učebnách, většina programu je však postupně zaměřena na praktické činnosti na cvičištích, střelnicích a v terénu. Během dne se střídá výuka, nácvik, přesuny, kontroly materiálu a opakování získaných dovedností.

Po skončení hlavního výcviku následuje ošetření zbraní, čištění výstroje, úklid ubytovacích prostor a příprava materiálu na další den. Program může končit až ve večerních hodinách, zpravidla kolem deváté nebo desáté večer. Teprve potom může následovat osobní volno, hygiena a večerka. Při polním výcviku, nočních přesunech nebo mimořádném zaměstnání může být režim výrazně odlišný.

Je každý den stejný

Není. V prvních dnech zabere značnou část času příjem účastníků, zdravotní kontrola, vystrojení, ubytování a seznámení s pravidly. Později přibývá praktický výcvik, střelba, taktika, přesuny a pobyt v terénu.

Některé dny mohou být zaměřeny převážně na teorii a nácvik základních postupů. Jindy účastníci stráví většinu času venku bez ohledu na počasí. Součástí programu může být také několikahodinový nebo celodenní přesun, noční zaměstnání, výcvik na střelnici či pobyt v polních podmínkách.

Výcvik se může konat také o víkendech. Volnější program není automatický a závisí na rozvrhu, průběhu výcviku i plnění stanovených úkolů. Pokud je potřeba některou činnost zopakovat nebo nahradit, může být do programu zařazena i během víkendu.

Jak často je strava

Účastníci mají zabezpečenu pravidelnou stravu. Standardně se počítá se snídaní, obědem a večeří, podle programu může být zařazena také svačina. Čas vydávání stravy se přizpůsobuje výcviku, přesunům a možnostem konkrétního útvaru.

V posádce se účastníci obvykle stravují ve vojenském stravovacím zařízení. Při výcviku v terénu může být jídlo dováženo na místo nebo vydáváno ve formě polní stravy. I stravování je součástí denního režimu, a proto není možné odcházet na jídlo podle vlastního uvážení.

Zdravotní omezení, potravinové alergie nebo lékařem stanovenou dietu je nutné oznámit včas podle pokynů organizátora. Nelze automaticky počítat s tím, že útvar dokáže zabezpečit všechny individuální stravovací preference. Rozhodující jsou podmínky konkrétního běhu a informace, které účastník obdrží před nástupem.

Budete moci používat mobilní telefon

Mobilní telefon si účastník zpravidla může vzít s sebou, jeho používání je však omezené. Během výcviku, nástupů, přesunů, zaměstnání se zbraněmi nebo plnění úkolů v terénu se telefon nepoužívá.

Možnost zavolat rodině, přečíst si zprávy nebo telefon nabít může být vyhrazena pouze na dobu osobního volna. Ani osobní volno však nemusí být každý den stejně dlouhé a při náročnějším programu nemusí být k dispozici vůbec. Konkrétní pravidla používání telefonů stanoví velitelé a instruktoři daného útvaru.

Účastníci by proto měli před nástupem upozornit rodinu, že nemusí být během dne dostupní a že na zprávy nemusí odpovídat okamžitě. Omezení používání telefonu není samoúčelné. Pomáhá soustředit pozornost na výcvik, chrání bezpečnost účastníků a předchází pořizování záznamů na místech, kde fotografování nebo natáčení není dovoleno.

Budete mít vycházky

Během nepřetržitého vojenského výcviku nelze počítat s pravidelnými vycházkami ani s možností odjíždět na víkendy domů. U letních běhů DVC účastníci zpravidla zůstávají po celou dobu v posádce nebo ve výcvikovém prostoru.

Případné opuštění prostoru podléhá souhlasu nadřízených a může být umožněno pouze z vážných důvodů nebo jako součást organizovaného programu. O tom, zda bude možné využít vycházku nebo jinou formu osobního volna, nerozhoduje účastník, ale velitel podle aktuální situace a průběhu výcviku.

Je proto vhodné vyřešit si před nástupem osobní záležitosti a počítat s tím, že kontakt s běžným civilním životem bude po dobu výcviku omezený.

Co se budete učit

Výcvik začíná základními vojenskými návyky. Účastníci se seznamují s vojenskými řády, hodnostmi, pravidly vystupování, reakcemi na povely a pořadovou přípravou. Učí se správně nosit uniformu, připravovat výstroj, udržovat pořádek a odpovídat za svěřený materiál.

Jednou z hlavních oblastí je střelecká příprava. Než se účastník dostane ke střelbě, musí zvládnout pravidla bezpečné manipulace, kontrolu zbraně, nabíjení a vybíjení, střelecké polohy, reakce na povely a postup při závadě. Bezpečnost má vždy přednost před rychlostí nebo výsledkem zásahu.

Taktická příprava zahrnuje pohyb jednotlivce a malé jednotky, využívání terénu, maskování, pozorování, reakci na kontakt, základní činnosti při obraně a útoku nebo budování jednoduchého ochranného postavení. Účastníci se postupně učí, že jejich rozhodnutí ovlivňuje nejen je samotné, ale také celý tým.

V topografické přípravě se seznamují s mapou, určováním vlastní polohy, orientací podle terénu a plánováním přesunu. Spojovací příprava je učí správně předávat informace a používat přidělené komunikační prostředky.

Zdravotnická příprava se zaměřuje na poskytnutí první pomoci v podmínkách, kdy může být nutné jednat rychle a pod tlakem. Účastníci se učí přivolat pomoc, zastavit masivní krvácení, přesunout zraněného do bezpečí a připravit jej k odsunu.

Součástí programu je také ženijní příprava, ochrana proti zbraním hromadného ničení, tělesná příprava, základy práva, vojenské etiky, historie a tradic Armády České republiky nebo informační bezpečnosti. Přesné pořadí a rozsah jednotlivých témat se mohou mezi útvary a ročníky lišit.

Náročnost se postupně zvyšuje

V prvních dnech se účastníci učí jednotlivé činnosti samostatně a bez zbytečného časového tlaku. Instruktoři postupy vysvětlují, předvádějí a nechávají je opakovaně procvičovat. Jakmile si jednotka osvojí základy, začínají se jednotlivé dovednosti propojovat.

Při pozdějším výcviku už nestačí pouze umět vystřelit, ošetřit zraněného nebo se zorientovat podle mapy. Účastníci musí všechny tyto činnosti zvládat v návaznosti na ostatní členy týmu, během přesunu, za únavy a v omezeném čase.

Vyvrcholením bývá komplexní polní výcvik. Během něj se propojuje taktika, orientace, střelecké návyky, první pomoc, ženijní příprava, fyzická odolnost a týmová spolupráce. Účastníci mohou strávit delší dobu mimo běžné ubytování, plnit úkoly také v noci a odpočívat v provizorních podmínkách.

Pořádek a údržba jsou součástí služby

Výcvik nekončí posledním povelem na střelnici nebo návratem z terénu. Účastníci musí pravidelně čistit a kontrolovat zbraň, ošetřovat výstroj, připravovat materiál a udržovat pořádek na pokoji i ve společných prostorách.

Nikdo za ně neustele postel, nevyčistí obuv ani nepřipraví výstroj na další den. Každý odpovídá za své věci a současně se podílí na činnostech celé jednotky. Kontroly pořádku, výstroje a připravenosti nejsou vedlejší částí programu. Učí účastníky spolehlivosti, pečlivosti a odpovědnosti za svěřený materiál.

Co od vás budou instruktoři očekávat

Nikdo neočekává, že účastník přijede jako hotový voják. DVC je základní výcvik a potřebné dovednosti se učí od začátku. Instruktoři ale budou vyžadovat snahu, dochvilnost, pozornost, disciplínu a ochotu chyby napravovat.

Důležité je poslouchat pokyny, ptát se v okamžiku, kdy něčemu nerozumíte, a nepodceňovat bezpečnost. Únava nebo stres nejsou omluvou pro nebezpečnou manipulaci se zbraní ani pro ignorování rozkazu.

Stejně důležitá je týmová spolupráce. Jednotka se neposuzuje pouze podle výkonu nejsilnějšího jednotlivce. Účastníci se musí naučit vzájemně si pomáhat, předávat informace, kontrolovat jeden druhého a dokončit společný úkol.

Každé místo může mít odlišný režim

Dobrovolné vojenské cvičení se může konat u různých útvarů a ve více vojenských výcvikových prostorech. Konkrétní denní rozvrh proto ovlivňuje dostupnost střelnic a cvičišť, počasí, logistické možnosti, počet účastníků i rozhodnutí velitele výcviku.

Některé činnosti mohou být přesunuty do jiného dne, spojeny do delšího bloku nebo nahrazeny kvůli bezpečnosti či povětrnostním podmínkám. Stejně tak se mohou lišit časy budíčku, stravování, večerky nebo osobního volna.

Aktuální pokyny útvaru a instruktorů mají vždy přednost před obecným popisem. Právě schopnost přizpůsobit se změně, přijmout rozhodnutí velitele a pokračovat v plnění úkolu je jednou z dovedností, které se účastníci na DVC učí.

Čtyři týdny, které změní pohled na vojenskou službu

DVC během několika týdnů ukáže, co znamená vojenský režim, odpovědnost za tým i práce v podmínkách, které se od běžného civilního života výrazně liší. Účastníci se naučí zacházet se zbraní, poskytovat první pomoc, orientovat se v terénu a plnit úkoly pod vedením zkušených vojáků.

Stejně důležitá je ale zkušenost, kterou nelze změřit pouze výsledkem střelby nebo počtem nachozených kilometrů. Účastníci poznají vlastní reakce na únavu, nepohodlí a stres. Naučí se spoléhat na ostatní a současně být člověkem, na kterého se mohou spolehnout členové jejich týmu.

Závěrečná vojenská přísaha potom není pouze slavnostním zakončením výcviku. Je potvrzením cesty, během které se z jednotlivců přicházejících z civilního prostředí postupně stala fungující vojenská jednotka.