Praga V3S: legenda, která ještě úplně neodjela

Více než sedmdesát let po svém vzniku ještě Praga V3S úplně neopustila českou armádu. Legendární „vétřieska“ přepravovala vojáky, materiál i munici a její podvozek nesl desítky specializovaných nástaveb. Dnes ji u jednotek Pozemních sil postupně nahrazuje moderní technika, některé specializované vozy však zůstávají v provozu.

Existují vojenská vozidla, která se proslaví svou výzbrojí, pancéřováním nebo bojovým nasazením. Praga V3S se legendou stala z jiného důvodu. Po desetiletí byla téměř všude.

Vozila vojáky, munici a materiál. Sloužila jako tahač, mobilní dílna, spojovací prostředek, velitelské pracoviště, sanitní automobil nebo nosič nejrůznějších speciálních nástaveb. Její podvozek využívaly také některé zbraňové systémy. Několik generací vojáků ji znalo jednoduše jako „vétřiesku“ nebo „vejtřasku“.

A přestože její konstrukce vznikla na počátku padesátých let minulého století, její příběh v Armádě České republiky ještě není úplně uzavřen.

Praga V3S vznikla jako vojenský třítunový speciál

Příběh Pragy V3S začal krátce po druhé světové válce. V roce 1950 zadalo tehdejší Ministerstvo národní obrany požadavek na nový střední terénní nákladní automobil určený především pro vojenské použití.

Vývoj postupoval mimořádně rychle. Funkční vzor byl dokončen už v srpnu 1951. Vozidlo dostalo označení V3S, které vycházelo z označení vojenský třítunový speciál. Sériová výroba byla zahájena v roce 1953. Celkem bylo podle armádních historických materiálů vyrobeno přibližně 165 tisíc automobilů ve zhruba 160 verzích a vojenská i civilní provedení se vyvážela do 41 zemí. 

Zadání bylo od začátku jednoznačné. Nový automobil neměl vítězit rychlostí ani pohodlím. Měl přepravovat vojáky a materiál tam, kam běžné nákladní vozidlo nedojede, fungovat v náročných klimatických podmínkách a být dostatečně jednoduchý, aby mohl být provozován a opravován v polních podmínkách.

Právě tím V3S vynikala.

V terénu byla V3S ve svém živlu

Základem V3S byl robustní rám se třemi tuhými nápravami a konfigurací 6×6. Poháněny byly zadní nápravy a podle potřeby mohl řidič připojit také pohon přední nápravy. Některá provedení byla vybavena mechanickým navijákem umožňujícím samovyproštění. 

Základní verzi poháněl vzduchem chlazený šestiválcový vznětový motor Tatra 912. Výkon přibližně 72 kW dnes nepůsobí nijak impozantně a maximální rychlost činila kolem 60 kilometrů za hodinu. V terénu však byly důležitější jiné vlastnosti.

Automobil mohl přepravovat přibližně tři tuny nákladu v terénu a kolem pěti tun na silnici. Valníkové provedení umožňovalo přepravit také 24 osob. 

Vysoká světlá výška, redukční převody v nábojích kol, tři nápravy a jednoduchá konstrukce daly automobilu průchodnost, která se stala jeho poznávacím znamením. Bláto, sníh, polní a lesní cesty nebo rozbitý terén byly prostředím, pro které byl automobil od počátku konstruován.

Komfort osádky byl oproti tomu druhořadý. Kabina byla hlučná, řízení vyžadovalo sílu a delší přesuny nebyly pro řidiče ani spolujezdce právě odpočinkové. V3S však vznikala v době, kdy se od vojenského automobilu požadovalo především to, aby dojel do cíle.

A právě v tom byla mimořádně úspěšná.

Jeden podvozek Pragy V3S, desítky různých úkolů

Dlouhověkost V3S nebyla dána pouze terénními vlastnostmi. Ještě důležitější byla její univerzálnost.

Základ představoval valník, který mohl přepravovat vojáky, zásoby, munici nebo další materiál a zároveň mohl sloužit jako tahač. Vedle něj vznikla skříňová provedení a rozsáhlá rodina specializovaných vozidel.

Na podvozku V3S se objevovaly spojovací, opravárenské, zdravotnické, proviantní, chemické, velitelské i další nástavby. Ministerstvo obrany v minulosti uvádělo přibližně 75 různých druhů nástaveb používaných ozbrojenými silami. 

Právě skříňové varianty vytvořily z V3S něco více než obyčejný nákladní automobil. Za kabinou mohla být mobilní opravárenská dílna, radiové pracoviště, prostor pro zdravotnický personál nebo specializované vybavení určité odbornosti.

Podvozek V3S se dostal dokonce pod zbraňové systémy. Známým příkladem je 30mm samohybný protiletadlový dvojkanon vz. 53/59, známý pod přezdívkou „Ještěrka“. Na V3S byl umístěn také československý 130mm raketomet vz. 51. Vojenský historický ústav připomíná, že právě průchodnost těžkým terénem a jednoduchá obsluha a údržba umožnily využít podvozek pro celou řadu dalších speciálních prostředků. 

V3S se tak postupně stala společným jmenovatelem nejrůznějších vojenských odborností.

Praga V3S sloužila doma i v zahraničních operacích

Konstrukce navržená pro československou armádu nakonec zažila prostředí, která její původní konstruktéři sotva mohli předpokládat.

Vozidla V3S se objevila při nasazení českých a československých vojáků na Balkáně, v Iráku i Afghánistánu. 

Příkladem je Afghánistán. Při jednom z prvních českých nasazení v provincii Badachšán se v roce 2005 součástí kolony stala také Praga V3S s pojízdnou automobilní dílnou. Vojáci s ní absolvovali dlouhý přesun po nezpevněných komunikacích, přes horské průsmyky a vodní toky až do Fayzabadu. 

Podobné příběhy dobře vystihují charakter automobilu. V době svého vzniku nepředstavovala V3S technickou raritu ani historický exponát. Byla pracovním prostředkem armády, od kterého se očekávalo, že splní úkol bez ohledu na to, zda jede po silnici, lesní cestě nebo hlubokým blátem.

Moderní Tatry postupně nahrazují V3S

Ani mimořádně povedená konstrukce ale nemůže sloužit věčně.

S postupem desetiletí se stále výrazněji projevovaly limity automobilu. Vedle stáří samotných podvozků šlo o nízký komfort posádky, hlučnost, rychlost, provozní náklady, dostupnost náhradních dílů a především požadavky moderní armády na bezpečnost, mobilitu a logistické zabezpečení.

Zásadní obměna přišla v letech 2008 a 2009, kdy Armáda České republiky převzala stovky nových středních terénních automobilů Tatra T810. Právě ty převzaly hlavní úlohu, kterou do té doby plnily valníkové Pragy V3S. Modernější T810 nabízí výrazně vyšší výkon, rychlost a užitečné zatížení, lepší podmínky pro posádku a rovněž možnost zvýšené ochrany. 

V dalších specializovaných rolích začaly V3S nahrazovat různé varianty vozidel Tatra 815 a později moderní technika řady Tatra Force.

Proces ale nemohl proběhnout prostou výměnou jednoho automobilu za druhý. Zatímco obyčejný valník lze nahradit relativně snadno, u specializovaných vozidel je nutné nahradit současně podvozek, nástavbu, její technologii i celé pracoviště.

A právě proto některé V3S přežily své původně očekávané období služby o celé desítky let.

Některé V3S stále slouží u Pozemních sil

Přestože hlavní úkoly V3S už převzala novější technika, některé specializované vozy jsou u jednotek Pozemních sil stále používány.

Dobře je to vidět právě u technického a logistického zabezpečení. Oficiální prezentace 71. mechanizovaného praporu například stále uvádí skříňová provedení V3S a několik druhů dílenských nástaveb. Současně konstatuje, že vozidla jsou postupně stahována z provozu a nahrazována Tatrami. 

Také Ministerstvo obrany při přípravě další modernizace logistického zabezpečení v roce 2024 výslovně upozornilo, že Armáda ČR stále disponuje dílenskými prostředky postavenými na vozidlech Praga V3S. Část z nich už byla výrazně za hranicí technické životnosti. Nová generace mobilních dílen má proto vznikat na moderních podvozcích Tatra; rámcová dohoda počítá s dodávkami nové techniky v letech 2025 až 2031. 

Důvod, proč lze některé V3S potkat ve službě ještě dnes, tak není v tom, že by armáda chtěla zachovávat historickou techniku z nostalgie. U specializovaných prostředků zůstávalo rozhodující, zda konkrétní automobil a jeho nástavba stále dokážou plnit požadovaný úkol a zda za ně již existuje odpovídající moderní náhrada.

S příchodem nových logistických, opravárenských a specializovaných prostředků však bude počet těchto vozidel dál klesat.

Více než sedmdesát let služby

Na vojenskou techniku je život Pragy V3S mimořádně dlouhý.

Automobil vznikl v době, kdy československá armáda používala úplně jinou výzbroj, jiné komunikační prostředky a připravovala se na zcela jiný způsob vedení války. Za dobu služby V3S se několikrát změnila struktura armády, zaniklo Československo, Česká republika vstoupila do NATO a čeští vojáci začali působit v zahraničních operacích tisíce kilometrů od domova.

Technika kolem ní se zásadně změnila. V3S však v různých podobách zůstávala.

Její místo dnes postupně přebírají Tatry T810, T815 moderní vozidla řady Force. Nabízejí vyšší výkon, bezpečnost, komfort, přepravní kapacitu i možnosti dalšího rozvoje, které automobil konstruovaný na začátku padesátých let nabídnout nemůže.

To ale význam V3S nesnižuje.

Praga V3S nebyla nejrychlejším ani nejpohodlnějším vozidlem československé a české armády. Byla však jedním z nejuniverzálnějších a nejvytrvalejších. Po více než sedmdesáti letech od vzniku prvního prototypu její služba u Pozemních sil pomalu končí. Jen málokterý vojenský automobil za sebou zanechá podobnou stopu.

Autor: mjr. Richard Maňásek