- 11.9.2026
Před pětadvaceti lety zasáhly Spojené státy americké teroristické útoky, které připravily o život téměř tři tisíce lidí. Jedenácté září 2001 se zapsalo do paměti světa také odvahou těch, kteří pomáhali druhým, a solidaritou, s níž spojenci podpořili napadenou zemi. Pro Českou republiku, tehdy již člena NATO, se události tohoto dne staly součástí společné bezpečnostní i vojenské historie.
Ráno 11. září 2001 unesli teroristé z organizace al-Káida čtyři dopravní letadla. Dvě nasměrovali do věží Světového obchodního centra v New Yorku, třetí zasáhlo budovu Pentagonu v Arlingtonu. Čtvrté se zřítilo poblíž Shanksville v Pensylvánii poté, co se cestující a členové posádky únoscům postavili. Útoky si vyžádaly 2 977 obětí. Za každým z těchto životů zůstala rodina, přátelé a příběh, který toho dne skončil.
Součástí vzpomínky na jedenácté září je také pomoc poskytovaná v mimořádně nebezpečných podmínkách. Hasiči, policisté, zdravotníci i další lidé se snažili zachránit ty, kteří zůstali v ohrožení. Jejich odvaha a ochota pomoci patří k odkazu tohoto dne stejně jako zármutek nad ztracenými životy.
Napadený spojenec nezůstal sám
Útoky vyvolaly bezprostřední reakci Severoatlantické aliance. Již 12. září se spojenci shodli, že pokud byly útoky vedeny ze zahraničí, budou považovány za čin spadající pod článek 5 Washingtonské smlouvy. Po předložení výsledků vyšetřování bylo toto stanovisko 2. října potvrzeno. NATO tak poprvé ve své historii uplatnilo princip kolektivní obrany.
Podstatou tohoto závazku je, že ozbrojené napadení jednoho člena je považováno za napadení všech. Každý spojenec poskytne pomoc prostřednictvím kroků, které pokládá za nezbytné. Jejich konkrétní podoba se může lišit, společným základem však zůstává odpovědnost za bezpečnost napadené země. V září 2001 získal tento princip konkrétní význam: Spojené státy čelily následkům útoků s podporou svých spojenců.
Česká republika byla členem NATO od roku 1999. Spojenecká solidarita se proto týkala také naší země. Události ve Spojených státech připomněly, že členství v Alianci znamená vedle bezpečnostních záruk také připravenost pomoci ostatním.
Česká zkušenost se společným nasazením
V letech následujících po útocích se významnou součástí mezinárodního bezpečnostního úsilí stalo působení v Afghánistánu. Do operací se od roku 2002 zapojovala také Armáda České republiky. Čeští vojáci sloužili po boku spojenců při ochraně základen, hlídkování, doprovodech, výcviku místních bezpečnostních sil i při poskytování zdravotnické a další odborné podpory.
Pro české jednotky představovalo toto nasazení dlouhodobou zkušenost se službou v náročném prostředí a s každodenní spoluprací v mezinárodních sestavách. Za jednotlivými úkoly stáli konkrétní lidé, jejich profesionalita a odpovědnost vůči ostatním. Česká armáda během působení v Afghánistánu ztratila čtrnáct vojáků. Také jejich památka má v české vojenské historii pevné místo.
Památka, která přetrvává
Pětadvacáté výročí jedenáctého září je především příležitostí zastavit se u památky lidí, kteří při útocích zahynuli, a připomenout utrpení jejich blízkých. S úctou vzpomínáme také na ty, kteří při záchraně druhých nasazovali vlastní život.
Pro pozemní síly je toto výročí zároveň připomínkou významu důvěry mezi spojenci. Ta se vytváří společnou službou, vzájemnou pomocí a vědomím, že v okamžiku ohrožení se můžeme opřít jeden o druhého. Právě tuto solidaritu si spolu s oběťmi 11. září 2001 připomínáme.
Autor: mjr. Richard Maňásek
