Afghánistán ISAF/RS

Působení v operacích na území Afghánistánu představuje nejdelší operační nasazení vojáků Armády České republiky. Od roku 2002 do roku 2021 se v této zemi vystřídalo 11 500 vojáků, většinou příslušníků pozemních sil, z nichž někteří zde působili opakovaně. Čeští vojáci byli v Afghánistánu historicky poprvé nasazeni v bojových protipovstaleckých operacích. Počtem nasazených vojáků a vojákyň zaujímala Česká republika 6. až 8. místo z celkového počtu 39 spojeneckých států, které se do jednotlivých operací na území Afghánistánu od roku 2001 zapojily.

V Afghánistánu dostali čeští vojáci příležitost prověřit zbraně, techniku, vybavení i celkovou připravenost. V praxi si ověřili a zdokonalili naučené taktické postupy a principy vedení bojové činnosti na zemi i ve vzduchu. Nasazení v této zemi přispělo k modernizaci zbraní, spojovacích prostředků, uniforem i prostředků balistické ochrany. V praxi byly prověřeny programy zdravotnického a strategického odsunu z prostoru. Logistické jednotky získaly schopnost zabezpečit vojska v extrémně složitých podmínkách.

Kábul

Prvním nasazením vojáků pozemního vojska bylo vyslání kontingentu, jenž byl tvořen pyrotechnickým oddílem EOD (Explosive Ordnance Disposal) a meteorologickou skupinou v celkovém počtu 16 osob a byl dislokován na mezinárodním letišti Kábul KAIA (Kabul Afghanistan International Airport) a na velitelství NATO v Kábulu.

Pyrotechnický odřad byl tvořen dvěma skupinami, které prováděly pyrotechnický a ženijní průzkum letiště a jeho bezprostředního okolí a zároveň zajišťovaly bezpečnou likvidaci nalezené nevybuchlé munice a nástražných systémů. Od října 2004 pak začal pyrotechnický odřad provádět denní hotovostní opatření proti improvizovaným výbušným zařízením do hotovostního systému ISAF pro celý operační prostor Kábul. Od 1. prosince 2006 do 31. března 2007 potom Česká republika plnila na mezinárodním letišti Kábul roli vedoucí země, a převzala tak odpovědnost za řízení a zabezpečení veškeré činnosti letiště, zajištění bezpečnosti a přípravu na předání letiště do správy afghánské vlády. K tomuto účelu byl již dislokovaný český kontingent rozšířen na 47 osob (nepočítaje v to 19 příslušníků pyrotechnického odřadu), pod jehož velením se nacházelo až 500 vojáků a specialistů z dalších států NATO či z Afghánistánu.

Po úspěšném splnění všech těchto náročných úkolů byl 31. března 2007 český kontingent z kábulského letiště stažen a během první poloviny dubna 2007 se vrátil zpět do České republiky. Ani poté však čeští vojáci kábulské letiště neopustili, neboť byli vystřídáni novým kontingentem o celkovém počtu do 111 osob, který tam působil od března 2007 do listopadu 2008. Jeho součástí byla lehká chemická jednotka, která průběžně sledovala chemickou a radiační situaci v oblasti (odběr vzorků v terénu a jejich vyhodnocení v mobilní laboratoři), aby v případě potřeby mohla spojeneckým silám a orgánům místní samosprávy poskytnout včasné varování.

V letech 2008 až 2010 více než 200 vojáků plnilo úkoly v kontingentu, jehož součástí byl i nadále chemický odřad zajišťující plnění úkolů chemického zabezpečení ve prospěch velitelství ISAF v Kábulu. Na své předchůdce navázala v letech 2010 až 2012 jednotka chemické a biologické ochrany, která vyhodnocovala radiační a chemickou situaci a měla za úkol varovat vojska ISAF a orgány místní samosprávy. Celkem pěti rotací se zúčastnilo více než 50 vojáků.

Provinční rekonstrukční tým Fajzábád

Nové nasazení českých vojáků v Afghánistánu v roce 2005 na severu země v hornaté provincii Badachšán, v rámci mezinárodního provinčního rekonstrukčního týmu vedeného Německem, bylo další z náročných zahraničních prověrek českých vojáků.

Nelze při tom zapomenout i na samotný příjezd prvních českých vojáků do místa určení ve Fajzabádu. Po desetihodinovém letu zesílené čtyřicetičlenné čety příslušníků prostějovského 102. průzkumného praporu do Mazáre Šerifu vyrazila jednotka již dvě hodiny po příletu na dlouhou cestu. Čekala ji 280kilometrová první etapa po cestách často obklopených minovým polem hned u krajnice. O půlnoci průzkumníci dorazili na základnu v Kunduzu a již v pět hodin ráno pokračovali v další cestě, která představovala tentokrát dalších 230 km většinou po nezpevněných cestách vysokými horami. Cestou kolonu tvořilo osm starších terénních vozidel UAZ a dokonce jedna nezdolná nákladní Praga V3S s pojízdnou automobilní dílnou. S tímto takřka již historickým vozovým parkem se vojáci brodili přes horské říčky bez mostů a lávek. Do cíle ve Fajzábádu nakonec dorazili po osmnácti hodinách vyčerpávajícího přesunu.

To byl však teprve začátek náročné služby, kdy při motoristických patrolách v rozsáhlém hornatém terénu museli čelit na cestách nánosům bláta i tajícímu sněhu a řadě dalších rizik. Když zde nastoupil v říjnu 2005 nový kontingent 102. průzkumného praporu, byl již vybaven již modernější a méně poruchovou automobilní technikou v podobě lehce opancéřovaných vozů Land Rover 110. Ty si však museli přivézt z Kábulu, což představovalo další, tentokrát třídenní náročný přesun afghánskými horami na trase dlouhé 700 km.

Hlavním prvkem českého kontingentu, který v provincii Badachšán působil v šesti rotacích až do prosince 2007, byl odřad ochrany, jenž zajišťoval bezpečnost zdejšího provinčního rekonstrukčního týmu, ale i letiště Fajzábád, vykonával styčnou činnost s místním obyvatelstvem, monitoroval situaci v prostoru odpovědnosti a vyčleňoval síly a prostředky pro jednotku rychlé reakce. Průzkumný odřad potom prováděl patrolování v přiděleném prostoru odpovědnosti, styčnou činnost s místním obyvatelstvem a monitoroval aktivity na místní úrovni.

Největším protivníkem českých vojáků zde však asi byla samotná příroda. Štíty pohoří Hindúkuš doslova za humny, minimum zpevněných silnic, obrovské výkyvy teplot a nebezpečí malárie. Právě zdejší drsná příroda způsobila Armádě ČR první bolestné ztráty v misi ISAF. Dne 3. května 2007 v noci lavina kamení a bláta zasáhla motorizovanou českou patrolu při návratu na základnu asi 40 km od ní a připravila o život příslušníka chrudimského 43. výsadkového mechanizovaného praporu nadrotmistra Nikolaje Martynova. Sesuv půdy v divoké bouři a při silném dešti zasáhl kolonu čtyř našich terénních vozidel a jedno z nich strhl a úplně zavalil. Při záchranných pracích se uvolnila další masa bláta a kamení, která se stala osudnou obětavému nadrotmistru, jenž právě na ohroženém místě vystřídal kamaráda, a těžce zranila jeho dalšího kolegu rotmistra Miloše Prášila.

Uruzgán

V roce 2008 vyšla Česká republika vstříc žádosti nizozemské vlády o pomoc při zajišťování ochrany základny nizozemského úkolového uskupení v provincii Uruzgán. Počínaje červnem 2008 vyslala kontingent v počtu přes 60 osob z liberecké 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany. Důvodem odjezdu vojáků do této mise byla solidarita České republiky se spojenci. Nizozemsko ohlásilo v druhé polovině roku 2007 nedostatek vojáků pro ochranu základen provinčních rekonstrukčních týmů v Uruzgánu a oficiálně požádalo o pomoc své spojence. ČR tuto žádost, společně se Slovenskou republikou a Austrálií, vyslyšela a přislíbila pomoc.

Liberečtí vojáci působili na nizozemské základně Hadrian společně s dvěma stovkami příslušníků nizozemské armády a vojáky francouzské horské pěchoty. Předsunutá základna byla umístěna poblíž města Deh Rawod asi 400 km jihozápadně od Kábulu. Hlavním úkolem české jednotky byla ochrana a obrana obvodu základny a zajištění prostoru pro přistání vrtulníků ve vnějším ochranném obvodu.

Velitel strážní jednotky byl mimo jiné zodpovědný za koordinaci činností při ochraně základny společně s příslušníky afghánských bezpečnostních složek. Jejich předsunutá stanoviště se nacházela v okruhu deseti kilometrů od základny a bylo třeba je navštěvovat. Návštěvy sloužily ke koordinaci a kontrole, byl při nich také realizován dovoz potřebného materiálu.

Po půl roce liberecké vojáky vystřídali příslušníci minometných baterií 41. mechanizovaného praporu Žatec a 42. mechanizovaného praporu Tábor. Naši vojáci působili na nizozemské základně společně s 200 vojáky nizozemské armády. U ukončení operačního nasazení AČR došlo v březnu 2009, kdy Čechy nahradili slovenští vojáci.

Provinční rekonstrukční tým Lógar

Zcela zásadním úkolem pro Českou republiku bylo vybudování a vedení vlastního provinčního rekonstrukčního týmu (PRT), který v afghánské provincii Lógar působil v letech 2008 až 2013. Jednalo se o první samostatný český projekt, na jehož tvorbě a činnosti se podílely společně Ministerstvo obrany a Ministerstvo zahraničních věcí České republiky.

Součástí PRT totiž byli civilní experti vyslaní Ministerstvem zahraničních věcí v maximálním počtu do 14 osob. Ti navrhovali a realizovali rozvojové a humanitární projekty podle potřeb afghánské samosprávy. Právě bezpečnost těchto expertů zajišťovali naši vojáci a zároveň se podíleli na výcviku příslušníků afghánských bezpečnostních sil. Přispěli mimo jiné i k úspěšnému průběhu prezidentských voleb v roce 2009, kdy se podíleli na zajištění bezpečného prostředí v okolí volebních míst v distriktu Azra.

Vytvořením českého PRT v rámci operace ISAF na základně Shank Armáda České republiky plně zúročila své dosavadní zkušenosti z nasazení ve Fajzabádu. V Lógaru působilo celkem jedenáct jednotek, v nichž se vystřídalo více než 2 600 vojáků.

Úkolem civilní části bylo provádět obnovu a rozvoj infrastruktury provincie Lógar, podporovat orgány místní správy a samosprávy, média a ekonomický rozvoj provincie a zajišťovat konkrétní rozvojové a rekonstrukční programy. Celkově civilní část PRT realizovala 107 projektů rychlého dopadu, 141 stabilizačních projektů na podporu ekonomického rozvoje, vzdělávání, zdravotnické péče a rozvoje médií. Civilní část PRT také podpořila projekty v rámci Afghánského programu národní solidarity.

Úkolem vojenské části bylo zajišťovat bezpečnost civilní části PRT, spolupracovat s orgány místní správy a samosprávy, provádět výcvik afghánských bezpečnostních sil a formou civilně-vojenské spolupráce realizovat projekty rychlého dopadu zaměřené zejména do

oblastí školství a zdravotnictví. Vojenská část uskutečnila skoro tři a půl tisíce patrol a dva a půl tisíce bezpečnostních operací.

Čeští vojáci museli při patrolách v terénu a při doprovodu zásobovacích konvojů a civilních expertů čelit útokům tálibánských teroristů. Již 30. dubna 2008 těžce zasáhla český tým tragédie, když u městečka Pol-e Alam zasáhlo nástražné výbušné zařízení terénní vůz Humvee, ve kterém zahynul rotmistr Radim Vaculík.

Od zahájení činnosti Provinčního rekonstrukčního týmu se v Lógaru v šestiměsíčních rotacích vystřídalo již deset českých vojenských jednotek, na jejichž práci navázala 11. jednotka Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar Armády České republiky. Úkolem již jen stočlenné jednotky bylo ukončit činnost a působení ve prospěch projektů civilní části Provinčního rekonstrukčního týmu, dohlédnout na současné smluvních vztahů u místě nasazení a zabezpečit převoz českého materiálu.

I když jednotky PRT svoji činnost ukončily v červenci 2013, čeští vojáci ze základny Shank úplně neodešli. Část z nich zde totiž zůstala jako český vojenský poradní tým (Military Advisor Team – MAT). Jádro 1. jednotky MAT tvořili vojáci 44. lehkého motorizovaného praporu a jejich hlavním úkolem bylo provádět poradenskou činnost ve prospěch příslušníků praporu Afghánské národní armády (ANA) a zlepšovat jeho schopnosti, zejména ve štábní činnosti. Posledních šest desítek českých vojáků opustilo základnu Shank v říjnu 2013.

OMLT Wardak

Důležitým afghánským úkolem pro pozemní síly bylo nasazení jednotek OMLT (Operational Mentoring and Liaison Team), neformálně se jim přezdívalo „omeleta“. Jejich hlavním úkolem bylo cvičit, mentorovat (školit, instruovat, vysvětlovat) a pomáhat v procesu plánování velení a řízení pěší jednotky o síle praporu (tzv. kandaku) Afghánské národní armády. Účelem tohoto způsobu výcviku bylo mimo jiné zvýšit operační schopnosti všech jednotek praporu a zajistit bezpečné prostředí, volnost pohybu v prostoru odpovědnosti a nastavit podmínky pro provádění celého spektra operací. V každé z pěti rotací školícího týmu v letech 2010 až 2013 vykonávalo úkol přibližně 50 vojáků.

Bohužel i tato provincie se zapsala do dějin Armády ČR černými dny. Tím prvním se stal 31. květen 2011, kdy bylo při přesunu tří českých příslušníků AČR a jejich afghánského tlumočníka u vesnice Salar zasaženo nástražným výbušným zařízením jejich vozidlo Iveco LMV. Při explozi zahynul rotmistr Robert Vyroubal, smrtelně se zranil afghánský tlumočník a zraněni byli i zbývající dva čeští vojáci.

O pouhých šestnáct dní později byla česká jednotka znovu tvrdě postižena, když se 6. července čeští vojáci stali na předsunutém stanovišti opět poblíž vesnice Salar terčem útoku tálibánských povstalců. Při něm utrpěl těžké střelné zranění rotmistr Adrian Werner. Byl evakuován k léčení a převezen do vlasti, kde však přes veškerou zdravotní péči svým zraněním 9. října 2011 ve Vojenské nemocnici v Olomouci podlehl.

BAF Parwan

Česká strážní rota působila od roku 2013 na základně BAF (Bagram Air Field) v afghánské provincii Parwan. Úkolem strážní jednotky byla kontrola vnějšího perimetru bezpečnostní zóny základny Bagrám a její ochrana a obrana spolu s americkými, gruzínskými a afghánskými partnery s cílem zamezit nepřátelským aktivitám namířeným proti této základně. Během sedmi let se v celkem 13 půlročních rotacích vystřídalo zhruba 2 000 vojáků, opět především příslušníků jednotek pozemních sil.

V červenci 2014 utrpěla strážní rota jednu z největších ztrát v novodobé historii AČR, kdy zde po útoku sebevražedného atentátníka zahynulo pět českých vojáků. K neštěstí došlo při patrole našich vojáků v okolí Bagrámu. Útok spáchal sebevražedný atentátník a později se k němu přihlásilo islamistické hnutí Tálibán. Následkem výbuchu utrpěli čtyři čeští vojáci – rotmistr David Beneš, četař Ivo Klusák, desátník Libor Ligač a desátník Jan Šenkýř – smrtelná zranění, kterým na místě podlehli. Rotmistr Jaroslav Lieskovan byl po explozi převezen do americké vojenské nemocnice a po několika náročných dnech do České republiky, kde se svými zraněními ještě téměř týden statečně bojoval. Dne 14. července svojí poslední boj prohrál.

Péče pozůstalých probíhající tragédií však měla také bezprostřední ztráta ještě další rozměr – iniciovala totiž vznik charitativního projektu, jenž se měl do budoucna stát trvalou nadějí pro všechny aktivně sloužící vojáky a jejich rodiny, které postihla těžká rána osudu. V březnu 2015 byl založen Vojenský fond solidarity, oficiální organizace Ministerstva obrany, jejímž cílem je pomáhat a podporovat ty, kteří to nejvíce potřebují. Prvními příjemci finanční pomoci bylo 27 dětí, jejichž tatínkové zahynuli při výkonu služby.

Bohužel, 5. srpna 2018 zahynuli u afghánského Bagrámu po útoku sebevražedného atentátníka další tři čeští vojáci. Rotný Martin Marcin a desátníci Kamil Beneš a Patrik Štěpánek byli příslušníky 10. strážní roty BAF 42. mechanizovaného praporu v Táboře. Všichni tři byli v osudný den členy šestičlenné hlídky, jež plnila úkol poblíž spojenecké základny Bagrám. Ta okolo půl sedmé ráno narazila na mladíka, který se poté, co se k němu trojice Čechů přiblížila, odpálil. Protože mu naši vojáci byli v kritickém okamžiku nejblíže, žádný z nich výbuch nepřežil.

Návrat jejich ostatků do České republiky proběhl za do té doby nevídaného zájmu veřejnosti. Na letišti v Ruzyni se tehdy sešli nejvyšší představitelé státu v čele s prezidentem Milošem Zemanem. Na 140 sekund se po celé republice rozeznělo osm tisíc sirén, v době příletu vojenského speciálu s ostatky zněly zvony katolických kostelů a chrámů v Praze.

Autor: pplk. Ladislav Kabát