Litva

Čeští vojáci působí v Litvě od roku 2018 jako součást alianční předsunuté přítomnosti NATO. V prostoru Rukla se postupně vystřídaly mechanizované jednotky, specialisté elektronického boje, protiletadlovci, dělostřelci, chemici i průzkumníci. Český příspěvek se v průběhu let měnil podle potřeb mnohonárodního uskupení, jeho hlavní smysl ale zůstává stejný: posilovat obranu východního křídla NATO, odstrašit možného protivníka a potvrzovat připravenost spojenců bránit území Aliance.

Alianční předsunutá přítomnost v Pobaltí vznikla jako jeden z hlavních výstupů summitu NATO ve Varšavě v roce 2016. Reagovala na zhoršené bezpečnostní prostředí po ruské anexi Krymu a na potřebu posílit obranu východního křídla Severoatlantické aliance. V Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku proto vznikla mnohonárodní bojová uskupení v síle posíleného praporu. V Litvě je alianční uskupení dlouhodobě vedeno Německem.

Úkolem těchto uskupení je viditelně demonstrovat spojeneckou jednotu, posilovat odstrašení, zvyšovat schopnost společné obrany a ukazovat, že bezpečnost pobaltských států není pouze regionální otázkou, ale společným závazkem celé Aliance. Česká republika se do tohoto úsilí zapojila v červenci 2018, kdy vyslala do Litvy první rotní úkolové uskupení.

Od Pandurů k odborným schopnostem

První český příspěvek v Litvě tvořilo rotní úkolové uskupení postavené na bázi mechanizované roty s kolovými obrněnými vozidly Pandur. Jednotka byla posílena ženijní četou, logistickým prvkem a zdravotnickým zabezpečením. Celkem šlo přibližně o 230 vojáků. Jádro prvního i následného druhého úkolového uskupení tvořili příslušníci 41. mechanizovaného praporu ze Žatce.

Čeští vojáci byli začleněni do mnohonárodního bojového uskupení na základně Rukla. Jejich úkolem bylo podílet se na společném výcviku, rozvíjet schopnost působit v mezinárodní sestavě a přispívat k bojové připravenosti alianční jednotky. Mechanizovaná rota s vozidly Pandur představovala výrazný a viditelný příspěvek Pozemních sil Armády České republiky k ochraně východního křídla NATO. Po ročním plánovaném nasazení se české rotní úkolové uskupení v červenci 2019 vrátilo zpět do České republiky.

České působení v Litvě ale tímto neskončilo. Na mechanizované jednotky navázala čtyři úkolová uskupení elektronického boje, která v Litvě působila v letech 2019 až 2021. Tím se český příspěvek posunul od klasické manévrové jednotky k vysoce specializované schopnosti, která má v moderním bojišti zásadní význam. Elektronický boj umožňuje získávat informace v elektromagnetickém spektru, podporovat situační přehled velitelů a přispívat k ochraně vlastních sil.

Od července 2021 převzala hlavní roli českého příspěvku pozemní protivzdušná obrana. V Litvě působila tři úkolová uskupení GBAD, tedy Ground Based Air Defence. Jejich jádro tvořili příslušníci 25. protiletadlového raketového pluku „Tobruckého“ ze Strakonic. Hlavní bojovou sílu představovala protiletadlová raketová baterie vyzbrojená komplety RBS-70. Úkolem protiletadlovců bylo posílit schopnost uskupení chránit se před vzdušnými hrozbami a zároveň se zapojit do společného výcviku se spojenci.

Tato etapa ukázala, že česká účast v Litvě není postavená pouze na jedné schopnosti nebo jednom typu jednotky. Armáda České republiky dokázala do mise postupně vysílat různé odbornosti podle potřeb aliančního uskupení – od mechanizované pěchoty přes elektronický boj až po protivzdušnou obranu.

Dělostřelci, chemici a průzkumníci

V polovině ledna 2023 převzalo v Litvě operační úkol 1. úkolové uskupení chemické ochrany. Jeho jádro tvořili příslušníci 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany generálmajora Oskara Starkoče z Liberce. Multifunkční četa chemické ochrany plnila odborné úkoly radiačního a chemického průzkumu, dekontaminace osob, raněných, techniky, prostoru a materiálu. Součástí této rotace bylo také nasazení nových vozidel radiačního a chemického průzkumu na podvozku IVECO.

Česká chemická jednotka přinesla do mnohonárodního uskupení schopnost, která je v současném bezpečnostním prostředí stále významnější. Ochrana proti chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným hrozbám není okrajovou specializací. Je součástí schopnosti aliančních jednotek přežít, pokračovat v činnosti a reagovat i v případě použití zbraní hromadného ničení nebo průmyslových škodlivin.

Po chemicích převzali v Litvě významnou roli dělostřelci ze 13. dělostřeleckého pluku z Jinců. V roce 2024 zde působilo 3. a následně 4. úkolové uskupení AČR. Jejich úkolem bylo poskytovat palebnou podporu spojeneckým jednotkám v rámci alianční předsunuté přítomnosti. Jinečtí dělostřelci byli nasazeni se samohybnými kanonovými houfnicemi vz. 77 DANA, spojovacími a štábními vozidly TITUS a průzkumnými lehkými obrněnými vozidly LOV PZ.

Právě dělostřelecká etapa výrazně posílila českou viditelnost v mnohonárodním uskupení. Česká palebná baterie poskytovala přímou dělostřeleckou podporu mezinárodním mechanizovaným jednotkám, dělostřelečtí návodčí byli přidělováni k manévrovým rotám a při cvičeních spolupracovali také s prostředky letecké podpory. Během certifikačního cvičení Iron Wolf 2024 II prokázalo 4. úkolové uskupení schopnost působit v podmínkách konfliktu vysoké intenzity a jednotky alianční předsunuté přítomnosti byly vyhodnoceny jako plně bojeschopné.

V lednu 2025 se do Litvy vrátili liberečtí chemici. Operační úkol převzali příslušníci 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany od dělostřelců ze 13. dělostřeleckého pluku. Jejich mise probíhala pod německým velením a byla zaměřena na posílení obranyschopnosti východního křídla NATO. Chemici se soustředili na radiační a chemický průzkum, dekontaminaci osob, raněných, techniky a materiálu a na přípravu aliančních sil k ochraně proti zbraním hromadného ničení.

V květnu 2025 čeští chemici úspěšně prošli certifikací během aliančního cvičení Iron Wolf 25-I. V rámci simulovaných krizových situací řešili chemické, biologické, radiologické a jaderné incidenty, prováděli průzkum, detekci, dekontaminaci a spolupracovali s litevskými i dalšími aliančními jednotkami. Jejich výkon potvrdil, že česká chemická ochrana patří mezi schopnosti, které jsou v mnohonárodním prostředí dlouhodobě respektovány.

V červenci 2025 na tuto rotaci navázali další příslušníci 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany. Operační úkol se pro následující půlrok nezměnil. Liberečtí chemici pokračovali v chemickém průzkumu, zjišťování přítomnosti chemických a radiačních látek a v dekontaminaci osob, techniky i materiálu. Současně se podíleli na společném výcviku se zahraničními partnery a na rozvoji interoperability v mnohonárodním bojovém uskupení.

Od ledna 2026 převzali český úkol v Litvě příslušníci 102. průzkumného praporu generála Karla Palečka z Prostějova. Vojáci 7. úkolového uskupení působí na základně Rukla jako jednotka na bázi průzkumné roty a zaměřují se na plnění průzkumných úkolů. Do prostoru nasazení přivezli také průzkumná vozidla IVECO a Kajman, která zvyšují jejich mobilitu a schopnost získávat informace v terénu.

Současné působení průzkumníků navazuje na trend moderního bojiště, kde je rychlé získávání, vyhodnocování a předávání informací zásadní pro rozhodování velitelů. Průzkumné schopnosti, práce s bezpilotními prostředky, mobilita a schopnost působit v mnohonárodním prostředí jsou dnes nezbytnou součástí obrany východního křídla Aliance.

Česká mise v Litvě tak od roku 2018 prošla výrazným vývojem. Začínala mechanizovanou rotou s vozidly Pandur, pokračovala specialisty elektronického boje, protivzdušnou obranou, chemickou ochranou, dělostřeleckou palebnou podporou a dnes ji reprezentují průzkumníci z Prostějova. Každá rotace přinesla do mnohonárodní sestavy jinou schopnost, ale všechny spojoval stejný účel: posílit obranu Litvy, podpořit alianční odstrašení a ukázat, že Česká republika je připravena nést svůj díl odpovědnosti za bezpečnost spojenců.

Litva je pro české vojáky důležitou školou interoperability. V prostoru Rukla a ve výcvikových prostorech Pabradė nebo Gaiziunai se pravidelně setkávají s německými, litevskými, nizozemskými, norskými, belgickými, lucemburskými a dalšími spojeneckými jednotkami. Společně cvičí taktické postupy, velení a řízení, palebnou podporu, ochranu proti zbraním hromadného ničení, průzkum, reakci na krizové situace i činnost v podmínkách vysoké intenzity.

Od roku 2024 se alianční předsunutá přítomnost v Pobaltí postupně transformuje z bojových uskupení na úroveň mnohonárodních brigádních uskupení. NATO tím reaguje na změněné bezpečnostní prostředí po ruské agresi proti Ukrajině a zvyšuje schopnost bránit své území od prvních okamžiků případné krize. Český příspěvek v Litvě je proto součástí širší proměny alianční obrany na východním křídle.

Působení českých vojáků v Litvě ukazuje, že kolektivní obrana není pouze politický závazek. Je to konkrétní služba v prostoru nasazení, společný výcvik se spojenci, schopnost sdílet riziko a ochota přispět tím, co Aliance v daný okamžik potřebuje. Od Pandurů přes RBS-70, DANY a chemický průzkum až po současné průzkumné schopnosti představuje česká stopa v Litvě dlouhodobý a viditelný závazek České republiky k obraně Pobaltí a bezpečnosti celé Severoatlantické aliance.

Autor: mjr. Richard Maňásek