- 29.10.2026
Nehoda vrtulníku, několik raněných, vodní překážka i průchod minovým polem. To všechno musela zvládnout osmičlenná hlídka 42. mechanizovaného praporu během přibližně dvou dnů v náročném terénu Walesu. Vojáci urazili 63 kilometrů, nesli průměrně 32 kilogramů na osobu a do cíle dorazili všichni. Za svůj výkon získali stříbrnou medaili.
Tým z průzkumné čety 42. mechanizovaného praporu „Svatováclavský“ se letos vydal na Cambrian Patrol, náročné vojenské cvičení pořádané britskou armádou ve Walesu. Letošní ročník proběhl od 2. do 13. října a byl podle britské armády největší v historii. Do cvičení nastoupilo 117 hlídek. Jejich úkolem nebylo pouze překonat trasu. Během přesunu musely plnit taktická a odborná zadání a udržet schopnost spolupracovat i v okamžiku, kdy se dostavila únava.
Česká hlídka měla osm členů a doprovázel ji týmový manažer s řidičem. Na trase podle trackeru urazila 63 kilometrů. „V místních kopcích se to zdá jako dvakrát tolik,“ říkají vojáci. Každý z nich přitom nesl v průměru 32 kilogramů výstroje a další zátěže.
Příprava od prvního dne
S přípravou začali, jakmile se dozvěděli, že do Walesu pojedou a kdo bude tvořit tým. Intenzivnější příprava se rozběhla zhruba dva měsíce před odletem. Fyzický základ měli vojáci z běžného výcviku. Dlouhé přesuny se zátěží jsou součástí činnosti jejich jednotky, a tak pro ně neznamenaly úplně neznámou zkušenost.
Specifické znalosti a postupy ale vyžadovaly cílenou přípravu. Ve Vyškově pro ně oddělení Bmatt připravilo čtrnáctidenní kurz. Hlídka se na něm zaměřila mimo jiné na rozdíly mezi postupy, které měli vojáci zažité z české armády, a požadavky britských pořadatelů.
Stejně pečlivě chystali i výstroj. Každý detail mohl ovlivnit, jak rychle a snadno splní jednotlivé úkoly. Museli mít s sebou vše potřebné, zároveň však rozdělit zátěž tak, aby nenesli nic navíc. Pomohly také batohy MYSTERY, které týmu zapůjčili specialisté C4ISTAR.
Každý musel být připraven převzít jinou roli
Tentokrát tvořili hlídku výhradně současní a budoucí příslušníci průzkumné čety 42. mechanizovaného praporu. V předchozích letech byl tým složen z vojáků různých součástí praporu. Dva členové hlídky mají splněné výběrové řízení a k průzkumné četě nastoupí od 1. ledna 2027.
Velitel zpracovával bojový rozkaz a řídil tým. Jeho zástupce hlídal, zda mají všichni potřebné vybavení, dostatek jídla a vody a jaký je jejich zdravotní stav. Dva navigátoři vedli hlídku po trase a zároveň plnili úkoly zdravotníků CLS. Zdravotnickou roli mělo více vojáků. Při scénáři s několika raněnými by totiž jeden zdravotník na všechno nestačil.
Další členové se zaměřovali na ženijní problematiku, C-IED a bezpečnost hlídky. Rozdělení rolí však neznamenalo, že by každý mohl spoléhat jen na svou odbornost. Kdyby někdo nemohl pokračovat, musel ho zastoupit další člen týmu. Všichni proto museli být připraveni převzít mapu a navigaci, ošetřovat raněné nebo se ujmout velení.
„To není soutěž jednotlivců,“ říkají účastníci. „Ve finále náš tým fungoval skvěle jako celek.“
Ranění, voda a minové pole
Jedním z nejnáročnějších scénářů byla nehoda vrtulníku. Hlídka při ní musela současně ošetřit několik raněných a sladit postup všech členů. Vojáci vzpomínají také na překonávání vodní překážky a přepad zájmového objektu.
Na ženijním stanovišti čekalo tým minové pole. Jeden z vojáků se musel brodit blátem, aby pomohl převést ostatní. Hlídka dobře zvládla také navádění dělostřelecké palby. Jednotlivé úkoly prověřovaly různé odbornosti, zároveň ale stále záleželo na tom, jestli se tým dokáže domluvit a postupovat společně.
Největší zkouška možná přišla ve chvíli, kdy měli vojáci za sebou dlouhý přesun, náročný terén a téměř dva dny bez spánku. Pořadatelé je čekali ještě se závěrečným vytěžením. Bylo potřeba odpovídat, vybavovat si informace a udržet pozornost, i když se únava podepisovala na každém.
„Nejnáročnější bylo udržet mysl a být schopný fungovat a přemýšlet i po dvou dnech bez spánku,“ popisují členové hlídky. Zátěž zvyšovalo i proměnlivé počasí ve Walesu. Špatná navigace se v kopcích rychle promítla do dalšího času a sil, které musel vydat celý tým.
Stříbro, na které je prapor hrdý
Do Walesu odjížděli vojáci s cílem získat zlato. Pro většinu z nich to byla první účast na Cambrian Patrol. Stříbrné medaile si váží, zároveň ale věří, že v dalších ročnících mohou usilovat o nejvyšší ocenění.
Největší význam pro ně má, že všichni zvládli celou trasu a nikdo z týmu nemusel skončit. „To, že došel celý náš tým a o nikoho jsme nepřišli, je samo o sobě úspěch,“ říkají. Vzájemnou podporu a motivaci označují za rozhodující právě ve chvílích, kdy už byli na pokraji sil.
Na předchozí úspěchy svého praporu mysleli ještě před odjezdem. Četli zápis v praporní kronice o stříbrné medaili z roku 2007. Podle účastníků získal 42. mechanizovaný prapor stříbro také v roce 2021. Letošní ocenění je tak pro táborský prapor už třetím stříbrem z Cambrian Patrol.
Autor: mjr. Richard Maňásek
