- 2.11.2026
Začínali s několika nadšenci, skromným zázemím a chutí poměřit síly v ringu. Dnes se v Olomouci připravuje dvoudenní přebor velitele pozemních sil v boxu, na kterém se setkají vojáci z různých armádních útvarů. Jedním z lidí, kteří stáli u postupného rozvoje této soutěže, je rotmistr Petr Stach ze 7. mechanizované brigády. Jeho příběh ukazuje, jak se z iniciativy několika vojáků může postupně stát sportovní událost přesahující hranice jednoho útvaru.
Začalo to mezi několika kamarády
Na začátku nebyl velký sportovní projekt ani plán na celorepublikovou soutěž. Byla to skupina vojáků, které spojoval zájem o bojové sporty a přesvědčení, že box má mít ve vojenském prostředí své místo. Petr Stach vzpomíná na dobu, kdy se s kolegy scházeli při boxerských trénincích na Dukle v Olomouci. Nešlo jim pouze o sportovní výsledky. Chtěli se zlepšovat, porovnávat své schopnosti a především vytvořit prostředí, ve kterém budou mít bojové sporty přirozenou podporu.
„Hrozně nás trápilo, že armáda, která má umět střílet a rvát se, pokulhává v obou těchto disciplínách,“ vzpomíná Stach na tehdejší motivaci. Společně proto začali prosazovat vlastní boxerskou soutěž v rámci 7. mechanizované brigády. Její první podoba měla do dnešního přeboru daleko. Závodníků bylo přibližně patnáct a atmosféra připomínala spíše setkání lidí, kteří se dobře znali a chtěli si společně zaboxovat.
Právě v tom ale spočívala její síla. Nikdo nepotřeboval velkolepé zázemí ani rozsáhlý doprovodný program. Důležité bylo, že se našli lidé ochotní soutěž připravit a další, kteří do ringu skutečně nastoupili.
Z malé soutěže začala růst větší událost
První ročníky ukázaly, že zájem o podobné akce mezi vojáky existuje. Postupně přibývali další účastníci a původní zázemí přestávalo stačit. „Každý rok se nabalovalo víc a víc lidí, až jsme si řekli, že už se tam nevejdeme,“ popisuje Stach.
S rostoucí účastí se začal měnit také pohled organizátorů. Uvědomili si, že podobné nadšení není omezené pouze na jejich brigádu. Bojovým sportům se věnovali také vojáci dalších útvarů, kteří měli zájem soutěžit, zdokonalovat se a získávat nové zkušenosti. Nabízela se proto možnost začít jednotlivé skupiny propojovat.
Vznikala spolupráce s dalšími armádními útvary a postupně také systém soutěží, které měly umožnit širší účast. Jedna z nich začala sloužit jako kvalifikace na větší brigádní přebor. Pro Stacha to znamenalo další organizační práci, ale zároveň potvrzení, že původní myšlenka má smysl.
„Jak začneš něco takového dělat, začneš vidět přes svůj plot a zjistíš, že útvarů s podobnými ambicemi jsou mraky. Je fajn se sdružit,“ vysvětluje. Právě schopnost spojovat lidi napříč armádou se postupně stala jedním z důležitých principů celé soutěže.
Nestačilo jen postavit ring
S větším počtem účastníků rostly také nároky na organizaci. Nestačilo připravit zápasy, určit soupeře a zajistit rozhodčí. Organizátoři chtěli vytvořit sportovní událost, která bude mít odpovídající úroveň a přiláká také diváky. Petr Stach otevřeně přiznává, že ne všechny původní představy se podařilo naplnit. Některá rozhodnutí byla nákladná, jiná přinesla zkušenosti, které organizátoři dokázali využít až později.
Při jednom z ročníků například zajistili pronájem zápasnické klece a pokusili se upravit prostor tak, aby nabídli lepší podmínky soutěžícím i návštěvníkům. Připravili jednotlivé sektory pro diváky a chtěli, aby sportovní zápolení dostalo výraznější atmosféru. „Chtěl jsem, aby to bylo opravdu z jednadvacátého století. To se asi úplně nepovedlo, ale chtěl jsem, aby se tomu alespoň trochu podobalo,“ říká s nadhledem.
Podobné zkušenosti postupně formovaly způsob, jakým organizátoři k přeboru přistupovali. Učili se nejen připravovat sportovní program, ale také pracovat s prostorem, návštěvníky a celkovou podobou akce. Z původně komorní soutěže se tak krok za krokem stával projekt, který vyžadoval spolupráci stále většího počtu lidí.
Když se myšlenky ujaly pozemní síly
Dlouhodobého úsilí organizátorů si postupně všimlo také velení pozemních sil. Dosavadní soutěž získala širší podporu a otevřela se možnost pořádat přebor na vyšší úrovni. Pro Stacha a jeho kolegy to znamenalo významný posun, zároveň však zůstala zachována jejich důležitá úloha při přípravě a organizaci. Zkušenosti získané během předchozích ročníků se tak mohly využít ve větším měřítku.
Dnešní přebor již není záležitostí jedné brigády. Do Olomouce přijíždějí vojáci z různých částí republiky, aby porovnali své sportovní schopnosti a setkali se s ostatními, kteří mají k boxu podobný vztah. Podle Stacha však právě tato druhá stránka soutěže bývá někdy neprávem opomíjena.
Nejde jen o vítězství v ringu
Petr Stach se bojovým sportům a jejich výuce věnuje přibližně dvacet let. Během této doby poznal řadu vojáků, kteří se boxu věnují na různých úrovních, od nadšených amatérů až po zkušené závodníky. Dobře proto ví, že soutěž není důležitá pouze pro ty, kteří si odvezou medaili. Stejně podstatnou hodnotu mají nová přátelství, získané zkušenosti a příležitost setkat se s lidmi, kteří by se při běžné službě možná nikdy nepotkali.
„Abychom ten svět zase trochu propojili, aby lidé navázali nové kontakty,“ popisuje jeden z hlavních důvodů, proč se organizaci přeboru dlouhodobě věnuje. Zmiňuje přitom i situace, kdy se vojáci po letech znovu potkají a zjistí, že jejich někdejší sportovní známost může být základem další spolupráce mezi útvary.
Boxerský přebor tak podle něj vytváří prostor, který přesahuje samotné sportovní výsledky. Propojuje lidi s podobnými zájmy, nabízí možnost předávat zkušenosti a pomáhá vytvářet vztahy napříč armádou.
Přebor, který má pokračovat
Ve dnech 4. a 5. listopadu 2026 se sportovní hala Šibeník v Olomouci opět stane místem setkání armádních boxerů. Přebor velitele pozemních sil nabídne soutěžní zápasy, exhibiční utkání i příležitost přiblížit vojenský sport veřejnosti. Pro Petra Stacha je letošní ročník dalším pokračováním dlouhé cesty, která začala mezi několika kamarády v tělocvičně.
Za současnou podobou přeboru nestojí jen jeden člověk, ale řada vojáků, trenérů a organizátorů, kteří se postupně zapojovali a pomáhali soutěž rozvíjet. Právě spolupráce a společné nadšení byly od začátku tím, co ji posouvalo dál.
Příběh armádního boxu tak není pouze příběhem sportovních výsledků. Je také ukázkou toho, co může vzniknout, když se několik lidí rozhodne věnovat svůj čas myšlence, které věří. Ze skromné soutěže pro patnáct boxerů postupně vyrostl přebor, který dnes propojuje vojáky napříč pozemními silami.
Autor: mjr. Richard Maňásek
