- 11.11.2026
Před více než sto lety proti sobě stáli na bojištích první světové války. Dnes odpočívají na jednom místě. Vojenský hřbitov v Olomouci-Černovíře je místem posledního odpočinku tisíců vojáků různých národností, kteří se již nikdy nevrátili domů. Právě zde si 11. listopadu představitelé armády, kraje, města Olomouce a váleční veteráni připomněli památku obětí válečných konfliktů.
Jedenáctého listopadu 1918 v jedenáct hodin dopoledne utichly na západní frontě zbraně. Po více než čtyřech letech bojů vstoupilo v platnost příměří mezi Německem a státy Dohody. První světová válka, do té doby nejničivější konflikt v lidských dějinách, se na západní frontě zastavila.
Příměří přitom bylo podepsáno již časně ráno. Do jeho vstupu v platnost zbývalo ještě šest hodin a na některých místech se dál bojovalo. I během posledního dopoledne války tak umírali vojáci, kteří se mohli dočkat jejího konce.
První světová válka připravila o život miliony lidí a zásadně změnila podobu Evropy. Rozpadla se staletá impéria, zanikly monarchie a řada měst i vesnic zůstala zničená. Pro mnoho vojáků, kteří přežili, navíc válka neskončila návratem domů. Její fyzické i psychické následky si nesli po zbytek života.
Místo posledního odpočinku vojáků mnoha národností
Osudy vojáků první světové války dodnes připomíná také vojenský hřbitov v Olomouci-Černovíře, nedaleko Vojenské nemocnice Olomouc.
Hřbitov vznikl již v roce 1869, jeho význam však výrazně vzrostl během první světové války. Olomouc tehdy patřila k důležitým vojenským a zdravotnickým centrům monarchie. Do zdejších nemocnic byli přiváženi ranění a nemocní vojáci z různých bojišť. Ne všem se podařilo pomoci a mnozí našli místo posledního odpočinku právě zde.
V letech 1914 až 1919 bylo na hřbitově pohřbeno 3 218 vojáků třinácti národností. Mezi pohřbenými byli příslušníci různých armád, národů i náboženských vyznání. Vedle vojáků rakousko-uherské armády zde spočinuli také muži, kteří bojovali na opačné straně fronty.
Hřbitov tak připomíná jednu ze smutných skutečností první světové války. Muži, které válečný konflikt postavil proti sobě, nakonec nalezli poslední odpočinek na stejném místě.
Současná historická podoba hřbitova vznikala podle návrhu vojenského architekta, poručíka Gustava Rossmanna. Dne 16. prosince 1917 se jeho slavnostního vysvěcení zúčastnil také rakouský císař Karel I. Válka v té době ještě pokračovala a do jejího konce zbýval téměř rok.
Památku padlých uctili vojáci, veteráni i představitelé Olomouce
Na vojenském hřbitově v Černovíře se 11. listopadu 2026 uskutečnil tradiční pietní akt u příležitosti Dne válečných veteránů.
Památku padlých uctil velitel pozemních sil generálmajor Josef Trojánek společně s velitelem posádky Olomouc, hejtmanem Olomouckého kraje Ladislavem Oklešťkem, představiteli města Olomouce, válečnými veterány a dalšími účastníky slavnostního setkání.
Pietní akt doprovodila Vojenská hudba Olomouc. Čestnou stráž u památníku zajistili příslušníci 153. ženijního praporu. Součástí programu bylo také vystoupení dětí ze Základní školy Demlova 18 v Olomouci, které u památníku zazpívaly. Jejich účast připomněla, že vzpomínka na válečné události a jejich oběti se předává také mladším generacím.
Programem provázel plukovník v záloze Martin Krumnikl.
Připomínka historie i úcta k současným veteránům
Den válečných veteránů, který si každoročně připomínáme 11. listopadu, je spojen s ukončením bojů první světové války. Dnes je věnován nejen památce padlých, ale také všem mužům a ženám, kteří prošli válečnými konflikty a zahraničními operacemi.
Pro současné příslušníky Armády České republiky je tento den příležitostí připomenout si své předchůdce i kolegy, kteří sloužili a slouží v zahraničních operacích. Stejně důležité je nezapomínat na ty, kteří se z nasazení nevrátili, ani na veterány, kteří se po návratu museli vyrovnávat s následky prožitých událostí.
Vojenský hřbitov v Olomouci-Černovíře připomíná, jak vysokou cenu mohou mít válečné konflikty. Za každým hrobem je lidský osud, rodina a příběh, který válka předčasně ukončila.
A přestože od konce první světové války uplynulo již 108 let, význam tohoto místa zůstává stejný. Připomíná nám, proč je důležité nezapomínat.
Autor. mjr. Richard Maňásek
