Po základní přípravě přichází výcvik u útvaru. U 74. praporu na něj mají šestnáct dní

Doškolovací intenzivní výcvik DIV 74. mpr
  • 20.11.2026
  • Richard Maňásek
  • Klaudie Voříšková

Šedesát nově příchozích vojáků se v září zapojilo do doškolovacího intenzivního výcviku 74. mechanizovaného praporu. V posádce si osvojovali návyky, které od nich budou očekávat jejich velitelé. V terénu si je pak měli vyzkoušet při společném úkolu, který pokračuje i po setmění. Výcvik vedli mimo jiné lidé z jednotek, u nichž budou noví vojáci sloužit. 

Nové vojáky připravují jejich budoucí kolegové

Po nástupu k útvaru se vojáci rozcházejí k různým jednotkám. Někdo zamíří k mechanizované rotě, jiný k minometné baterii nebo velitelské rotě. Každého čeká příprava podle jeho funkce. Ještě před ní ale potřebují zvládnout řadu stejných věcí, od orientace v terénu po komunikaci uvnitř družstva. Z kurzu základní přípravy si přinášejí společný základ, při doškolovacím výcviku se učí, jak na něj navázat právě u 74. mechanizovaného praporu. 

Prapor si letos výcvik znovu organizoval sám, poprvé od roku 2023. V mezidobí jej zajišťovala 7. mechanizovaná brigáda. Kvůli vyššímu počtu nově příchozích vojáků letos přípravu převzaly jednotlivé prapory. Čtyřiasedmdesátý tak mohl využít vlastní prostory a zapojit velitele družstev, zdravotníky, specialisty na spojení i instruktory střelecké a taktické přípravy přímo ze svých jednotek. 

Pro velitele družstva je to příležitost poznat nového vojáka ještě předtím, než s ním začne pravidelně cvičit. Vidí, co už zvládá samostatně a kde potřebuje víc času. Voják má zase prostor zeptat se, proč se u jednotky některé věci dělají určitým způsobem, a úkol si po vysvětlení zopakovat. Podle ohlasů, které prapor během kurzu zaznamenal, účastníci oceňovali individuální přístup zejména při střelecké přípravě. 

Co se voják naučí v posádce, musí zvládnout i v noci

Příprava začíná i u tak obyčejné věci, jako je sbalit si batoh. V posádce se dá snadno přehlédnout, že člověk uložil důležitou věc někam, kde ji pak bude hledat. Po setmění nebo na konci dlouhého dne už se způsob uložení výstroje projeví. Instruktoři proto při výcviku vysvětlují, proč na uspořádání vybavení záleží, a přidávají zkušenosti z vlastního výcviku. 

První týden je rozdělený do jednotlivých bloků. Při střelecké přípravě si vojáci upevňují návyky bezpečného zacházení se zbraní. Zdravotníci s nimi procvičují, jak se ošetřit vlastními silami a jak pomoci raněnému kolegovi. Se specialisty na spojení se seznamují s vybavením, které prapor používá, a při práci s mapou si zkoušejí orientaci ve dne i v noci. Součástí programu jsou také základy přežití v terénu. 

Ve druhé části se výcvik přesouvá do pole. Mění se i denní režim. Vojáci se stravují z individuálních potravinových dávek a hospodaří s tím, co si nesou. Při závěrečném polním výcviku pak už orientace, spojení a pomoc raněnému nejsou samostatné lekce. Družstvo je musí zvládnout v rámci jednoho úkolu, který pokračuje i v noci. Instruktoři přitom sledují, jak se jednotlivci domlouvají, jak si rozdělí práci a jak se únava projeví v jejich rozhodování. 

Jak poznat, že kolega potřebuje pomoc

S novými vojáky během kurzu pracují také praporní psycholožka nadporučice Kamila Kaniová a kaplan nadporučík Jaroslav Zoubek. Při psychologické přípravě si účastníci zkoušejí například práci s dechem nebo uvolnění svalového napětí. Mluví také o tom, jak si všimnout změny v chování kolegy a jak mu nabídnout pomoc. Právě kolega, který s ním tráví den ve výcviku, může takovou změnu zaznamenat jako první. Vojáci zároveň už od nástupu vědí, na koho se u praporu obrátit, když budou podporu potřebovat sami. 

Po závěrečném cvičení následuje vyhodnocení. Každá jednotka pak pokračuje výcvikem podle své odbornosti. Pro vojáka, který nastupuje k minometné baterii, bude další příprava vypadat jinak než pro jeho kolegu u mechanizované roty. Oba už ale mají za sebou první zkušenost s tím, jak u praporu funguje družstvo, co od nich velitel očekává a na čem s nimi bude po návratu dál pracovat. 

Autor: mjr. Richard Maňásek