- 2.10.2026
Dva promoklí muži se snaží zahřát a usušit v hostinci v malé obci Hřiště nedaleko Přibyslavi. Jeden z nich má doklady na jméno Václav Musil, lesní správce ve výslužbě. Ve skutečnosti je to divizní generál Vojtěch Boris Luža, jeden z nejvýznamnějších představitelů československého domácího odboje a muž, po kterém už několik let pátrá gestapo. Je 2. října 1944. Zastávka, která měla oběma mužům přinést jen trochu tepla a odpočinku, se během několika hodin stane poslední zastávkou jejich života.
Lužu doprovází sedmadvacetiletý poručík Josef Koreš, jeho pobočník a jeden z nejbližších spolupracovníků. Na cestě jsou už několik dní. Z oblasti Říčanska museli odejít poté, co tamní odbojové struktury zasáhla další vlna zatýkání a nebezpečí prozrazení začalo být příliš velké. Jejich cílem je Vysočina, kde chce Luža znovu navázat spojení se spolupracovníky a pokračovat v organizování vojenského odboje.
Necestují vlakem ani po hlavních silnicích. Pohybují se převážně pěšky, využívají vedlejší cesty a snaží se přitahovat co nejméně pozornosti. Luža se už dlouhou dobu ukrývá pod falešnou identitou, střídá místa pobytu a spoléhá na síť lidí ochotných riskovat vlastní bezpečí. Každý přesun však znamená další nebezpečí. Kontroly, náhodné setkání s četníky nebo jediný člověk, kterému začne být chování dvou neznámých mužů podezřelé, mohou znamenat konec.
Začátek října navíc přináší déšť a chlad. Po několika dnech pochodu jsou oba muži promoklí, unavení a potřebují si odpočinout. Když dorazí do Hřiště, rozhodnou se zastavit v místním hostinci. Potřebují se usušit, něco sníst a alespoň na chvíli nabrat síly před další cestou.
Na první pohled jde o dva obyčejné pocestné.
Jeden z nich však ještě před několika lety velel celé československé armádě a nyní patří k nejvýše postaveným vojenským představitelům domácího odporu proti nacistické okupaci.
Podezřelí hosté
V okupované zemi ale dva cizí muži nemohou zůstat bez povšimnutí. Jejich přítomnost vzbudí podezření a informace se dostává k místním četníkům. Ti v té chvíli nemají důvod předpokládat, že narazili na hledaného generála. Z jejich pohledu jde především o prověření totožnosti neznámých lidí, kteří se objevili v oblasti.
Do hostince proto přicházejí tři příslušníci protektorátního četnictva.
Luža má u sebe doklady vystavené na jméno Václav Musil. Falešná identita mu už dlouhou dobu umožňuje pohybovat se okupovaným územím a skrývat skutečnost, že gestapo pátrá po jednom z hlavních představitelů vojenského odboje. Tentokrát ale samotné doklady nestačí.
Situace se rychle vyhrocuje.
Četníci chtějí oba muže zadržet a důkladněji prověřit. Pro Lužu to není jen otázka osobní svobody. Pokud by byl zatčen a jeho skutečná totožnost odhalena, gestapo by získalo mimořádně cenného vězně. Muže, který zná lidi, kontaktní místa i část plánů domácího odboje.
Luža navíc dobře ví, co zatčení znamená. V předchozích letech viděl, jak gestapo dokáže prostřednictvím výslechů jediného člověka rozkrýt celé skupiny spolupracovníků. I proto svým podřízeným ukládal, že se při zatýkání nemají nechat odvést bez odporu.
Teď se do stejné situace dostává sám.
Rozhodnutí trvá jen několik okamžiků
V hostinci zbývá na rozhodnutí jen několik sekund.
Četníci vyzývají oba muže, aby se vzdali. Luža ví, že pokud poslechne, jeho další cesta povede s největší pravděpodobností do rukou německého bezpečnostního aparátu. Neví, zda budou falešné doklady odhaleny okamžitě, za hodinu nebo až při dalším prověřování. Ví ale, že riziko je příliš velké.
Místo kapitulace sáhne po pistoli.
V uzavřeném prostoru hostince propuká přestřelka. Situace, která ještě před chvílí vypadala jako běžná kontrola dvou neznámých mužů, se během několika okamžiků mění v boj o život.
Generál Vojtěch Boris Luža je zasažen a na místě umírá.
Josef Koreš je při střelbě zraněn, podaří se mu ale dostat z hostince ven. Je sám, zraněný a ví, že celé okolí bude během krátké doby prohledáváno. Únik je prakticky nemožný. Krátce nato obrátí zbraň proti sobě.
Je 2. října 1944.
Poslední cesta dvou odbojářů končí několik kilometrů od Přibyslavi.
Kdo byl muž s doklady Václava Musila
Skutečná totožnost mrtvého muže není na místě zřejmá. Teprve následně vyjde najevo, koho četníci v hostinci zastřelili.
Václav Musil neexistuje.
Muž s jeho doklady je divizní generál Vojtěch Boris Luža – legionář, někdejší velitel II. armády a v roce 1944 vojenský velitel Rady tří, jedné z nejvýznamnějších organizací domácího odboje.
Po několik let se mu dařilo unikat gestapu. Přežíval díky falešným dokladům, konspiračním bytům a pomoci lidí, kteří věděli, že za ukrývání hledaného odbojáře mohou zaplatit vlastním životem. Jeho cílem přitom nebylo pouze přežít válku v ilegalitě. Pokračoval v přípravách vojenského odporu a počítal s okamžikem, kdy se domácí odboj bude moci otevřeně zapojit do boje za osvobození republiky.
Toho okamžiku se nedožil.
Rozkaz, který platil i pro velitele
Okolnosti Lužovy smrti působí o to silněji, že v Hřišti jednal podle zásady, kterou předtím vyžadoval od svých vlastních podřízených.
Při hrozbě zatčení se neměli nechat odvést bez odporu.
Nebyl to rozkaz vydaný člověkem, který by sám zůstával v bezpečí. Luža žil v ilegalitě za stejných podmínek jako ostatní. Každý den věděl, že se může objevit hlídka, zrádce nebo náhodná kontrola, při které se bude muset během několika vteřin rozhodnout.
Dne 2. října 1944 taková chvíle skutečně přišla.
Mohl zvednout ruce.
Místo toho sáhl po zbrani.
Jeho poslední boj netrval dlouho. Nebyla to připravená vojenská operace ani střet velkých jednotek. Odehrál se v malém hostinci, kam dva vyčerpaní a promoklí muži přišli jen proto, aby se na chvíli zahřáli.
Právě v tom je příběh posledního dne generála Luži mimořádně silný. Muž, který před lety velel desetitisícům vojáků, skončil svůj život v ilegalitě, pod cizím jménem a s pistolí v ruce. Bez uniformy, bez štábu a bez vojáků kolem sebe, ale stále v boji za stát, jehož armádě celý život sloužil.
Od smrti divizního generála Vojtěcha Borise Luži a poručíka Josefa Koreše uplynulo 82 let. Jeho jméno dnes nese Velitelství pozemních sil Armády České republiky.
Připomínáme si člověka, který během okupace mohl odejít do ústraní, místo toho ale pokračoval v odporu. A když se nakonec ocitl před stejnou volbou, před jakou stavěl své podřízené, neudělal výjimku ani sám pro sebe.
Čest památce divizního generála Vojtěcha Borise Luži.
Čest památce poručíka Josefa Koreše.
Autor: mjr. Richard Maňásek
