- 2.10.2026
Přesnost, rychlost, správné rozhodování i schopnost pracovat se zbraní pod tlakem prověřil druhý ročník střelecké soutěže nesoucí jméno armádního generála Vojtěcha Borise Luži. Ve čtvrtek 1. října 2026 se do soutěže zapojilo celkem 71 vojáků ze všech útvarů Pozemních sil Armády České republiky. Akce se uskutečnila pod záštitou velitele pozemních sil AČR a vedle samotného střeleckého výkonu připomněla také odkaz jednoho z nejvýznamnějších československých důstojníků a představitelů domácího protinacistického odboje.
Na start se postavilo 50 mužů a 21 žen. Soutěžící během jednotlivých stanovišť absolvovali úlohy, které vycházely z požadavků současného střeleckého výcviku a kombinovaly různé způsoby vedení palby, změny poloh, přesuny i práci pod časovým tlakem. Organizátoři při přípravě jednotlivých disciplín využili také principy nově zavedeného střeleckého standardu Pozemních sil Armády České republiky, jehož cílem je sjednotit základní požadavky na střeleckou připravenost vojáků napříč pozemními silami.
Jednotlivá stanoviště proto nebyla zaměřena pouze na čistou přesnost střelby. Soutěžící museli v krátkém čase vyhodnocovat situaci, správně manipulovat se zbraní, měnit střelecké pozice a co nejrychleji reagovat na zadání. Výsledný čas tak nebyl jediným rozhodujícím faktorem. Důležitá byla také jistota při ovládání zbraně, zásahy do určených cílů a schopnost zvládnout celý úkol bez zbytečných chyb.
Soutěž inspirovaná odkazem statečného velitele
Jméno generála Vojtěcha Borise Luži nenese soutěž náhodou. Její součástí bylo také stanoviště symbolicky inspirované místem, kde generál Luža 2. října 1944 svedl svůj poslední boj. Organizátoři jeho podobou připomněli dramatické okolnosti posledních hodin jednoho z nejvýznamnějších představitelů československého vojenského odboje.
Luža se tehdy společně s poručíkem Josefem Korešem během přesunu zastavil v hostinci v Hřišti u Přibyslavi. Po odhalení jejich totožnosti následovala přestřelka, při níž generál Luža zahynul. Podrobněji jsme jeho poslední cestu a události 2. října 1944 popsali v článku Poslední cesta generála Luži skončila v hostinci u Přibyslavi.
Právě propojení historie se současným vojenským výcvikem dává soutěži další rozměr. Nejde pouze o připomínku konkrétní historické události. Příběh generála Luži v sobě nese témata rozhodnosti, osobní odpovědnosti, odvahy a schopnosti jednat ve chvíli, kdy má každé rozhodnutí bezprostřední následky. Vlastnosti, které zůstávají důležité také pro dnešní vojáky.
Sedmdesát jedna střelců z pozemních sil
Silné zastoupení měly v letošním ročníku také ženy, kterých nastoupilo celkem 21. První dvě místa v ženské kategorii obsadily příslušnice 42. mechanizovaného praporu Tábor. Třetí místo získala příslušnice 7. mechanizované brigády z Hranic.
V mužské kategorii zvítězil příslušník 13. dělostřeleckého pluku. Druhou a třetí příčku obsadili vojáci 43. výsadkového pluku.
Vedle výsledků jednotlivců však byla podstatná především možnost vzájemného porovnání střelecké připravenosti vojáků z různých útvarů. Na jednom místě se tak setkali příslušníci rozdílných odborností a jednotek, kteří během soutěže řešili stejné střelecké úlohy a pracovali podle totožných pravidel.
Právě společný základ je jednou z hlavních myšlenek nového střeleckého standardu Pozemních sil AČR. Bez ohledu na konkrétní odbornost nebo místo služby musí být voják schopen bezpečně a efektivně ovládat svou zbraň, zasáhnout cíl z různých poloh a reagovat na měnící se situaci. Soutěžní prostředí pak umožňuje tyto schopnosti prověřit pod větším tlakem, než jaký vytváří běžný nácvik.
Tradice, která spojuje historii se současností
Druhý ročník soutěže ukázal, že připomínka vojenských osobností nemusí mít pouze podobu pietního aktu. Odkaz generála Vojtěcha Borise Luži se zde promítá přímo do činnosti současných vojáků – do připravenosti, rozhodnosti, odpovědnosti a schopnosti zvládat náročné situace.
Sedmdesát jedna střelců z útvarů pozemních sil tak 1. října nesoutěžilo pouze o nejlepší výsledek. Svým výkonem zároveň připomněli muže, který téměř přesně před 82 lety zaplatil za svůj odpor proti okupaci vlastním životem. Spojení historického odkazu s praktickým vojenským výcvikem tak zůstává hlavní myšlenkou soutěže, která nese jeho jméno.
Autor: mjr. Richard Maňásek
