- 15.9.2026
V září 1939, pouhých šest měsíců po německé okupaci českých zemí, byly v Berlíně umístěny dvě výbušné nálože. Jedna u policejního ředitelství, druhá u říšského ministerstva letectví. Za jejich přípravou stáli českoslovenští odbojáři kolem Josefa Balabána, Josefa Mašína a Václava Morávka, známí jako Tři králové. Nešlo přitom o jejich poslední akci na německém území. Při další operaci se pokusili zasáhnout vlak jednoho z nejmocnějších mužů nacistického režimu, Heinricha Himmlera.
Když 15. března 1939 německá vojska obsadila české země, znamenalo to také konec samostatné československé armády. Řada jejích příslušníků se však s okupací odmítla smířit. Zatímco někteří odcházeli do zahraničí, aby pokračovali v boji se zbraní v ruce, jiní začali připravovat odpor přímo doma. Mezi nimi byli i podplukovníci Josef Balabán a Josef Mašín a štábní kapitán Václav Morávek. Tři důstojníci, kteří se stali jedněmi z nejhledanějších československých odbojářů.
Jejich skupina vznikla v rámci vojenské odbojové organizace Obrana národa, kterou po okupaci budovali především bývalí důstojníci československé armády. Balabán, Mašín a Morávek postupně vytvořili rozsáhlou síť spolupracovníků, jejímž prostřednictvím získávali informace o německých jednotkách, vojenské výrobě, dopravě i situaci v protektorátu. Zprávy předávali československému zahraničnímu odboji a vedle zpravodajské činnosti připravovali také sabotážní operace.
Právě ty je přivedly až do hlavního města nacistického Německa.
Výbušniny pro Berlín
V září 1939, kdy Německo zahájilo válku proti Polsku, připravili členové odbojové sítě dvě nálože určené k útokům na významné instituce v Berlíně. Jedním z cílů bylo německé policejní ředitelství, druhým říšské ministerstvo letectví, které patřilo k důležitým úřadům nacistického válečného aparátu.
Dopravení náloží do Berlína a jejich umístění dostal na starost kapitán Ctibor Novák, bývalý československý důstojník a švagr Josefa Mašína. Novák se v německém prostředí dokázal pohybovat díky znalosti jazyka a tamních poměrů. Podle Vojenského historického ústavu umístil nálože na určená místa 15. září 1939.
Výbuchy ukázaly, že československý odboj byl schopen připravit sabotážní akci i mimo okupované území. Přestože dostupné prameny neumožňují jednoznačně určit rozsah způsobených škod, samotné provedení útoků bylo pozoruhodné. Od okupace českých zemí uplynulo sotva půl roku a bývalí českoslovenští vojáci už dokázali zasáhnout proti institucím nacistického režimu přímo v jeho hlavním městě.
Význam akce nespočíval pouze v jejím bezprostředním výsledku. Odbojáři prokázali, že dokážou připravit výbušniny, zajistit jejich dopravu přes hranice a využít spolupracovníky pohybující se v nepřátelském prostředí. To vše v době, kdy německé bezpečnostní složky postupně rozšiřovaly dohled nad obyvatelstvem a pronikaly do struktur domácího odboje.
Dalším cílem se stal Heinrich Himmler
Útoky na policejní ředitelství a ministerstvo letectví nebyly poslední berlínskou operací spojenou se Třemi králi. Na přelomu let 1940 a 1941 se jejich spolupracovníci pokusili o ještě odvážnější akci. Tentokrát měl být cílem samotný Heinrich Himmler, říšský vůdce SS a jedna z ústředních postav nacistického represivního aparátu.
Podle dochovaných historických líčení se odbojáři dozvěděli o předpokládaném příjezdu Himmlerova vlaku na berlínské Anhaltské nádraží. Šlo o významný železniční uzel, kterým denně procházelo množství cestujících i vlakových souprav. Právě železnice přitom umožňovala československému odboji využívat spolupracovníky, jejichž zaměstnání zahrnovalo pravidelné cesty do Německa.
Jedním z nich byl Jan Karel, průvodčí lůžkových vozů společnosti Mitropa. Ten podle armádních historických materiálů dopravil výbušninu do Berlína a umístil ji na Anhaltském nádraží. Nálož explodovala, Himmler však zasažen nebyl. Podle jednoho z publikovaných líčení se jeho vlak kvůli poruše na trati opozdil.
Atentát tak svého zamýšleného cíle nedosáhl. Přesto představoval další doklad rozsahu činnosti československého odboje. Skupina, která vznikla z iniciativy bývalých důstojníků armády poraženého a okupovaného státu, se pokusila zasáhnout jednoho z nejvýše postavených představitelů nacistického Německa.
Tři důstojníci a síť jejich spolupracovníků
Příběh berlínských útoků bývá spojován především se jmény Balabána, Mašína a Morávka. Samotné operace ale ukazují, že činnost skupiny stála na mnohem širší síti lidí, jejich schopnostech a vzájemné důvěře.
Josef Balabán měl významnou úlohu při organizování zpravodajské činnosti a budování kontaktů. Josef Mašín se soustředil zejména na sabotážní operace, obstarávání zbraní a výbušnin. Václav Morávek zajišťoval důležité zpravodajské kontakty a spojení se zahraničím. K jejich nejvýznamnějším úspěchům patřilo udržování kontaktu s agentem A-54 Paulem Thümmelem, příslušníkem německé vojenské zpravodajské služby Abwehr, který předával informace československému odboji.
Bez dalších spolupracovníků by však trojice tak rozsáhlou činnost vykonávat nemohla. Potřebovala lidi schopné opatřovat materiál, zajišťovat bezpečné úkryty, předávat zprávy, obsluhovat radiostanice nebo cestovat přes hranice. Ctibor Novák a Jan Karel byli právě takovými spolupracovníky. Zatímco Tři králové operace organizovali, oni dokázali zajistit jejich provedení přímo v Berlíně.
Odbojová síť přitom nepracovala pouze na jednorázových akcích. Připravovala také sabotáže železniční dopravy, která byla pro německou armádu nezastupitelná při přepravě vojáků, techniky a zásob. K narušování železničního provozu se používaly mimo jiné nálože maskované jako kusy uhlí. Sabotážní činnost tak doplňovala zpravodajskou práci a směřovala proti fungování německého válečného hospodářství.
Gestapo postupně odhalovalo odbojovou síť
Úspěchy skupiny však přitahovaly stále větší pozornost německých bezpečnostních složek. Gestapo se snažilo proniknout do její sítě, získávat informace prostřednictvím konfidentů a dopadnout její vedoucí představitele. Postupné zatýkání spolupracovníků a odhalování ilegálních spojení nakonec zasáhlo i samotné Tři krále.
Jako první byl 22. dubna 1941 zatčen Josef Balabán. Ani přes tvrdé výslechy a mučení gestapo nezískalo informace, které od něj požadovalo. Dne 3. října 1941 byl během prvního stanného práva po nástupu Reinharda Heydricha popraven.
Josefa Mašína dopadlo gestapo 13. května 1941 při zásahu proti ilegálnímu vysílacímu stanovišti v pražských Nuslích. Mašín tehdy se zbraní v ruce kryl ústup svých spolupracovníků. Při střetu byl zraněn a zajat. Ani on během věznění a mučení své druhy nezradil. Popraven byl 30. června 1942 na Kobyliské střelnici.
Posledním ze skupiny, který zůstával na svobodě, byl Václav Morávek. Navzdory rozsáhlému pátrání pokračoval ve zpravodajské činnosti a udržoval spojení s dalšími odbojáři. Jeho život skončil 21. března 1942 při přestřelce s gestapem poblíž Prašného mostu v Praze.
Boj, který neskončil okupací
Berlínské operace Tří králů dnes patří k méně známým kapitolám československého protinacistického odboje. Častěji se připomínají jejich zpravodajské úspěchy, souboje s gestapem nebo tragické osudy samotných členů skupiny. Útoky proti cílům v Berlíně však ukazují další stránku jejich činnosti.
Balabán, Mašín a Morávek nebyli osamělými jednotlivci, kteří se rozhodli vzdorovat okupantům. Byli zkušenými československými důstojníky, kteří své vojenské znalosti využili při organizování ilegálního odporu. Dokázali kolem sebe soustředit spolupracovníky z vojenského i civilního prostředí, vytvořit funkční zpravodajskou síť a připravovat operace, jejichž dosah překračoval hranice protektorátu.
Příběh berlínských útoků je proto také připomínkou lidí, jejichž jména dnes nejsou tak známá jako jména Tří králů. Bez Ctibora Nováka, Jana Karla a mnoha dalších by se plánované akce nikdy nepodařilo uskutečnit.
Okupace Československa znamenala konec jeho samostatné armády na domácím území. Neznamenala však konec odporu československých vojáků. Někteří pokračovali v boji na zahraničních frontách, jiní v ilegalitě doma. A právě ti dokázali v prvních letech druhé světové války přenést svůj boj až do samotného Berlína.
Autor: mjr. Richard Maňásek
