- 16.10.2026
Štábní praporčík Michal Baka, vrchní praporčík velitelství pozemních sil, je pro řadu vojáků spojený především se střeleckou přípravou. Na přeboru velitele Pozemních sil v boxu ale přijme novou výzvu a nastoupí k exhibičnímu zápasu. S boxem začal jako s doplňkem fyzické přípravy. Příprava na zápas mu však ukázala, jak náročný tento sport je a co může člověku nabídnout vedle kondice. V rozhovoru mluví o překonávání vlastních hranic, respektu k soupeři i o tom, proč chce jít ostatním příkladem.
Co vás vedlo k rozhodnutí osobně nastoupit do exhibičního zápasu na armádním přeboru v boxu?
Byla to nabídka, která přišla při jednání s hlavními organizátory přeboru. Mé jméno si lidé spojují především se střeleckou přípravou. To ale podle mě úplně nevystihuje můj přístup ani to, jak osobně vnímám vojáka a bojovníka. Posouvání vlastních hranic a překonávání sebe sama je podle mě to, co dělá bojovníka bojovníkem. Život ani boj nejsou jen o tom rány rozdávat a pořád vítězit. Důležité je také rány přijmout, přizpůsobit se a příště být silnější, rychlejší a lepší.
Přijetím této výzvy chci ukázat, že to, o čem mluvím, dokážu také sám dělat. Chci vystoupit z komfortní zóny, být příkladem a dodat odvahu každému, kdo se rozhodne vydat podobnou cestou. Oslovit každého příslušníka Pozemních sil osobně není jednoduché, ale sdílení příběhu a zkušenosti je podle mě přesně to, co teď potřebujeme. Chci zkrátka ukázat lidem skutek místo slov.
Jak dlouho se boxu věnujete a co vás k tomuto sportu přivedlo?
S boxem jsem začal v roce 2024, když jsem působil jako vrchní praporčík 4. brigády rychlého nasazení. Spolu s Vláďou Šůsem a Mírou Trunečkem jsme tento sport začali postupně objevovat jako vhodný doplněk fyzické přípravy. Zpočátku šlo o rekreační tréninky a rozvoj kondice.
Po přijetí výzvy k exhibičnímu zápasu se o mě začal starat tým Petra Stacha, Kuby Paličky a Kuby Hučka. Především Kuba Hučko do mé přípravy vložil obrovské množství času a úsilí a ukázal mi box v celé jeho šíři. Začal jsem s ním trénovat třikrát týdně a k tomu jsem přidával dva samostatné tréninky týdně, abych byl co nejlépe připravený. Chtěl jsem, aby šlo opravdu o box, a ne o nějakou parodii. Respekt a úcta jsou totiž hodnoty, které tento sport propojují s mentalitou vojáka. Neskutečně si vážím kluků, kteří mě na této cestě nastartovali. I když budu v ringu sám za sebe, vnímám, že budu reprezentovat také jejich práci a hodnoty. Rozhodně je nehodlám zklamat.
Jak se na exhibiční zápas připravujete a s jakým očekáváním do něj vstupujete?
Příprava zahrnuje nejméně tři tréninky týdně pod vedením Kuby nebo ostatních kluků a přidávám si také další tréninky. Rychle jsem zjistil, jak náročný box je a že bez kvalitní přípravy to rozhodně nepůjde. Někdy není jednoduché všechno časově skloubit, ale kluci mi vycházejí neskutečně vstříc a vždy najdeme způsob, jak kvalitně trénovat. Dokonce za mnou přijeli i v létě během dovolené do Žatce a trénovali jsme společně také tam. Je to důkaz, že když člověk nehledá výmluvy, ale způsoby, cesta se vždy najde.
Od zápasu očekávám férovost a vzájemný respekt mezi mnou a soupeřem. Zároveň bych si přál, aby náš příběh oslovil kolegy a další příslušníky Pozemních sil. Třeba pro někoho bude impulzem něco změnit a vydat se vlastní cestou podle toho, co si sám vybere, ne podle toho, co mu někdo přidělí nebo co na něj zbude, případně podle toho, jak se to „vždycky dělalo“.
Chci také, aby se lidé zápasem bavili a abychom oslovili širší publikum. Rád bych ukázal, že bojovníkem nemusí být jen voják. Bojovníkem může být každý, kdo si správně nastaví hlavu a jde za svým cílem a snem. Bojovat neznamená vždy vítězit. Bojovat znamená nikdy to nevzdat.
V čem podle vás spočívá největší přínos boxu pro vojáky? Co jim může dát kromě fyzické kondice?
Box může vojákům nabídnout celou řadu věcí. Za největší přínos považuji vystoupení z komfortní zóny a překonávání sebe sama. V ringu platí pravidla a je v něm prostor pro respekt, zároveň ale neodpouští chyby. Bez dřiny a potu se člověk nedostane k bodům, natož k vítězství. Je to ideální prostředí pro rozvoj mentální síly a správného nastavení hlavy – pro vojáka i pro každého, kdo chce mít mysl bojovníka.
Žádná uniforma, výstroj ani výzbroj z člověka neudělají opravdového bojovníka, pokud nemá správně nastavenou hlavu. Box podle mě nabízí dobré prostředí, kde na své mentalitě začít pracovat. Mně osobně přinesl také mnoho zajímavých setkání, pomohl mi poznat vlastní slabiny a překonávat těžší období. Pomáhá mi udržet pozitivní myšlení i ve chvílích, kdy člověku není úplně do smíchu.
Box učí člověka zvládat tlak, překonávat vlastní limity a respektovat soupeře. Nakolik jsou tyto vlastnosti důležité také při vojenské službě?
Jsou nesmírně důležité. Po pěti zahraničních operacích a více než dvaceti letech služby si myslím, že to mohu posoudit. Voják si nevybírá, kdy a kam půjde. Většina lidí si vojáka spojuje s válkou, armáda je ale přítomná také při živelních pohromách a dalších krizových situacích, například při pandemii covidu-19. Všude se tyto vlastnosti projeví a náš výkon, služba i výsledek s nimi přímo souvisejí.
Bylo by ale chybou dívat se na ně jen v armádním měřítku. Každý z nás je může uplatnit v běžném životě. Proto si myslím, že box je ideální sport pro život a pro to, jak být lépe připravený na každodenní cestu.
Zvlášť bych chtěl zdůraznit respekt. Myslím si, že současnému světu vzájemný respekt trochu chybí, a to je velká škoda. Při každém tréninku respektuji své trenéry, kteří jsou v armádě hodnostně i funkčně níže než já, ale v okolí ringu jsou mnohem dál než já. Právě tady se ukazuje vzájemná úcta: v práci jsou kluci schopní respektovat mě a v ringu zase já respektuji je a jejich rady.
Zvláštní respekt si určitě zaslouží také můj soupeř Filip Snášel. Vážím si nejen toho, co už v ringu dokázal, ale také jeho charakteru, pokory a přístupu. Jsem rád, že mi dal důvěru a umožnil mi stát se jeho soupeřem. Jsem hrdý, že se střetnu právě s ním.
Jako štábní praporčík AČR jste pro řadu vojáků autoritou. Vnímáte svou účast v zápase také jako způsob, jak jít ostatním osobním příkladem?
Určitě ano. Často se setkávám s tím, že mě lidé vnímají jako někoho, kdo patří mezi „oni“ – mezi ty, kteří něco nařídili nebo to tak chtějí. Kvůli své funkci dnes někdy slýchám: „Oni to nařídili, oni to tak chtějí,“ nebo „on má rád střeleckou“. Ve střelecké přípravě přitom nechci nic víc než to, co sám umím a co velitelé stanovili jako základní schopnost vojáka. Chci ukázat, že nejsem jen jeden z „nich“ a že po lidech nechci nic, co bych sám nedokázal nebo nedělal.
Když jsem začínal svou vojenskou kariéru, táta mi řekl: „Dělej si, co chceš, ale vždy ustůj pohled sám na sebe před zrcadlem.“ Tím se řídím. Anglické „lead by example“ – vést osobním příkladem – přesně vystihuje, co chci ukazovat a co podle mě ve velitelském týmu Pozemních sil bylo, je a bude.
Jaký význam mají podle vás armádní sportovní přebory pro budování soudržnosti, vzájemného respektu a vojenského ducha?
Velký, a proto je podporuji, jak nejlépe mohu. Soudržnost se neobejde bez respektu a bez respektu a soudržnosti nemůže vzniknout správný duch, klima jednotky ani kultura organizace. Pro přílišnou individualitu není v armádě místo, protože zájem skupiny musí být vždy před zájmem jednotlivce.
Zdravé soupeření je zároveň ideálním prostředím pro posouvání vlastních hranic a zlepšování výkonu. Důležité je také občas vypnout a věnovat se něčemu jinému než každodenním povinnostem. Sportovní přebor nabízí příležitost na den zpomalit pracovní tempo a odpočinout si tělem i myslí. Letošní akce má navíc i dobročinný rozměr: její výtěžek bude předán Vojenskému fondu solidarity.
Co byste vzkázal vojákům, kteří zvažují, že se začnou věnovat boxu, a veřejnosti, která přijde na armádní přebor fandit?
Neváhejte a jděte do toho. Není lepší pocit než mít ruce nahoře a vnímat bolest i únavu, ale zároveň také radost a štěstí. Člověk pár ran dostal i rozdal, respektoval soupeře i sám sebe a odměnou mu je vítězství – vítězství „v boji“.
Všem, kteří přijdou fandit, děkuji za podporu sportu, boxu i armády. Děkuji, že si najdete čas přijít. Věřte mi, že nikdo, kdo bude před vašima očima bojovat v ringu, nepoleví a každý ukáže to nejlepší ze sebe. Nebojujeme jen sami za sebe, ale za nás, za náš zítřek a budoucnost. Jeden bez druhého nikdy nebudeme tak silní jako společně.
Michal Baka tak do ringu vstoupí nejen jako voják spojovaný se střeleckou přípravou, ale také jako člověk, který přijal osobní výzvu a chce ostatním ukázat, co pro něj znamená příprava, odhodlání a respekt. Jeho příběh připomíná, že bojovníkem se člověk nestává jen díky tomu, co umí, ale také díky tomu, jak dokáže čelit vlastním limitům a pokračovat dál.
Autor: mjr. Richard Maňásek
