- 24.5.2024
Ve dnech 13. až 24. května proběhlo jedno z největších letošních cvičení Pozemních sil AČR s názvem Joint Fires 2024. Cvičení bylo organizováno velitelstvím pozemních sil jako součást přípravy 7. brigádního úkolového uskupení. Vojenským újezdem Hradiště tak duněla střelba z děl, minometů a tanků, vedle mechanizované brigády a dělostřeleckého pluku byly zapojeny prakticky všechny jednotky napříč pozemními silami včetně jejich velitelství.
Nedílnou součástí cvičení byli také příslušníci vzdušných a kybernetických sil. Celkem bylo do prostor újezdu vyvedeno na 800 vojáků s více jak stovkou kusů vojenské techniky. Nechyběly samozřejmě samohybné houfnice, minomety, tanky T-72 CZM4 a T-72M1 nebo bezpilotní průzkumné prostředky, bez kterých se soudobé bojiště neobejde. Společným cílem všech cvičících bylo sladit poskytování různých druhů palebné podpory všem nasazeným bojovým jednotkám 7. brigádního úkolového uskupení.
Cvičení Joint Fires původně vzniklo jako cvičení dělostřeleckého pluku, které se poprvé konalo v roce 2016. V průběhu let se ale postupně rozšířilo a stalo se jedním z nejdůležitějších a největších cvičení pozemních sil. „Letošní Joint Fires je zaměřené na organizaci palebné podpory bojujícím štábem 7. brigádního úkolového uskupení. Šlo o to, abychom si rozuměli a jednotky v boji dostaly přidělené palby co nejrychleji a co nejvhodnějším způsobem. Postupy plánování a vyžadování například dělostřelecké podpory mají své zákonitosti. Vojáci z dělostřeleckého pluku svou práci samozřejmě dobře ovládají, ale čím lépe si štáby ony zákonitosti osvojí, tím účinnější budou. Pokud stojíte na předním okraji a potřebujete pomoct, to poslední, co chcete, je s někým se dohadovat, co vlastně potřebujete a kam,“ přiblížil hlavní cíle cvičení brigádní generál Róbert Dziak, zástupce velitele pozemních sil, který byl zároveň řídícím celého cvičení.
Nezanedbatelnou roli v procesu vyžadování a přidělení odpovídající palebné podpory představovaly průzkumné jednotky. Ty získávaly důležité informace o nepříteli, které předávali na místa velení, která jsou důležitá pro rozhodovací proces velitele při řízení boje a následné efektivní vedení střelby palebných systémů. Část příslušníků pluku průzkumu a elektronického boje ale po celou dobu cvičení simulovala nepřítele. Pokoušela se například rušit komunikaci jednotek nebo dokonce provést kybernetické útoky. K tomu jim sloužil například unikátní rušič STARKOM.
Skupina informačního boje kybernetických sil zase využila sonické dělo LRAD. To představuje nesmrtící zbraň, používanou například pro kontrolu rozvášněných davů nebo ovlivňování psychiky nepřítele přímo na bojišti. Dokáže totiž velmi reálně a hlasitě imitovat zvuky vojenské techniky a zmást tak nepřátelské vojáky. Kybernetické síly byly do cvičení zapojeny i dalším způsobem, kdy testovali odolnost míst velení a cvičících vojáků vůči hrozbám v kybernetickém prostoru. Cílem mimo jiné bylo, aby si vojáci uvědomili, jak málo stačí, aby prostřednictvím svých mobilních telefonů či použití sociálních sítí rozkryli například postavení vlastních jednotek na bojišti.
„Letošní cvičení se od předchozích ročníků lišilo také v tom, že jsme poprvé procvičovali palebnou podporu těžké brigády, tedy mechanizovaných jednotek operujících na pásových vozidlech. Přinášelo to s sebou odlišný styl manévru a s tím spojené logistické zabezpečení, než na jaké jsme byli v minulých letech zvyklí. Letos také veškerá komunikace jednotek probíhala pomocí moderního datového provozu a poprvé jsme do tohoto cvičení zakomponovali schopnosti ženistů v dálkovém pokládání minových polí. Měli jsme zde také zahraniční hosty, americké pozorovatele, kteří byli přičleněni na jednotlivá velitelská stanoviště,“ rozvádí novinky a změny oproti předchozím ročníků Joint Fires plukovník Vlastimil Urban, zástupce velitele 13. dělostřeleckého pluku a duchovní otec celého cvičení.
