- 9.11.2026
Velel prvnímu československému praporu v misi OSN, zažil válku na Balkáně a pomáhal budovat mezinárodní pověst české armády. Brigádní generál Karel Blahna patřil ke generaci vojáků, která na počátku 90. let otevírala novou kapitolu našich ozbrojených sil. Jeho příběh připomíná odvahu, odpovědnost a přátelství, které přetrvalo dlouho po návratu z mise.
První československý prapor pod vlajkou OSN
V dubnu 1992 odjel do Chorvatska československý prapor UNPROFOR. V jeho čele stál podplukovník Karel Blahna. Pro vojáky i jejich velitele začínala služba, pro kterou měli doma jen málo předchozích zkušeností. Místem nasazení se stal sektor Jih v oblasti Plitvických jezer.
Blahna později v rozhovoru pro Vojenský historický ústav vysvětloval, že se pro službu v jednotkách OSN přihlásil již na podzim 1989. Lákala ho spolupráce se zahraničními vojáky a možnost poznat jiný způsob služby. Rozhodnutí odjet podle svých vzpomínek nikdy nezpochybnil.
Od československých kasáren k modrým baretům
Karel Blahna se narodil 11. března 1952 v Praze. V patnácti letech nastoupil na vojenskou školu v Opavě. Po dalším vojenském studiu sloužil v Janovicích nad Úhlavou, kde byl náčelníkem štábu praporu a poté jeho velitelem.
V roce 1990 převzal prapor rychlého nasazení ve výcvikovém středisku mírových sil OSN v Českém Krumlově. Dosavadní velitelskou průpravu bylo třeba přizpůsobit novým úkolům a mezinárodní spolupráci.
Chorvatsko 1992: První skutečná zkouška
Veteráni ve vzpomínce zveřejněné Sdružením válečných veteránů ČR popisují začátky v dešti a blátě. Nejdříve bylo nutné vybudovat tábor, připravit zázemí a ochranná postavení. Každodenní služba začínala prací, bez níž by jednotka nemohla fungovat.
Blahna v rozhovoru z roku 2021 oceňoval iniciativu svých vojáků. Dostávali jiné úkoly, než na jaké byli zvyklí z domova, ale dokázali se s nimi vyrovnat. Společná služba se zahraničními jednotkami přinášela zkušenosti, které se později uplatnily i v dalších funkcích.
Velení v době, kdy mír nebyl samozřejmostí
Podle VHÚ Blahna rozhodl také o vyslání svých mužů na pomoc ohroženým francouzským vojákům. Odpovědnost velitele tak dostávala velmi konkrétní podobu: jeho rozhodnutí se dotýkala bezpečí podřízených i spojenců.
V roce 1995 se do Chorvatska vrátil v operaci UNCRO. Byl zástupcem velitele sektoru Jih, kanadského generála Alaina Foranda. Po chorvatské operaci Bouře převzal velení sektoru. Jeho služba se tak posunula od vedení národního praporu k odpovědnosti za mnohonárodní síly.
Velitel, na kterého jeho vojáci nezapomněli
Vzpomínka jeho kolegů zachycuje velitele, kterého vojáci rádi potkávali, zároveň však respektovali jeho nároky a kázeň. Osobní blízkost podle nich neoslabovala vědomí odpovědnosti ani hranice vojenské služby.
Společný příběh pokračoval i po návratu. Blahna se po desetiletí účastnil setkání Modrých baretů v Českém Krumlově a na Olšině. Bývalí podřízení se znovu scházeli se svým velitelem, aby navázali na vztahy vytvořené během nasazení. Sám v rozhovoru zdůrazňoval, že vzájemná spolehlivost v obtížných situacích prohlubuje přátelství na dlouhá léta.
Odkaz pro další generace
V roce 2001 byl povýšen na brigádního generála a stal se zástupcem velitele pozemních sil. V únoru 2003 odešel do zálohy. V roce 2012 obdržel Kříž obrany státu. Ministerstvo obrany připomíná, že ocenění souviselo s jeho podílem na dobrém mezinárodním ohlasu jednotek v operacích UNPROFOR a UNCRO.
Jeho vzpomínky připomínají, jak důležité bylo učit se za pochodu, komunikovat a obstát pod tlakem. Pro další generace zůstává součástí odkazu prvních balkánských misí také vědomí, že profesionální službu provází osobní odpovědnost za druhé.
Poslední návrat do Chorvatska
Brigádní generál ve výslužbě Karel Blahna zemřel 13. září 2026 v Chorvatsku ve věku 74 let. Podle Ministerstva obrany tam přijel s kolegy navštívit místa a bývalé základny spojené s jejich někdejší službou v misích OSN.
Do krajiny své vojenské minulosti se tentokrát vracel jako veterán mezi přáteli. Jeho příběh připomíná počátky československého praporu UNPROFOR i vztahy, které přetrvaly přes tři desetiletí.
Čest jeho památce.
Zdroje: VHÚ Praha – životopisná vzpomínka; rozhovor s Karlem Blahnou (2021); Ministerstvo obrany; Sdružení válečných veteránů ČR.
