Když střela dopadne a nevybuchne. Čeští pyrotechnici EOD jsou připraveni řešit hrozbu na zemi

Ruská střela s plochou dráhou letu Ch-101, která 30. července 2026 dopadla do pole ve východním Polsku, explodovala a zanechala po sobě několikametrový kráter. Nikdo nebyl zraněn a poškozeny nebyly ani obytné budovy. Kdyby však podobná střela dopadla na území České republiky a její bojová část nevybuchla, nebezpečí by zdaleka neskončilo. Vedle policejních pyrotechniků a Pyrotechnické služby Vojenské policie má Česká republika také armádní specialisty EOD - odborníky vycvičené k lokalizaci, rozpoznání, zneškodnění a odstranění výbušné hrozby.

Střela dopadla více než sto kilometrů od hranice

Během rozsáhlého ruského vzdušného útoku proti Ukrajině pronikla v časných ranních hodinách 30. července 2026 do polského vzdušného prostoru střela s plochou dráhou letu. Dopadla do pole poblíž obce Tarnawa-Kolonia v Lublinském vojvodství, více než sto kilometrů od ukrajinské hranice a přibližně dva kilometry od nejbližší obytné zástavby.

Výbuch vytvořil kráter široký přibližně deset metrů. Přestože šlo o munici určenou k ničení důležitých pozemních cílů, incident se obešel bez obětí, zranění a škod na obytných objektech. Polské vyšetřování následně potvrdilo, že šlo o ruskou střelu Ch-101, která byla vyrobena ve druhém čtvrtletí roku 2026. Tento typ letecky odpalované střely má dosah přesahující 2 500 kilometrů. Polské orgány zároveň uvedly, že nic nenasvědčuje tomu, že by zamýšleným cílem bylo území Polska.

Tentokrát střela po dopadu explodovala. Stejně dobře ale mohla zůstat částečně nebo úplně nevybuchlá. Právě v takové chvíli by začala práce pyrotechniků.

Nevybuchlá střela není méně nebezpečná

Skutečnost, že munice po dopadu neexploduje, neznamená, že je bezpečná. Naopak. Náraz může poškodit její konstrukci, iniciační systém nebo zapalovač a vytvořit stav, který nelze spolehlivě předvídat. K výbuchu může dojít při pohybu munice, otřesech, změně její polohy, či pouhému přiblížení se k ní nebo v důsledku dalších procesů uvnitř poškozené střely.

Kromě bojové části se na místě mohou nacházet zbytky pohonných látek, tlakové nádoby, elektrické zdroje, ostré fragmenty a další nebezpečné součásti. Pyrotechnik proto nemůže vycházet pouze z toho, že předmět dosud nevybuchl. Musí předpokládat nejnebezpečnější realistickou variantu a postupovat tak, aby riziko pro zasahující i okolní obyvatele co nejvíce snížil.

Pro veřejnost platí v takové situaci jednoduché pravidlo: k podezřelému předmětu se nepřibližovat, nedotýkat se jej, nesnažit se jej fotografovat a neprodleně informovat Policii České republiky prostřednictvím linek 158 nebo 112. Prostor je nutné opustit stejnou cestou, kterou člověk přišel a upozornit ostatní, aby se k nálezu nepřibližovali.

Kdo by podobný incident řešil v České republice

Pokud by nevybuchlá střela dopadla do běžného civilního prostoru, prvotní opatření by zahájila Policie České republiky. Policejní hlídky by místo uzavřely, zabránily vstupu nepovolaných osob a přivolaly Pyrotechnickou službu Policie České republiky.

Ta je celorepublikovým útvarem odpovědným za policejní pyrotechnické činnosti. Její specialisté provádějí vyhledávání, prověřování, zneškodňování, manipulaci a přepravu munice, výbušnin, podezřelých předmětů a nástražných výbušných systémů. Policejní pyrotechnici mají zkušenosti nejen s municí pocházející z minulých válek, ale také s moderními výbušnými systémy a s kriminalistickým zajištěním stop po výbuchu.

Podle místa dopadu a povahy incidentu by se zapojily také další složky integrovaného záchranného systému. Zajišťovaly by například uzávěry, evakuaci obyvatel, požární ochranu, zdravotnické zabezpečení, měření případné kontaminace nebo technickou podporu zásahu.

Pokud by událost souvisela s vojenským objektem, vojenským materiálem nebo ochranou ozbrojených sil, svou roli by měla také Pyrotechnická služba Vojenské policie. Vojenská policie plní úkoly policejní ochrany ozbrojených sil, vojenských objektů, vojenského materiálu a dalšího majetku Ministerstva obrany a disponuje vlastní specializovanou pyrotechnickou službou.

A právě zde přichází na řadu také otázka: zvládla by s podobnou municí pracovat Armáda České republiky?

EOD je armádní schopnost pro řešení výbušných hrozeb

Odpověď zní ano. Armáda České republiky má specialisty EOD, tedy Explosive Ordnance Disposal. Do češtiny lze tento pojem přeložit jako zneškodňování a odstraňování výbušné munice.

V Pozemních silách je EOD součástí ženijního vojska. Těžiště této schopnosti leží u 15. ženijního pluku „Generála Karla Husárka“ a jeho praporů. Například 153. ženijní prapor v Olomouci je předurčen k plnění úkolů EOD a IEDD, tedy také ke zneškodňování improvizovaných výbušných zařízení, speciální pyrotechnické podpoře, prohledávacím operacím a uvolňování komunikací ohrožených výbušnými prostředky.

Pyrotechnik EOD ale není pouze jiným názvem pro policejního pyrotechnika. Jde o vojenskou schopnost určenou především k ochraně jednotek, zachování jejich pohyblivosti a řešení výbušných hrozeb během výcviku, operací nebo bojové činnosti. Specialisté EOD se musí umět pohybovat v prostředí, kde mohou vedle samotné munice působit další hrozby: nepřátelská činnost, minová pole, nástražné výbušné systémy, kontaminace nebo omezený přístup k místu incidentu.

V případě mimořádné události velkého rozsahu by mohla být jejich schopnost využita také na podporu civilních složek. Armáda patří mezi ostatní složky integrovaného záchranného systému a zákon umožňuje její nasazení při záchranných pracích nebo při jiných závažných situacích ohrožujících životy, zdraví, majetek či životní prostředí, pokud dostupné civilní síly a prostředky nestačí. Nešlo by tedy o automatické nahrazení policejních pyrotechniků, ale o odbornou součinnost a posílení schopností státu podle konkrétní situace.

Nejdříve informace, potom technika a až nakonec člověk

Zásah u nevybuchlé řízené střely by nezačal pyrotechnikem, který k ní okamžitě přijde v ochranném obleku. Prvním úkolem by bylo získat co nejvíce informací.

Specialisté by potřebovali znát místo a čas dopadu, předpokládaný směr letu, způsob nálezu, případné projevy po dopadu a stav okolí. Využít by bylo možné radarové záznamy, fotografie z bezpečné vzdálenosti, výpovědi svědků, záběry bezpilotních prostředků a informace od výrobců nebo zahraničních partnerů.

Následoval by průzkum místa. Pokud by to podmínky umožňovaly, první pohled na munici by nezískal člověk, ale dálkově ovládaný robot, kamera nebo jiný bezosádkový prostředek. Pyrotechnici mohou používat mobilní rentgenové systémy, detektory, prostředky pro odběr vzorků a zařízení umožňující manipulovat s předmětem na dálku. Smyslem techniky není nahradit odborníka, ale umožnit mu získat informace bez zbytečného vystavení riziku.

Na základě zjištěného typu střely, stavu její bojové části, zapalovače a okolního prostředí by pyrotechnici zvolili další postup. Mohli by například:

1. provést úkony vedoucí k bezpečnému přerušení iniciačního řetězce,

2. oddělit nebo zabezpečit nebezpečné součásti,

3. připravit munici k bezpečné přepravě,

4. zničit ji řízeným výbuchem přímo na místě,

5. odebrat části důležité pro následné technické a kriminalistické zkoumání.

Konkrétní postup ani rozsah bezpečnostní zóny nelze určit předem. Rozhodoval by typ munice, její poloha, míra poškození, charakter zástavby, terén, počasí a možnost bezpečně evakuovat okolí.

Pokud by existovalo podezření na přítomnost nebezpečných chemických, biologických nebo radioaktivních látek, nastoupila by také spolupráce s odborníky radiační, chemické a biologické ochrany. Pyrotechnici EOD a chemické týmy společně cvičí průzkum, identifikaci, zneškodnění, odběr vzorků, dekontaminaci a bezpečnou přípravu nebezpečného předmětu k přepravě.

Zahraniční operace přinesly zkušenosti, které nelze získat jen v učebně

Čeští specialisté EOD mají dlouholeté zkušenosti ze zahraničních operací, kde se setkávali s nevybuchlou municí, improvizovanými výbušnými zařízeními i kombinovanými nástrahami. Jejich úkolem nebylo pouze samotné zneškodnění výbušniny. Podíleli se také na ochraně základen, kontrole tras, podpoře patrol a vyhodnocování nových postupů protivníka.

Zkušenosti z reálného nasazení dnes doplňuje výcvik v České republice i v zahraničí. Mezinárodní cvičení umožňují českým pyrotechnikům porovnávat postupy se specialisty spojeneckých armád, ověřovat nové technologie a připravovat se na scénáře, se kterými se při běžném výcviku nesetkávají.

Stát se pyrotechnikem EOD proto neznamená pouze absolvovat jeden odborný kurz. Rozhodují roky dalšího výcviku, praxe, studia různých typů munice a schopnost pracovat pod tlakem. Pyrotechnik musí být technicky i fyzicky zdatný, psychicky odolný a schopný přijmout rozhodnutí, které chrání nejen jeho samotného, ale také celý zasahující tým a obyvatele v okolí.

Robot může munici prohlédnout. Rentgen může ukázat její vnitřní uspořádání. Detektor může upozornit na přítomnost nebezpečné látky. Konečné vyhodnocení a odpovědnost však stále zůstávají na člověku.

Ochranu nebe zajišťuje protivzdušná obrana. EOD řeší hrozbu na zemi

Incident v Polsku připomněl, že ani moderně střežená hranice nedokáže zcela vyloučit průnik jednotlivé střely, bezpilotního prostředku nebo jejich trosek. Protivzdušná obrana musí hrozbu včas zjistit, sledovat a podle situace zničit. Pokud však střela pronikne obranou a dopadne na zem, začíná jiný druh operace.

Místo musí být uzavřeno. Obyvatelé musí být chráněni. Munice musí být identifikována, zneškodněna a odstraněna. Současně je nutné uchovat informace a části střely pro vyšetřování, které může pomoci určit její původ, dráhu letu i důvod selhání.

Česká republika má pro takovou situaci několik vrstev odborných schopností - Pyrotechnickou službu Policie České republiky, Pyrotechnickou službu Vojenské policie, specialisty integrovaného záchranného systému a armádní týmy EOD.

Ochranu nebe necháváme protivzdušné obraně. Pokud ale výbušná hrozba dopadne na zem a nevybuchne, pyrotechnici EOD jsou připraveni pomoci vrátit situaci pod kontrolu.

Autor: mjr. Richard Maňásek