- 31.7.2026
Dobrovolné vojenské cvičení není jen o střelbě, taktice nebo zvládnutí fyzické zátěže. Pro mladé účastníky představuje především první setkání s vojenským režimem, ve kterém záleží na přesnosti, disciplíně, vzájemné spolupráci a odpovědnosti za celé družstvo. Během několika týdnů si musí zvyknout na pevně stanovený program, náročný výcvik i situace, které většina z nich dosud znala pouze z vyprávění nebo obrazovky.
Na to, aby jednotlivé části výcviku DVC u 532. praporu elektronického boje vytvořily jeden funkční celek, dohlíží hlavní instruktor nadrotmistr Miroslav Perháč. Přímo odpovídá také za střeleckou přípravu a ochranu proti zbraním hromadného ničení. Z bezprostřední blízkosti tak sleduje nejen to, jak se účastníci učí zacházet se zbraní, orientovat v terénu nebo plnit taktické úkoly, ale také jak se mění jejich přístup, disciplína a schopnost spolehnout se jeden na druhého.
V rozhovoru vysvětluje, z čeho mají studenti při nástupu největší obavy, proč pro některé představuje první týden „studenou sprchu“ a které okamžiky je během výcviku dokážou nejvíce posunout. Současně připomíná, že dobrovolné vojenské cvičení není zrychlenou cestou k dokonale připravenému vojákovi. Je především příležitostí získat základní vojenské dovednosti, poznat vlastní možnosti a vyzkoušet si, zda je vojenské prostředí správnou cestou pro další život.
Jaká je vaše role při dobrovolném vojenském cvičení a za které části výcviku odpovídáte?
Působím jako hlavní instruktor. Mým úkolem je koordinovat celý systém výcviku tak, aby na sebe jednotlivá zaměstnání navazovala, všechno společně fungovalo a aby se stihlo vše podle plánu. Současně odpovídám za střeleckou přípravu a přípravu v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení.
S jakými očekáváními a obavami studenti nejčastěji nastupují?
Často si nevěří po fyzické stránce a mají obavy, zda zvládnou odbornou přípravu. Bojí se například, že se nedokážou orientovat podle mapy nebo že jim nepůjde chemická příprava.
Největší obavy logicky vycházejí z toho, co ještě nikdy nezažili. Pro většinu z nich jsou úplně nové střelby nebo házení ručního granátu. Právě z granátů měli někteří na začátku skutečný respekt.
Jak hodnotíte jejich motivaci, přístup k disciplíně a celkové nasazení?
Motivaci většinou mají velmi dobrou. S disciplínou je to zpočátku složitější, protože si musí zvyknout na vojenský režim. Přesně stanovené vstávání, rozcvičky, zaměstnání, nástupy i časy přesunů.
Největší problém byla zpočátku dochvilnost. Když je nástup ve dvě hodiny, znamená to stát na místě přesně ve dvě, nikoliv se teprve ve dvě začít scházet. První týden byl proto pro některé trochu studenou sprchou. Už během druhého týdne bylo vidět výrazné zlepšení. Postupně si uvědomí, že stanovený režim má svůj důvod.
Které části výcviku jsou fyzicky a psychicky nejnáročnější?
Po fyzické stránce byla podle mě nejnáročnější taktická příprava. Studenti strávili celý den v ochranných vestách, se zbraněmi a další výstrojí. Procvičovali přískoky, pohybovali se v terénu a opakovaně plnili taktické úkoly. Na konci dne už na nich byla únava opravdu znát.
Psychicky měli někteří největší obavy z házení granátů. Jakmile ale první hod bezpečně zvládli, napětí z nich spadlo a jejich reakce byla často přesně opačná. Chtěli si to okamžitě zopakovat. Podobné to bylo se střelbami. Jakmile získali jistotu, chtěli střílet více.
Co všechno se studenti během dobrovolného vojenského cvičení naučí?
Seznámí se se základními vojenskými dovednostmi. Učí se bezpečně zacházet se zbraní, střílet, pohybovat se na bojišti, orientovat se v terénu, poskytovat první pomoc a používat prostředky individuální ochrany. Součástí je také tělesná příprava, vojenský režim a především práce v týmu.
Je ale důležité říct, že za jeden měsíc se z nikoho nestane hotový voják. Účastníci získají základ a poznají, co vojenská služba obnáší. Je to možnost si armádu vyzkoušet, nikoliv zrychlená výroba plně připravených vojáků.
Jak se během výcviku mění jejich schopnost spolupracovat a spoléhat se jeden na druhého?
Na začátku jim chvíli trvá, než se jako skupina poznají a začnou fungovat společně. Postupně se jejich spolupráce prohlubuje a stále více si uvědomují, že výsledek nezávisí jen na jednotlivci.
Samozřejmě se objevují také lidé, kteří se snaží fungovat sami nebo opakují stejné chyby. To může v kolektivu vytvářet napětí, protože chyba jednoho často ovlivní celé družstvo. Právě proto se je po celou dobu snažíme vést k tomu, aby si pomáhali, komunikovali a chápali společnou odpovědnost.
Překvapili vás někteří účastníci svým výkonem nebo osobním posunem?
Velmi příjemně nás překvapil přístup celé skupiny ke střelecké přípravě, na kterou klademe velký důraz. Na začátku samozřejmě nebyla manipulace se zbraněmi vždy úplně jistá. Během druhého a třetího týdne se ale studenti výrazně zlepšili a u některých už byla jejich práce se zbraní na překvapivě vysoké úrovni.
Výborné výkony předváděly také některé studentky. Ve střelecké a taktické přípravě dokázaly předčit část chlapců ve svém družstvu. Bylo vidět, že mají zájem, soustředí se a chtějí se zlepšovat.
Které zkušenosti mohou studenti využít také v běžném životě?
V první řadě dochvilnost, řád a disciplínu. Naučí se, že stanovený čas nebo úkol je potřeba respektovat a že jejich přístup ovlivňuje také ostatní.
Prakticky mohou využít orientaci podle mapy a pohyb v terénu. Přínosná je také fyzická příprava a zkušenost, že únava nebo bolavé svaly neznamenají konec světa. Člověk se naučí pracovat se svými silami, regenerovat a pokračovat i ve chvíli, kdy už to není úplně pohodlné. Zkrátka fungovat v určitém diskomfortu.
Může cvičení pomoci při rozhodování o vstupu do aktivní zálohy nebo o kariéře vojáka z povolání?
Určitě ano. Dobrovolné vojenské cvičení může být dobrou vstupní branou a příležitostí poznat vojenské prostředí. Výcvik je nastavený tak, aby účastníci dostali kvalitní základy, jednotlivé činnosti si bezpečně vyzkoušeli a současně je výcvik motivoval.
Dá se říct, že jde o armádu na zkoušku. Studenti poznají vojenský režim, tělesnou přípravu i základní odbornosti, kterými musí projít každý voják. Zároveň si musí uvědomit, že skutečná služba, například u bojového útvaru, může být po fyzické i psychické stránce podstatně náročnější. V neposlední řadě, případnou službu vojáka z povolání mohou absolventi nastoupit u kteréhokoli útvaru pozemních sil podle svého výběru, ne jen tam kde absolvovali výcvik.
Co byste vzkázal studentům, kteří zvažují účast v příštím roce?
Doporučil bych jim zapracovat na fyzické kondici, ale ještě důležitější je správná motivace. Neměli by se hlásit pouze kvůli finanční odměně. Vojenské prostředí by je mělo alespoň trochu zajímat a musí být připraveni na to, že budou celý měsíc součástí kolektivu.
Armáda je založena na týmové práci. Když někdo nemá zájem, odmítá spolupracovat nebo ostatním výcvik úmyslně komplikuje, ovlivňuje tím celou skupinu. Kdo ale přijede s chutí něco se naučit, pracovat na sobě a pomáhat ostatním, může si z dobrovolného vojenského cvičení odnést opravdu hodně.
Dobrovolné vojenské cvičení není pouze zkušeností na několik týdnů. Účastníkům může pomoci poznat vlastní možnosti, naučit je fungovat v kolektivu a ukázat jim, zda je vojenské prostředí cestou, kterou by se chtěli vydat také v budoucnu.
Další informace o průběhu výcviku, podmínkách účasti a přípravě na nástup najdete v rubrice DVC 2026.
Autor: kpt. Jan Králíček
