- 10.1.2026
Před čtyřiceti lety, 10. ledna 1986 zemřel v Brně československý důstojník, absolvent Vojenské akademie v Hranicích, vlastenec, odbojář a velitel paraskupiny Wolfram, Josef Otisk.
Narodil se v rodině rolníka Šimona Otiska a jeho manželky Marie, rozené Šumberové jako jedenácté dítě z celkového počtu čtrnácti dětí. V letech 1916 až 1921 navštěvoval obecnou školu v Líšni po jejímž dokončení v roce 1921 nastoupil na státní reálku v Brně, kterou musel v roce 1927 pro majetkové poměry po úmrtí svého otce přerušit a ve studiu pak pokračoval až v roce 1931 a studia úplně dokončil v roce 1933.
V březnu 1932 byl na Doplňovacím okresním velitelství v Brně odveden a 17. července 1933 prezentován k vykonání základní vojenské služby u pěšího pluku 43 v Brně. Po základním výcviku byl přemístěn do Školy pro důstojníky v záloze. Dnem 28. února 1934 je z Brna přemístěn na Slovensko k pěšímu pluku 37 a již 15. srpna téhož roku je odeslán do Vojenské akademie v Hranicích, kde je 1. srpna 1936 jmenován poručíkem pěchoty a následně odeslán zpět do Brna k pěšímu pluku 43. V období ohrožení státu a všeobecné mobilizace v září a říjnu 1938 velel kanónové četě v rozvinutém mobilizačním postavění pěšího pluku 43. Okupace Československa v březnu 1939 jej následně zastihla v Brně.
Po likvidaci československé armády byl dnem 1. srpna 1939 převeden do resortu Ministerstva školství a národní osvěty v Praze. Ale již 6. prosince opouští okupovanou republiku a přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii odchází do Francie, kde je v Agde 14. ledna 1940 prezentován, vtělen k pěšímu pluku 1 a ustanoven velitelem roty. Jako velitel 12./II. kulometné roty se účastní ústupových bojů od řeky Marny a po porážce Francie přijíždí 13. července 1940 na lodi Rod el Farag do Velké Británie.
V červenci 1941 absolvoval anglický kurz pro velitele rot, v lednu 1942 kurz „Assanlt and Battle“, v září „Boj v ulicích“. V lednu 1943 prošel základním sabotérským kurzem ve Skotsku, v únoru pak parakurz v Ringway se čtyřmi seskoky. V září 1943 je přemístěn k tankovému praporu. V lednu 1944 absolvoval kurz R.A.C. Tactical a v květnu přemístěn k Ministerstvu národní obrany. Opět prošel sabotérským kurzem, dalším parakurzem v Ringway, konspiračním kurzem STS-33 a dnem 3. července 1944 je letecky přesunut do Itálie.
Dne 13. července 1944 odlétá se základy v Itálii jako velitel šestičlenného bojového výsadku pod názvem Wolfram do okupované vlasti, kde je vysazen v prostoru Nytrová – Kotly v Beskydech. Seskok se zcela nepodařil a skupina se již nikdy nesešla úplná, přesto však zahájila činnosti s partyzánskými skupinami působící v prostoru Smrk a odbojovou organizací Rada tří. Po přezimování v Líšni u Brna došlo k obnovení činnosti skupiny Wolfram na jaře 1945. Provedla několik úspěšných přepadů včetně části štábu německé 8.tankové divize. Koncem dubna 1945 se pak spojila u Jiříkovic s postupující Rudou armádou.
Po ukončení války a rozpuštění skupiny Wolfram byl 6. června 1945 přidělen k Ministerstvu národní obrany, kde zastával funkci přednosty skupiny pro para-úderný výcvik. Na podzim 1945 je vtělen k 13. tankové brigádě.
Na jaře 1947 je připravován návrh na povýšení majora Otiska do hodnosti podplukovníka, které však není realizováno a již v září 1947 je proti němu zahájeno trestní stíhání, které má politický kontext požadující jeho potrestání ve formě odnětí vojenské hodnosti. Trestní stíhání proti majoru Otiskovi bylo zastaveno na základě podání žádosti o milost prezidentu Benešovi, které bylo odesláno v listopadu 1947 a dnem 1. března 1948 doporučeno ke schválení. V důsledku abdikace prezidenta Edvarda Beneše je amnestie schválena 19. června nově zvoleným prezidentem Klementem Gottwaldem. Přesto však je dán od 1. května 1948 na dovolenou s čekaným. Nový režim po únoru 1948 zcela ignoroval pravoplatné rozhodnutí prezidenta republiky a v rozporu se všemi zákony v létě 1948 je opět zahájeno zrušené kárné řízení proti majoru Otiskovi, které ve svém rozhodnutí 13. září 1949 mu odejmulo hodnost a byl přeložen do stavu mužstva jako vojín.
V roce 1950, po získání praxe u civilního geometra Ing. Stanislava Jaroše, pracoval jako geodet. Ovšem ani v civilním životě se Josef Otisk nevzdal boje o návrat své cti a vojenské hodnosti, ale jeho pokusy v první polovině padesátých let byly zamítnuty mimo jiné i díky posudkům organizací KSČ v Brně-Líšni. Návrat hodnosti majora se dočká až v roce 1965. V roce 1968 se pokouší o úplnou rehabilitaci a reaktivaci, ale srpnové události v roce 1968 a nástup normalizace proces zcela zastaví. Dne 30. března 1970 v dopise adresované Ministerstvu národní obrany major Josef Otisk, vědom si beznadějné politické situace, rezignuje na všechny snahy o nápravu spáchaných křivd. Umírá zcela zapomenut 10. ledna 1986 v Brně, kde je taktéž pochován.
Dnem 16. října 1990 byl major Josef Otisk povýšen do hodnosti podplukovníka in memoriam.
Text a foto: kpt. Ing. Martin Vaňourek (7. mb)
