Pozemní drony mohou převzít nebezpečné úkoly. Své schopnosti ukázaly v Lipníku

pásový prostředek U101, označovaný jako „Tančík Promika“ nebo „PROMYKA“
  • 16.11.2026
  • Richard Maňásek
  • Zbyněk Reitspies

Dopravit munici k jednotce, převézt raněného nebo prozkoumat nebezpečný prostor. Také tyto úkoly mohou plnit bezosádkové pozemní prostředky, které vojákům pomáhají omezit pobyt v ohrožených místech a ulehčit přepravu vybavení. Jejich možnosti prověřila část mezinárodního experimentálního cvičení Drone Shield 2026, která se uskutečnila od 22. do 24. září na testovacím polygonu v Lipníku nad Bečvou. 

Pásový stroj projíždí vodní překážkou, další překonává rozbahněný terén. Operátor sleduje jeho pohyb a řídí jej pomocí přenosného ovladače. Přiložené fotografie z Lipníku zachycují různé podoby techniky, pro kterou se vžilo označení pozemní drony. Odborně jde o bezosádkové pozemní prostředky neboli UGV, z anglického Unmanned Ground Vehicle.

Do Lipníku nad Bečvou přivezly firmy a odborné organizace více než třicet bezosádkových systémů a dalších robotických platforem. Vedle kolových a pásových vozidel byly zastoupeny také kráčející prostředky. Vojáci, vývojáři a výrobci zde společně sledovali, jak si jednotlivé konstrukce poradí s terénem a jaké možnosti nabízejí pro vojenské využití. 

Méně nákladu na zádech, méně lidí v nebezpečí

Pro pozemní jednotky mohou být robotická vozidla užitečná především při zásobování. Munice, voda, baterie a další vybavení představují zátěž, kterou musí vojáci při přesunu nést nebo dopravovat dostupnou technikou. Část této práce může převzít bezosádkový prostředek. Podle své konstrukce a nosnosti může doprovázet jednotku s nákladem nebo přepravovat materiál mezi určenými místy. 

Odpovídajícím způsobem vybavená platforma může pomoci také s odsunem raněného. Praktické využití těchto schopností již ověřují i česká výzkumná pracoviště. Při letošním cvičení ARTEX v Portugalsku se prostředky TAROS a PROMYKA zapojily do zásobování předsunutých jednotek a simulované distribuce humanitární pomoci. TAROS při cvičení zajistil také odvoz raněného. 

Další uplatnění nabízí průzkum. Vozidlo s kamerami a dalšími senzory může získávat informace z prostoru, kde by přítomnost člověka znamenala značné riziko. Specializované robotické prostředky mohou sloužit rovněž při vyhledávání výbušných zařízení nebo při činnosti v kontaminovaném prostředí. Vojáci tak mohou některé úkoly provádět s větším odstupem od zdroje nebezpečí. 

Na vývoji se podílejí také české podniky a vysoké školy. Šestikolovou platformu TAROS vyvinul státní podnik VOP CZ. Na rozvoji jejích autonomních schopností spolupracují odborníci z Fakulty elektrotechnické ČVUT a Univerzity obrany. Menší pásový prostředek PROMYKA vznikl spoluprací Katedry vojenské robotiky Univerzity obrany a Vojenského technického ústavu ve Slavičíně. Slouží jako víceúčelový demonstrátor pro ověřování přepravy nákladu i autonomního pohybu. 

Polygon umožňuje porovnat skutečné schopnosti

Zázemí pro zkoušky poskytuje Národní testovací polygon NATEP UGV na cvičišti Bečva v Lipníku nad Bečvou. Otevřen byl 3. června 2026 a nabízí třináct typů překážek. Na jeho vybudování se podíleli specialisté Centra nasaditelných systémů Agentury komunikačních a informačních systémů, ženijní jednotky a odborníci na robotiku. Pracoviště umožňuje zkoušet různé prostředky za srovnatelných podmínek a výsledky opakovaně ověřovat. 

Vlastní testovací prostor pro pozemní robotiku má své opodstatnění. Menší bezosádková vozidla mají jiné rozměry, hmotnost a jízdní vlastnosti než těžká vojenská technika. Překážky určené pro nákladní nebo obrněná vozidla proto nemusejí odpovídat podmínkám jejich použití. Rozdílná je také práce operátora, který nesedí přímo ve vozidle a při dálkovém řízení musí jeho pohyb posuzovat zprostředkovaně. 

Během Drone Shield následovaly po úvodních prezentacích dva dny praktického testování. Prostředky absolvovaly jízdy na překážkách a úlohy zaměřené na následování člověka, označované jako „Follow Me“, nebo autonomní pohyb s překážkami i bez nich. Dešťové přeháňky navíc ztížily terén a prověřily fungování strojů za nepříznivého počasí. 

Vedle průchodivosti terénem se při hodnocení sleduje také ovládání, přenos dat a možnost bezpečně přecházet mezi manuálním a automatizovaným řízením. Zkoušky mají ukázat, za jakých podmínek prostředek úkol zvládne, zda dokáže výkon zopakovat a kde leží jeho omezení. 

Samotné označení „bezosádkový“ přitom neznamená, že stroj pracuje zcela samostatně. Řadu prostředků ovládá člověk na dálku, další využívají autonomní funkce například při jízdě po zadané trase nebo vyhýbání se překážkám. Jejich spolehlivost ovlivňuje členitost prostředí, dostupnost navigace a spojení i zásoba energie. Autonomní funkce mohou operátorovi ulehčit práci, jejich možnosti však musí potvrdit praktické zkoušky. 

Pro další rozvoj schopností pozemních sil jsou právě tyto zkušenosti podstatné. Pomáhají určit, které úkoly má smysl robotickým prostředkům svěřit a jaké požadavky musí budoucí technika splňovat. Zkoušky v Lipníku zároveň propojují vývojáře s vojenskými uživateli. Ti mohou přímo ovlivnit, aby výsledný prostředek odpovídal potřebám jednotek a obstál při každodenní práci v terénu. 

Autor: mjr. Richard Maňásek