Řidič vojenské techniky u Pozemních sil AČR

Bez spolehlivých řidičů se žádná vojenská jednotka nepřesune, nedostane zásoby ani nedokáže dlouhodobě plnit své úkoly. Řidič vojenské techniky může přepravovat vojáky a materiál, řídit těžký nákladní automobil, ovládat speciální ženijní prostředek nebo být členem osádky bojového vozidla.

Samotná jízda je ale pouze jednou částí jeho práce. Řidič odpovídá také za přípravu vozidla, kontrolu technického stavu, základní údržbu a bezpečnost přepravovaných osob nebo nákladu. Současně zůstává vojákem, který absolvuje střelby, taktickou přípravu, polní výcvik a další činnosti svého útvaru.

Pod označením „řidič vojenské techniky“ se proto neskrývá jedna univerzální pozice, ale celá skupina profesí. Jejich konkrétní podoba závisí na jednotce, druhu techniky a úkolu, který má vozidlo plnit.

Řidič vojenské techniky není jen jedna profese

Pozemní síly používají široké spektrum vozidel – od osobních a terénních automobilů přes nákladní Tatry až po kolová a pásová bojová vozidla, vyprošťovací prostředky, kontejnerové nakladače, cisterny, pojízdné dílny nebo nosiče specializovaných vojenských systémů.

Každý typ techniky má jiné rozměry, jízdní vlastnosti, pravidla provozu a nároky na obsluhu. Rozdílná je také odpovědnost řidiče. Někdo přepravuje materiál mezi posádkami, jiný veze vojáky na výcvik a další je přímo součástí osádky bojového vozidla.

Rozdělení řidičských profesí proto nevychází pouze z toho, zda má vozidlo kola nebo pásy. Důležité je také jeho určení, zařazení u jednotky a úkol, který plní.

Řidič kolové a logistické techniky

Řidiči kolové techniky zajišťují přepravu osob, zásob, výstroje, munice, pohonných hmot, náhradních dílů a dalšího materiálu. Podle služebního zařazení mohou řídit osobní automobil, terénní vozidlo, dodávku, nákladní automobil nebo soupravu s přívěsem či návěsem.

Jejich práce může zahrnovat běžnou dopravu mezi vojenskými objekty, zásobování jednotek během výcviku nebo přepravu materiálu přímo do terénu. Řidič se musí orientovat v pravidlech silničního provozu, umět správně zabezpečit náklad a přizpůsobit jízdu hmotnosti i rozměrům vozidla.

U logistických jednotek se může postupně dostat také k obsluze těžkých tahačů, hákových a kontejnerových nakladačů, cisteren, vyprošťovací techniky nebo souprav určených k přepravě vojenských vozidel.

To znamená, že kariéra řidiče nemusí zůstat spojena s jediným automobilem. S rostoucí kvalifikací, zkušenostmi a počtem získaných oprávnění se může rozšiřovat také okruh techniky, kterou smí obsluhovat.

Řidič bojového vozidla

Řidič bojového vozidla je členem osádky a podílí se přímo na činnosti bojové jednotky. Jeho úkolem není pouze dopravit vozidlo z jednoho místa na druhé. Musí ovládat pohyb těžké techniky v náročném terénu, využívat terénní překážky, reagovat na pokyny velitele a spolupracovat s ostatními členy osádky.

U bojového vozidla pěchoty nebo kolového bojového vozidla zároveň přispívá k bezpečnému přesunu převáženého družstva. Jeho rozhodnutí ovlivňují nejen samotné vozidlo, ale také vojáky uvnitř.

Řidič bojového vozidla se připravuje na jízdu po komunikacích i mimo ně. Musí počítat s omezeným výhledem, rozdílným chováním těžkého vozidla, pohybem ve složitém terénu a nutností přesně reagovat na povely.

Tato profese vyžaduje vysokou míru soustředění, prostorovou představivost, technické uvažování a schopnost fungovat jako součást sehrané osádky. Podmínky se liší podle toho, zda jde například o řidiče Panduru, pásového bojového vozidla nebo tanku.

Řidič speciální techniky

Ženijní, dělostřelecké, chemické, spojovací, průzkumné a další odborné jednotky používají vozidla vybavená pro konkrétní vojenské úkoly. Může jít o prostředky určené k přepravě a stavbě mostů, zemním pracím, odminování, dekontaminaci, spojení, vyprošťování nebo zabezpečení dělostřeleckých systémů.

Řidič speciální techniky se proto učí více než samotné řízení podvozku. Musí znát účel vozidla, jeho základní provozní režimy, omezení a bezpečnostní pravidla. Podle svého služebního zařazení se může podílet také na obsluze systému, který vozidlo převáží nebo nese.

V některých případech je řidič současně dalším specialistou – například členem obsluhy zbraňového systému, ženijního prostředku, spojovacího pracoviště nebo logistického zařízení.

Řidič je stále především voják

Služba vojenského řidiče není civilní zaměstnání pouze převedené do prostředí kasáren. Vedle odbornosti spojené s řízením a údržbou vozidel musí řidič plnit také povinnosti vojáka.

Absolvuje základní vojenskou přípravu a podle zařazení se účastní střeleb, taktické přípravy, tělesné přípravy, nácviků první pomoci, přesunů, polních cvičení a dalších forem výcviku. Musí být připraven pracovat mimo posádku, v proměnlivém počasí a někdy také v nočních hodinách nebo po delší dobu v terénu.

Právě pestrost odlišuje vojenského řidiče od většiny civilních řidičských profesí. Ne každý den stráví pouze za volantem. Část služby věnuje údržbě, výcviku, přípravě materiálu nebo dalším úkolům své jednotky.

Zkušenosti vojenských řidičů potvrzují, že během služby mohou postupně získat oprávnění na více druhů techniky a přejít od jednodušších vozidel ke specializovaným systémům. Více o jejich práci přibližuje článek Mistři volantu lákají kolegy: Armádní řidič to má pestřejší než v civilu.

Co práce řidiče vojenské techniky obnáší

Konkrétní povinnosti se liší podle vozidla a služebního zařazení. Mezi obvyklé úkoly patří:

• bezpečné řízení na pozemních komunikacích; 

• řízení ve stanoveném terénu a za ztížených podmínek; 

• převzetí a příprava svěřeného vozidla; 

• kontrola technického stavu před jízdou; 

• kontrola vozidla po ukončení přesunu nebo výcviku; 

• provádění stanovené základní údržby; 

• včasné hlášení zjištěných závad; 

• spolupráce s mechaniky a technickým personálem; 

• odpovědný přístup k přepravovaným osobám a materiálu; 

• správné uložení a zabezpečení nákladu; 

• vedení předepsané provozní dokumentace; 

• dodržování pravidel vojenského a silničního provozu; 

• účast na odborném a vojenském výcviku; 

• péče o další svěřenou výzbroj a výstroj. 

Řidič musí znát technické možnosti svého vozidla a současně vědět, co už překračuje jeho povolené použití. Zodpovědnost se neprojevuje pouze během jízdy. Stejně důležitá je důsledná příprava před výjezdem a správná kontrola po návratu.

Technika musí být připravena dříve, než přijde úkol

Před každým výjezdem řidič kontroluje vozidlo podle předepsaných postupů. Rozsah kontroly závisí na konkrétním typu techniky, ale jejím cílem je vždy ověřit bezpečnost a provozuschopnost.

Po ukončení jízdy nebo výcviku následuje další kontrola. Řidič zaznamenává zjištěné nedostatky, provádí stanovenou základní údržbu a spolupracuje při odstraňování závad. Složitější opravy zajišťují mechanici a další specialisté, řidič však musí být schopen problém včas rozpoznat a přesně popsat.

Dobrý řidič zná běžné chování vozidla a všímá si změn. Neobvyklý zvuk, vibrace, změna ovladatelnosti nebo provozních hodnot mohou upozornit na závadu dříve, než vyřadí techniku z provozu.

Odpovědný přístup k údržbě proto přímo ovlivňuje připravenost celé jednotky.

Výcvik a řidičská oprávnění

Požadovaný civilní řidičský průkaz se liší podle služebního místa. U některých pozic může být základním předpokladem skupina B. Jinde je nutná nebo zvýhodněná skupina C, C+E, případně další kvalifikace.

Civilní řidičské oprávnění ale nemusí samo o sobě stačit k řízení konkrétní vojenské techniky. Pro určité skupiny vozidel je potřeba absolvovat další přípravu a získat odpovídající vojenské řidičské oprávnění.

Odborný výcvik řidiče zpravidla zahrnuje:

• seznámení s konstrukcí a vlastnostmi přiděleného vozidla; 

• pravidla bezpečné obsluhy; 

• přípravu vozidla před jízdou; 

• řízení na komunikacích a ve stanoveném terénu; 

• nácvik ovládání vozidla za ztížených podmínek; 

• kontroly technického stavu; 

• základní údržbu; 

• správné vedení provozní dokumentace; 

• řešení běžných provozních situací; 

• spolupráci s velitelem, osádkou nebo přepravovanou jednotkou. 

Výcvik řidiče Panduru se tak bude výrazně lišit od přípravy řidiče nákladní Tatry, cisterny, kontejnerového nakladače nebo pásového bojového vozidla.

Některé útvary přijímají uchazeče již s řidičským průkazem skupiny B a požadují předpoklad k pozdějšímu získání vyššího oprávnění. Jiné hledají řidiče, kteří skupinu C nebo C+E už mají. Není proto vhodné vycházet z jedné univerzální podmínky – rozhoduje vždy aktuální nabídka konkrétního služebního místa.

Co můžete během služby získat

Profese může být zajímavá nejen pro zkušené řidiče, ale také pro zájemce, kteří chtějí svou kvalifikaci postupně rozšiřovat. Podle potřeb útvaru, služebního zařazení a úspěšného absolvování příslušných kurzů lze získat další oprávnění a zkušenosti s technikou, ke které se člověk v běžném civilním provozu zpravidla nedostane.

Kariérní rozvoj může vést například:

• od osobních a terénních vozidel k nákladní technice; 

• od skupiny B k vyšším skupinám oprávnění; 

• od běžného nákladního vozidla ke speciální nástavbě; 

• od kolové techniky k bojovému nebo zabezpečovacímu vozidlu; 

• od řidiče k vedoucí nebo instruktorské funkci; 

• od řízení k plánování a organizaci vojenské dopravy. 

Získání konkrétního oprávnění během služby ale není automatické. Vždy závisí na požadavcích služebního místa, potřebách jednotky, zdravotní způsobilosti a úspěšném absolvování stanovené přípravy.

Pro koho je profese vhodná

Dobrý vojenský řidič nemusí být člověk, který od dětství opravuje nákladní automobily. Technické zkušenosti a řidičská praxe jsou výhodou, důležité jsou ale také spolehlivost, disciplína a ochota učit se.

Profese může být vhodná právě pro vás, pokud:

• máte vztah k automobilům a vojenské technice; 

• řídíte klidně a předvídavě; 

• respektujete bezpečnostní a provozní pravidla; 

• dokážete dlouhodobě udržet pozornost; 

• umíte přijmout odpovědnost za osoby, materiál a techniku; 

• jste pečliví při kontrolách a údržbě; 

• nevadí vám práce v terénu a proměnlivém počasí; 

• dokážete spolupracovat s velitelem, osádkou a mechaniky; 

• jste ochotni průběžně získávat nové znalosti a oprávnění; 

• chcete spojit řízení s vojenskou službou a výcvikem. 

U některých vozidel mohou být stanoveny další zdravotní, psychologické, tělesné nebo kvalifikační požadavky. Ty mohou souviset například s rozměry pracovního prostoru, charakterem vozidla nebo náročností jeho obsluhy.

Rozhodující je vždy aktuální popis konkrétního služebního místa a výsledek přijímacího procesu.

Kde mohou řidiči vojenské techniky sloužit

Řidiče potřebují prakticky všechny druhy útvarů Pozemních sil. Konkrétní technika a náplň práce se však mohou výrazně lišit.

Mechanizované a tankové jednotky

U mechanizovaných praporů se řidiči uplatňují na kolových a pásových bojových vozidlech, terénních automobilech i nákladní technice. U tankového praporu mohou být členy tankových osádek nebo řídit vozidla logistického a technického zabezpečení.

Dělostřelecké jednotky

Řidiči přepravují obsluhy, munici, zásoby a další materiál. Někteří jsou přímo součástí osádek samohybných dělostřeleckých systémů nebo vozidel určených k řízení palby a logistickému zabezpečení.

Ženijní jednotky

Ženisté používají nákladní automobily, terénní vozidla, stroje pro zemní práce, mostní a pontonové prostředky, odminovací techniku i speciální vozidla s balistickou ochranou. Řidič se zde může dostat k velmi různorodým typům techniky.

Aktuálně zveřejněná nabídka u 153. ženijního praporu v Olomouci například počítá s řízením osobních, terénních a nákladních vozidel včetně vozidel Tatra a Iveco. Skupiny C a C+E i předchozí praxe jsou u této pozice výhodou, nikoliv ve zveřejněné nabídce vždy bezpodmínečným vstupním požadavkem. Podrobnosti uvádí portál Do armády.

Chemické a další odborné jednotky

Speciální vozidla používají také jednotky radiační, chemické a biologické ochrany. U těchto pozic může řidič absolvovat další odbornou přípravu a plnit úkoly v ochranných prostředcích.

Jedna z aktuálně zveřejněných pozic u 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany v Liberci požaduje minimálně řidičský průkaz skupiny B a počítá s pozdějším získáním skupiny C. Také zde ale platí, že podmínky je nutné ověřovat přímo u konkrétní nabídky. Zobrazit pozici řidiče v Liberci.

Logistické jednotky

Logistické jednotky zajišťují přepravu zásob, materiálu, pohonných hmot i samotné vojenské techniky. Jejich řidiči mohou obsluhovat těžké nákladní automobily, tahače, návěsy, cisterny, kontejnerové nakladače, vyprošťovací vozidla nebo pojízdné dílny.

Právě zde se mohou uplatnit také lidé, kteří už mají zkušenosti s nákladní nebo dálkovou dopravou a chtějí svou odbornost využít ve vojenském prostředí.

Tábor: od nákladní techniky k Panduru

Jednou z možností služby je 42. mechanizovaný prapor „Svatováclavský“ v Táboře. Aktuální náborové nabídky zde zahrnují obecné řidičské pozice i místa řidičů kolového bojového vozidla Pandur II.

U obecné pozice řidiče v Táboře je podle zveřejněné nabídky požadován nejméně řidičský průkaz skupiny B, zatímco C a C+E jsou výhodou. Náplní je řízení na komunikacích i v terénu, přeprava vojáků nebo materiálu a péče o přidělenou techniku. Aktuální podmínky pozice řidiče v Táboře.

Výrazně specializovanější je pozice řidiče Panduru. Řidič se stává součástí mechanizovaného družstva, odpovídá za pohyb bojového vozidla a spolupracuje s jeho osádkou i přepravovaným výsadkem. U této nabídky portál uvádí řidičské oprávnění skupin B a C, střední vzdělání s výučním listem a požadavek na dobrou fyzickou a psychickou kondici.

Více o samotné posádce, možnostech bydlení, rodinném zázemí i volném čase najdete v článku Tábor: služba u Svatováclavského praporu a život v srdci jižních Čech.

Prohlédněte si aktuální pozice na portálu Do armády a ověřte si, které odpovídají vašemu řidičskému oprávnění a zkušenostem.

Autor: mjr. Richard Maňásek