- 25.12.2025
V armádním prostředí, kde hraje zásadní roli připravenost, disciplína a schopnost čelit náročným situacím, je psychická odolnost stejně důležitá jako fyzická zdatnost. U Pozemních sil Armády České republiky tuto stránku služební reality pomáhají vojákům zvládat odborníci na slovo vzatí, kterými jsou vojenští psychologové. O své práci, jejím smyslu i výzvách hovoří major Radovan Honzek, psycholog sloužící u Velitelství Pozemních sil v Olomouci.
„Výčet činností je poměrně široký,“ říká mjr. Honzek hned na úvod. „Zahrnuje psychologické aspekty výcviku, diagnostická vyšetření, poradenství, řešení mezilidských vztahů nebo krizovou intervenci. Je to velmi pestrá práce.“ Přesto se podle něj vše točí kolem jednoho ústředního bodu - vojáka. „Hlavní misí každého vojenského psychologa musí být a je voják, jako objekt i subjekt našeho zájmu. Diagnostikujeme ho individuálně a zároveň ho vnímáme jako součást celého vojenského systému.“
Psychologická služba je určena nejen vojákům bojových jednotek, ale i občanským zaměstnancům a rodinám. „Psychologové od jednotek se ve své práci věnují také občanským zaměstnancům a rodinným příslušníkům. To je právě otázka toho zmíněného systému. Pokud je to možné, snažíme se pomoci také v tomto širším rámci. Většinu naší práce ale tvoří psychologická příprava jednotek,“ vysvětluje Honzek.
Téma duševního zdraví v armádě se i dnes potýká s určitými předsudky. „Občas ještě přežívá škodlivý mýtus, že návštěva psychologa může ohrozit kariéru. Ale realita bývá jiná. Významně rozhoduje důvěra a dobrá pověst daného psychologa. Voják by rozhodně neměl otálet, čím dříve, tím lépe,“ zdůrazňuje.
Vojenští psychologové se ve své práci často setkávají s problémy, které se nijak neliší od civilního prostředí. Nejčastěji jsou to rodinné a vztahové záležitosti, problémy s dětmi, závislosti či pracovní potíže. „Vojáci jsou jen lidé z masa a kostí se všemi starostmi a problémy, které mohou člověka potkat. Armáda je odrazem společnosti,“ říká Honzek. V krizových situacích, jako jsou zahraniční nasazení nebo přírodní katastrofy, se přitom práce psychologa mění. „Během nasazení se řeší především konkrétní situace spojené s drsnou realitou. Mírová příprava má těžiště spíše ve výcviku a tréninku, a čím jsou situace simulovány realističtěji, tím lépe.“
Povolání vojenského psychologa je rozmanité i v běžném režimu. „Každý den je jiný. Dopoledne často probíhá psychologická příprava u jednotek, například při taktickém výcviku, a odpoledne přicházejí vojáci k osobním konzultacím,“ přibližuje Honzek. A jak konkrétně psycholog pomáhá? „Základním předpokladem pomoci je, aby voják psychologickou pomoc především vyhledal. To mnohdy vyžaduje poměrně dost vnitřní odvahy. Poté už máme metody, jak pomoci. Nejčastěji v oblasti první psychologické pomoci nebo krizové intervence.“
Důležitým tématem je dostupnost odborné péče v terénu. „V polovině roku 2025 došlo k reorganizačním změnám, při kterých byli psychologové přičleněni pod jednotlivé útvary. V polovině roku 2026 bychom měli mít obsazeny téměř všechny posádky pozemních sil a dále budeme postupně naplňovat útvary. Zatím psychologové neobsazené útvary zajišťují externě,“ popisuje Honzek.
Psychologové zároveň úzce spolupracují s veliteli jednotek. „V tomto ohledu je funkcí psychologa být veliteli poradcem a podporou. Rozhodně je to jeden z úkolů, které plníme. děláme velitelům odborný servis v psychologické oblasti.“
Zvláštní kapitolou jsou vánoční svátky, období, které bývá pro mnohé emocionálně náročné. „Často to souvisí s vysokou mírou očekávání. Jednoduše řečeno si vojáci situaci idealizují a mají očekávání, která poté nenaplní jejich představy. Otvírá se prostor pro frustraci. Snažíme se o těchto věcech hovořit během hodin psychologické přípravy,“ vysvětluje Honzek.
Vojákům, kteří během svátků pociťují smutek, izolaci nebo úzkost, doporučuje nebýt sami. „Navštívit příbuzné, známé, přátele a kamarády. Aktivně se věnovat nějakému pohybu. Využít možností pobytu v přírodě. Rozhodně dělat něco aktivního a produktivního.“ Pokud se psychický stav zhorší, je důležité včas reagovat. „Obrátit se na odborníka. Vojáci v rámci přípravy znají postupy, jaké učinit při akutních stavech. A pokud není k dispozici vojenský psycholog, lze využít některou z krizových linek.“
A jak povzbudit ty, kteří mají obavy se na psychologa obrátit? „Etické principy naší práce zaručují klientovi diskrétnost. A říci si o pomoc není výraz slabosti, ba naopak. Je zcela normální, že i jinak zdravý a silný voják prožívá těžce nějakou životní událost a potřebuje pomoci. Od toho tady jsme.“
Závěrem mjr. Honzek připojuje osobní přání: „Chtěl bych jménem všech psychologů Pozemních sil upřímně popřát hodně zdraví a maximum spokojenosti nejen vojákům, ale také jejich blízkým.“ Rodinám navíc vzkazuje: „Uvědomujeme si, jak těžké to mají a jak je jejich podpora pro každého vojáka důležitá. Příkladem může být skutečnost, že v rámci Pozemních sil u některých příprav do zahraničních operací pořádáme samostatná setkání právě pro rodinné příslušníky. Touto cestou jim chceme jejich úděl ulehčit.“
