- 2.8.2026
Dobrovolné vojenské cvičení chtěl využít jako příležitost poznat armádu zblízka, prověřit vlastní schopnosti a překonat své hranice. Po třech týdnech výcviku má vojín Jan Trojek za sebou první střelby, taktickou přípravu, náročné přesuny i noc strávenou v terénu. V rozhovoru popisuje, co ho během výcviku překvapilo, co pro něj bylo nejtěžší a proč ho tato zkušenost utvrdila v zájmu o další působení v armádě.
Do armády ho to táhlo už delší dobu. Dobrovolné vojenské cvičení proto vojín Jan Trojek vnímal jako příležitost vyzkoušet si vojenský život, překonat vlastní hranice a zjistit, zda je pro něj služba v armádě správnou cestou. Když jsme s ním hovořili, měl za sebou tři týdny výcviku, první střelby, taktiku, zrychlené přesuny i noc strávenou v poli.
Co vás přivedlo k rozhodnutí absolvovat dobrovolné vojenské cvičení?
Do armády mě to táhne už delší dobu. Dobrovolné vojenské cvičení jsem vnímal jako možnost vyzkoušet si, co dokážu, v čem mám ještě rezervy a kam se mohu posunout. Zároveň jsem chtěl poznat vojenské prostředí a ověřit si, jestli je pro mě armáda správnou cestou.
S jakými očekáváními jste do výcviku nastupoval? Naplnila se?
Očekával jsem, že výcvik bude ještě tvrdší a že všechno bude velmi striktní. Nakonec mi ale jeho nastavení dává smysl. Je náročný, ale cílem není člověka samoúčelně zničit. Instruktoři nás chtějí připravit, něco nás naučit a postupně nás posouvat. V konečném důsledku to považuji za mnohem přínosnější.
Co pro vás bylo fyzicky a psychicky nejnáročnější?
Psychicky nejnáročnější pro mě bylo komplexní zaměstnání spojené s přespáním v lese. Měli jsme málo spánku a museli jsme dál fungovat. Pomáhalo ale to, že jsme pracovali v buddy týmech (ve dvojicích) a navzájem se podporovali.
Po fyzické stránce byl nejtěžší zrychlený přesun. Dostal jsem při něm křeč do nohy, takže pro mě byl náročnější než pro ostatní, ale nakonec jsem obtíže překonal a společně s ostatními to zvládl.
Co nejzajímavějšího jste se během výcviku naučil?
Nejvíce mě zaujala manipulace se zbraní. Naučili jsme se správný postoj, bezpečné zacházení se zbraní a postupy, které musíme dodržovat při střelbě i během taktické přípravy.
Který zážitek vám zůstane v paměti nejdéle?
Určitě výcvik ochrany proti zbraním hromadného ničení. Práce v plynové masce a další činnosti, které jsme si během chemické přípravy vyzkoušeli, pro mě byly něčím úplně novým. Právě proto mi tento výcvik utkvěl v paměti.
Změnil výcvik váš pohled na armádu a práci vojáků?
Určitě ano, a to poměrně výrazně. Před nástupem jsem měl o armádě některé stereotypní představy. Myslel jsem si, že je to především tvrdý dril a bezmyšlenkovité plnění rozkazů. Ve skutečnosti jsem poznal, že člověk musí přemýšlet, nést odpovědnost a umět spolupracovat s ostatními.
Využijete něco z toho, co jste se naučil, také v běžném životě?
Rozhodně. Velmi užitečná je zdravotní příprava, například použití turniketu při silném krvácení. To je dovednost, která může při dopravní nehodě nebo jiné mimořádné situaci někomu zachránit život.
Hodit se může také orientace podle mapy, pohyb v terénu nebo schopnost zachovat klid a správně reagovat v náročné situaci.
Jak důležitá byla během výcviku spolupráce?
Velmi důležitá. Já sám jsem spíše člověk, který se drží stranou a nevyhledává velké kolektivy. Právě proto mi výcvik v této oblasti hodně pomohl. Naučil jsem se více komunikovat, zapojit se do týmu a spoléhat se na ostatní.
Zjistil jsem, že práce v dobrém kolektivu může být skvělá a že společně člověk zvládne mnohem více než sám.
Uvažoval byste po této zkušenosti o službě vojáka z povolání nebo o vstupu do aktivní zálohy?
Ano, určitě. Tato zkušenost mě v tom ještě více utvrdila.
Doporučil byste dobrovolné vojenské cvičení také dalším studentům?
Na sto procent. Je to výborná zkušenost a dobrá příprava pro každého, kdo přemýšlí o armádě nebo si chce vyzkoušet něco úplně nového. Jsou tady skvělí instruktoři, dobrý kolektiv a podle mě si každý najde část výcviku, která ho bude bavit.
Budoucím účastníkům bych poradil, aby se zbytečně nestresovali. Nemají se čeho bát a rozhodně to stojí za to. Praktická rada na závěr. Vezměte si více sportovních bot, a hlavně hodně ponožek. Opravdu hodně ponožek.
Pro Jana Trojka se dobrovolné vojenské cvičení nestalo pouze zkouškou fyzické kondice. Pomohlo mu lépe poznat vlastní možnosti, naučit se spoléhat na ostatní a změnit některé původní představy o vojenské službě. Zkušenost z výcviku ho zároveň utvrdila v tom, že by svou budoucnost mohl spojit s armádou.
Autor: kpt. Jan Králíček
