Boj o každý metr. Vojáci 42. mechanizovaného praporu trénovali v zákopech

Současné konflikty znovu ukazují, že ani na technologicky vyspělém bojišti neztrácí zákopy a připravená obranná postavení svůj význam. Změnilo se však prostředí, ve kterém se o ně bojuje. Nad bojištěm operují bezpilotní prostředky, pohyb jednotek je stále obtížnější skrýt a informace o protivníkovi se k velitelům dostávají rychleji než kdy dříve. Právě na boj v takových podmínkách se při výcviku zaměřili vojáci 2. mechanizované roty 42. mechanizovaného praporu „Svatováclavského“.

Během dvou komplexních zaměstnání čekal vojáky náročný úkol – proniknout do připraveného zákopového systému, postupně získat kontrolu nad jednotlivými částmi postavení a celý prostor vyčistit. Jednotka přitom absolvovala stejný typ úkolu ve dne i za tmy. Výcvik tak neprověřil pouze zvládnutí jednotlivých bojových drilů, ale především schopnost družstev a čet fungovat jako jeden celek, předávat si informace a reagovat na rychle se měnící situaci.

Zákop jako jeden z nejnáročnějších prostorů pro pěchotu

Boj v zákopovém systému patří pro sesednutou pěchotu k mimořádně náročným situacím. Úzký a členitý prostor omezuje pohyb i výhled, jednotlivé části postavení jsou odděleny zalomeními a překážkami a voják často nevidí dál než několik metrů před sebe. Situace se proto může změnit během několika vteřin.

V takovém prostředí je zásadní souhra celého týmu. Každý voják musí znát svoji úlohu, vnímat činnost ostatních a současně udržovat přehled o situaci kolem sebe. Rychlost sama o sobě nestačí. Stejně důležitá je přesná koordinace pohybu, vzájemné krytí a schopnost předávat informace i v hluku, stresu a fyzické zátěži.

Právě proto výcvik prověřoval nejen technické zvládnutí jednotlivých činností, ale také schopnost jednotky udržet tempo postupu bez ztráty vzájemné součinnosti. V zákopu totiž prakticky neexistuje prostor pro dlouhé rozhodování. Každá další část postavení představuje nový problém a jednotka se musí neustále přizpůsobovat tomu, co má před sebou.

Zákopy nejsou minulostí

Zkušenosti z novodobých konfliktů zároveň ukazují, že zákopy nejsou reliktem minulých válek. Na současném bojišti tvoří součást mnohem širšího systému obrany, který může zahrnovat kryty, palebná postavení, ženijní překážky, minová pole nebo další připravené pozice.

Jejich význam nespočívá pouze v ochraně vojáků před přímou palbou. Dobře připravený obranný systém zpomaluje postup protivníka, omezuje jeho možnosti manévru a nutí jej bojovat v prostoru, který si obránce předem připravil. Každý metr tak může představovat samostatný taktický problém.

Moderní bojiště ale zároveň ukazuje, že samotný zákop už nelze vnímat izolovaně. Je součástí prostředí, ve kterém se propojuje činnost pěchoty, dělostřelectva, ženistů, průzkumu, elektronického boje a stále častěji také bezpilotních prostředků.

Drony mění pohled na bojiště

Právě bezpilotní prostředky patří mezi technologie, které v posledních letech zásadně změnily způsob vedení boje. Poskytují přehled o situaci z výšky, umožňují sledovat pohyb v prostoru a mohou výrazně zkrátit dobu mezi zjištěním cíle a reakcí jednotky.

Současně ale představují hrozbu. Jednotka už nemůže automaticky počítat s tím, že její pohyb zůstane skrytý. Prostor, který by dříve mohl být považován za bezpečný, může být sledován ze vzduchu a informace mohou být téměř okamžitě předávány dalším prvkům protivníka.

Také proto byly drony součástí výcviku vojáků 42. mechanizovaného praporu. Jejich zapojení přibližuje výcvik podmínkám současného bojiště, kde musí velitelé i jednotliví vojáci počítat nejen s tím, co vidí před sebou, ale také s tím, co se odehrává nad nimi.

Bezpilotní prostředky zároveň mohou vlastní jednotce poskytovat informace, které by ze země získávala jen obtížně. Velitel tak může lépe chápat situaci v širším prostoru, zatímco samotní vojáci v zákopu pracují jen s velmi omezeným výhledem. Propojení informací ze vzduchu s činností sesednuté jednotky proto patří mezi schopnosti, které mají na současném bojišti stále větší význam.

Ve dne jiný boj než v noci

Další úroveň náročnosti přineslo provedení výcviku ve dne i v nočních podmínkách. Stejný prostor a stejný úkol mohou po setmění představovat úplně jinou situaci.

Omezená viditelnost komplikuje orientaci a klade výrazně vyšší nároky na komunikaci mezi jednotlivými vojáky. Zároveň roste význam zvládnutí nočního vidění, dalších pozorovacích prostředků a schopnosti pohybovat se v prostoru bez narušení činnosti ostatních členů týmu.

Rutinní úkony se ve tmě zpomalují a chyba, kterou lze za denního světla rychle napravit, může mít při omezené viditelnosti výrazně větší důsledky. Výcvik v noci proto není jen opakováním stejného scénáře za jiných světelných podmínek. Prověřuje schopnost jednotky pokračovat v plnění úkolu i ve chvíli, kdy má výrazně méně informací o bezprostředním okolí.

Technologie se mění, význam sehraného týmu zůstává

Zkušenosti ze současných konfliktů se dnes stále výrazněji promítají do přípravy jednotek. Rychlý rozvoj bezpilotních prostředků, senzorů nebo elektronického boje mění způsob, jakým jsou jednotky vyhledávány, sledovány a napadány. Zároveň však potvrzuje význam schopností, které zůstávají pro pěchotu dlouhodobě stejné.

Vojáci musí zvládat práci v malých týmech, rychle reagovat na změnu situace a dokázat pokračovat v plnění úkolu i pod fyzickým a psychickým tlakem. Právě v omezeném prostoru zákopu se velmi rychle projeví, zda je jednotka skutečně sehraná.

Každý voják je závislý na ostatních. Musí vědět, co dělá člověk před ním i za ním, a důvěřovat tomu, že ostatní provedou svou část úkolu správně. Podobný výcvik proto není pouze prověrkou taktiky a práce se zbraní. Současně vytváří důvěru uvnitř jednotky a posiluje její soudržnost.

Moderní technologie mohou vojákům poskytnout více informací, přesnější obraz situace i nové možnosti vedení boje. Samy ale úkol nesplní. O výsledku stále rozhoduje schopnost vojáků informace správně vyhodnotit, spolupracovat a jednat v okamžiku, kdy na rozhodnutí zbývají jen vteřiny.

Výcvik 2. mechanizované roty 42. mechanizovaného praporu tak spojil tradiční pěchotní dovednosti s požadavky současného bojiště. Zákopy, drony, boj ve dne i v noci představovaly rozdílné prvky jednoho scénáře – připravit jednotku na prostředí, ve kterém musí být schopna reagovat rychle, koordinovaně a jako jeden celek.

Autor: mjr. Richard Maňásek