- 17.9.2026
Vzdušný výsadek, první kontakt s protivníkem, přesun do určeného prostoru, obrana proti obrněné technice, působení bezpilotních prostředků, dělostřelecká palba i zdravotnický odsun raněných. Plukovní cvičení Crimson Lightning II prověřilo příslušníky 43. výsadkového pluku v navazujících scénářích, které simulovaly jednotlivé fáze bojové operace. Od prvního doskoku až po udržení svěřeného prostoru.
Jedna z hlavních fází cvičení začala ještě ve vzduchu. Z transportních letounů CASA C-295M bylo do určeného prostoru vzdušným výsadkem zasazeno bojové komando 43. výsadkového pluku, doplněné o příslušníky aktivní zálohy. Samotný seskok ale představoval pouze první krok. Po přistání museli výsadkáři co nejrychleji obnovit bojeschopnost, shromáždit se, zorientovat se v prostoru a pokračovat podle stanoveného úkolu.
Na klidný rozvin ale nebyl čas. Krátce po doskoku došlo ke kontaktu s protivníkem. Jednotka musela okamžitě reagovat na novou situaci, potlačit nepřátelské působení a současně si zachovat schopnost pokračovat v operaci. Právě první minuty po výsadku patří mezi kritické okamžiky – vojáci se po seskoku teprve formují do bojové sestavy a protivník se může snažit této dočasné zranitelnosti využít.
Výsadkáři kontakt zvládli a pokračovali v plnění úkolu. Součástí scénáře ale byla také zranění ve vlastních řadách. Raněným bylo nutné poskytnout prvotní ošetření, připravit je k odsunu a zároveň zachovat tempo celé jednotky. Do činnosti proto vstoupil zdravotnický odřad, který zajistil jejich následný transport k další péči.
Po prvním kontaktu přišel hlavní úkol
Zvládnutím úvodního střetu však scénář nekončil. Bojové komando pokračovalo v přesunu do prostoru, který mělo obsadit a zabezpečit. Výsadkáři zde zaujali stanovená postavení, rozvinuli obranu a připravili se na další vývoj situace.
Právě tato fáze dobře ukázala, že cílem výcviku nebylo procvičit pouze samotný seskok nebo krátkodobý kontakt s protivníkem. Jednotka musela projít celým řetězcem činností – od vzdušného zasazení přes boj po doskoku až po převzetí odpovědnosti za určený prostor.
Ten se vzápětí stal cílem dalšího útoku.
Protivník se pokusil výsadkáře z obsazeného prostoru vytlačit a do útoku nasadil trojici kolových bojových vozidel pěchoty Pandur II 8×8 CZ. Jejich postup přitom neprobíhal izolovaně. Útok doprovázelo působení bezpilotních prostředků a dělostřelecká palba, která zvyšovala tlak na obránce a komplikovala jejich schopnost reagovat na jednotlivé hrozby.
Výsadkáři se tak dostali do situace, kdy museli současně sledovat vývoj na zemi i ve vzduchu, reagovat na nepřímou palbu a zároveň zabránit mechanizovanému protivníkovi v průlomu.
Úkol byl jednoznačný – prostor, který předtím obsadili a zabezpečili, nesměl padnout.
Carl Gustav proti obrněné technice
Rozhodující roli při zastavení mechanizovaného útoku sehrály obsluhy víceúčelových bezzákluzových zbraní Carl Gustav M3. Právě ty představují jeden z nejúčinnějších prostředků výsadkové čety pro boj proti obrněným cílům a umožňují jednotce ničit techniku protivníka bez podpory vlastních těžkých vozidel.
V průběhu scénáře byly obsluhy nuceny správně vyhodnotit směr postupu protivníka, vybrat vhodné cíle a zasáhnout je ve chvíli, kdy to mělo největší dopad na průběh boje.
Výsledek byl jednoznačný. Všechny tři útočící Pandury byly během scénáře vyřazeny a jejich postup se zastavil.
Protivník se přes obranu nedostal.
Prostor zůstal v rukou výsadkářů.
Boj nekončí vyřazením protivníka
Odražením útoku ale činnost jednotky nekončila. Stejně jako v předchozí fázi cvičení pracoval scénář také se zraněními ve vlastních řadách. Tentokrát již nešlo pouze o prvotní ošetření a pozemní odsun, ale o prověření širšího systému zdravotnického zabezpečení.
Do akce proto vstoupily vrtulníky Mi-171Š z 22. základny vrtulníkového letectva. Ve spolupráci se zdravotnickým odřadem 43. výsadkového pluku a příslušníky Agentury vojenského zdravotnictví provedly MEDEVAC – letecký zdravotnický odsun raněných z prostoru bojové činnosti k další odborné péči.
Právě tato část scénáře prověřila schopnost různých složek Armády České republiky navázat na sebe v krátkém čase a pod tlakem pokračující operace. Od prvního ošetření v poli přes přípravu raněného k transportu až po jeho předání leteckému zdravotnickému prvku.
Jedna operace, několik navazujících úkolů
Síla cvičení Crimson Lightning II spočívala především v návaznosti jednotlivých scénářů. Výsadkáři nebyli hodnoceni jen podle toho, zda zvládnou samostatný seskok nebo jednotlivý bojový kontakt. Museli postupně plnit úkoly, které na sebe navazovaly a měnily se podle vývoje situace.
Nejprve byli zasazeni do prostoru ze vzduchu. Bezprostředně po doskoku čelili protivníkovi. Následně se přesunuli k hlavnímu cíli, prostor obsadili, připravili jeho obranu a poté čelili koordinovanému útoku podporovanému obrněnou technikou, bezpilotními prostředky a dělostřelectvem.
Současně museli řešit zranění vlastních vojáků, spolupracovat se zdravotnickými prvky a udržet bojeschopnost jednotky.
Právě takové scénáře prověřují schopnost výsadkářů fungovat v prostředí, kde se situace rychle mění a jednotlivé úkoly nelze řešit odděleně. Rozhodující není pouze přesnost střelby nebo rychlost přesunu, ale schopnost jednotky navazovat jednotlivé činnosti, správně vyhodnocovat situaci a pokračovat v plnění úkolu i pod tlakem protivníka.
Autor: mjr. Richard Maňásek
